Deset hektarů vinic obhospodařuje lednický vinař Petr Cibulka, jenž vede Vino Petr Cibulka Grand Moravia. „Snažím se o vína s nějakou přidanou hodnotou, skoro vždy suchá, barikovaná, dlouho ležená," říká sedmačtyřicetiletý Cibulka, jenž je ženatý a má tři děti.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

Velká jihomoravská náhoda. Jako Severomoravák a Pražák, jsem k vínu pořádně čuchnul až v Lednici v roce 1996, kdy jsme si pořídili hotel u zámku. Největší zážitky mám spojené s Milošem Michlovským a Jiřím Kopečkem. Miloš Michlovský svá první Savignon fóra pořádal právě v našem hotelu a stejně tak průkopník Svatomartinských hodů Jirka Kopeček. To jsou myslím velmi důstojné počátky. Velmi jsme tyto aktivity podporovali a jsme docela pyšní na to co z toho vzniklo v dnešní době. Více než dva miliony prodaných Svatomartinských vín a nevím kolik tun husího masa a Savignon fórum v dnešní podobě je nejprestižnější soutěž pod patronací OIV v Česku

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Práce na poli. Bez toho jste jen dobrý technolog v továrně na výrobu vína. Tam to začíná. Kdo to odflákne, ve vínu to poznáte.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Když slyším, že mě někdo nazývá vinařem, celý se klepu trémou. Takže pokora. Ohnutá záda na poli a studovat. A pokora. To vás možná někam přivede.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

Někdy jeden a půl litru, někdy nic. Umím si od vína na den, dva odpočinout. O to jsou krásnější návraty k fakultativním vzorkům.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Nejkrásnější chvíle jsou když se vám to víno povede. Když ten směr, ta myšlenka byla správná. Nejhorší je asi moment, kdy vám někdo špatně radí a vy to pak zjistíte. Závist, či jen nepřejícnost je zdejší velmi milá a hojná vlastnost.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Zatím mám jen nějaké medaile z AWC Wiena, o nic nejde, ale spíše jde o můj vinohrad s Cabernetem savignon, který jsem nasadil. Od té doby jsem viděl od kolemjdoucích jen poklepávání na hlavu, jaký jsem to trouba. No a dnes z toho bude dobré víno urozené na Moravě. Dobré červené. To je satisfakce.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

Kombinace obojího je dle mého cesta. Nové odrůdy postupně zválcují ty starší, což bude důsledek šlechtění za socialismu a stále však budou platné tradiční odrůdy, ale jen z těch nejlepších klonů. Před celou Moravou je úkol přesadit staré výsadby novými kvalitními odrůdami.Výroba vína bude asi vždy o hledání, takže v minulosti najdeme klíč k budoucím úspěchům ve zpracování. Takže velký návrat užších sponů ve vinici a dřevěných ležáckých sudů, ale to vše v kombinaci s nejmodernější technikou zpracování, analytikou, ale i sklepní chemií.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Já zatím žádnou konkurenci nevnímám, jsem mikrovinař. Spíš si vážím těch, co to dělají s láskou. Vlastík Peřina z Lednice, který mě spoustu věcí prakticky naučil, František Mádl, který mi radí i s celou rodinou, ale i Mojmír Baroń, který učí na Mendeleu. Ten to také dělá s láskou, no oni všichni i s láskou neustále degustují, takže dobrého vyrobí, ale i vypijí.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Těžko říci. Mám dva syny a oba zatím studují, jeden na Columbian university v New Yorku a druhý na EISP v Praze, anglické gymnázium. Z těch nic rozumného nevypadne. Tak mě zůstává tajné želízko v ohni, moje třináctiletá dcera Valérie. Ta snad.