„Jsme hrdí na to, že jsme téměř soběstační,” říká vedoucí souboru Zdeněk Slavík.

Kolik jejich příznivců ale zná historii Pálavy? Břeclavský deník do ní nabízí náhled v pravidelném seriálu Znáte je z pódií.

Tedy. Vše odstartovala Zlatislava Krůzová, která v roce 1975 začala v Horních Věstonicích tvořit dětský národopisný kroužek. Tehdy fungoval jako součást malotřídní základní školy. Aktivita dětí přivedla k zájmu o kulturní dění i jejich rodiče.

V lednu 1975 vznikl například nápad uspořádat masopustní obchůzku obcí, po které by následovala ostatková zábava. Získaný výtěžek z celé akce měl zlepšit hospodářskou situaci hornověstonické školy, které zamýšlelo vybavit dětský kroužek novými, reprezentativ­nějšími kroji.

Učitel primášem

S čím dál většími ambicemi se jako nezbytné ukázala přítomnost vlastní cimbálové muziky. Ta skutečně vznikla a postupně narůstal rovněž počet členů. Primášem se stal Jan Vondráček. Učitel, který pravidelně každý týden přijížděl zkoušet s dalšími třemi muzikanty z Podivína.

K této čtveřici se z řad tanečníků přidali další, i když někteří z nich se teprve seznamovali s hudebními nástroji.

K této muzice, která měla deset členů, se přidal devítičlenný ženský sbor, dva zpěváci a nakonec i taneční skupina, ve které působilo pět tanečních párů. Sjednocením všech složek vlastně národopisný soubor Pálava vznikl oficiálně. Psal se rok 1979.

„Před pár lety jsme měli asi sto členů, teď je počet asi o dvacítku nižší. Zájem o nás pořád je, přesto musíme o nové lidi zabojovat. Snažíme se proto dělat hodně akcí pro děti. Můžeme se opřít o bohatou historii, ze které rádi čerpáme,” vypráví Slavík.

V současné době má Pálava čtyři soubory, dva dětské a dva s dospělými. V minulosti však nastaly chvíle, kdy nadšenci folklóru měli namále. Zejména ve chvílích, kdy se mezi dospělými připravovaly například jen tři páry.

Znovuobjevené tance

Umělci z Pálavy vystupují s repertoárem pocházejícím z regionů Podluží, Hánáckého Slovácka, Kopanic, Uherskobrodska, a také s již zapomenuté a nyní znovu objevené tance a písně moravských Chorvatů.

„Na to jsme velmi hrdí a pořád se tomu věnujeme,” míní Slavík. Moravští Chorvaté žili na Mikulovsku už v šestnáctém století. Hospodařili v osadách, jenž byly po řádění moru téměř liduprázdné. Jde o vesnice nacházející se na drnholeckém panství, kam patří Jevišovka nacházející se na levém břehu řeky Dyje, Nový Přerov ležící na břehu pravém a Dobré pole.

Dějiny Pálavy sahají do minulého století a nabízejí pohled ještě dál. Co ale členové souboru chystají do budoucna?

„Rozšíření to nebude, protože jsme limitovaní prostory na zkoušení. Rádi bychom se udrželi v současných podmínkách. Těší nás, že nemáme finanční problémy. Jsme schopní se uživit nejen s dotacemi, ale také vlastní činností. Důležité je pro nás udržování kvalitního stavu krojů,” dodává Slavík, jenž do Pálavy přišel v roce 1985. Pak sice odešel, ale zase se vrátil. Někteří jeho kolegové jsou v souboru už od raného dětství, jiní se připojili třeba až v pětadvaceti letech.