U většiny germánských kmenů v době římské převládalo spalování zemřelého, tzv. žárový pohřební ritus. Takzvané popelnicové hroby obsahovaly spálené lidské kosti a případné milodary, často žárem poškozené. Známé jsou též popelnicové hroby bez jakýchkoli milodarů. Hojně se také objevují tzv. jámové hroby. Nejčastěji jsou to menší kruhové jámy, v nichž se nalezly stopy po ukládání popela do organických obalů, textilních nebo kožených sáčků.

V menším počtu se do země ukládaly nespálené ostatky zemřelých. Z našeho území je kostrových hrobů známo jen několik desítek. Předpokládá se, že v nich byli pohřbeni společensky významní jedinci, dále pak cizinci či osoby jinak se odlišující od většinové populace. Na území Moravy byla též nalezena tzv. birituální pohřebiště v Mikulově a ve Velaticích, na nichž se pochovávalo současně jak kremačně, tak i kostrově.

Součástí pohřebního ritu bylo ukládání milodarů do hrobů. Většina běžných žárových hrobů byla vybavena jednou či dvěma keramickými nádobami, sponou nebo jinou ozdobou, nožem či přeslenem. Nejčastěji to byly osobní věci zemřelého, v některých případech nelze vyloučit, že tyto předměty byly vyrobeny přímo za účelem uložení do hrobů.

Milodary nacházíme často sežehnuté žárem a záměrně deformované. Deformacemi, souvisejícími zřejmě s posmrtnými představami tehdejších Germánů, byly nejvíce poškozeny bronzové nádoby a zbraně. Možným důvodem záměrného poškozování mohla být též snaha, aby tyto předměty nebylo možné později ze země vyzvednout a znovu používat.

K archeologicky obtížně zjistitelným milodarům patřilo určité množství potravin, které se zemřelým přidávalo do hrobů na posmrtnou cestu. Početné jsou ovšem i popelnicové hroby bez jakýchkoli milodarů a velmi chudé hroby jámové.

Kostrový hrob na pohřebišti v Mikulově.Skladba milodarů v jednotlivých hrobech odrážela nejen posmrtné představy zesnulých, nýbrž i jejich sociální postavení. Lze tak například rozlišit hroby prostého obyvatelstva od pohřbů dalších sociálních skupin. Významné jsou hroby bojovníků, obsahujících jednu či více zbraní. Nejčastěji se do nich přikládaly hrotí kopí a šípů, někdy též meče převážně římského původu nebo kování štítů.

Bohaté a mimořádně bohaté celky – tzv. knížecí hroby – jsou pak připisovány příslušníkům nejvyšší kmenové nobility (privilegovaná, zámožná vrstva společnosti – pozn. redakce). Mezi milodary zde dominují drahocenné bronzové, stříbrné, skleněné i keramické předměty, často vyrobené ve vzdálených oblastech římské říše.

Pohřebiště a hrobové nálezy patří k hlavním pramenům pro studium doby římské. Vývoj germánského osídlení severně od středního Dunaje je nejlépe dokumentován právě hrobovými nálezy. Známých pohřebišť je u nás ovšem několikanásobně menší počet než sídlišť. Prozkoumána byla většinou jen zčásti, a proto celkové počty hrobů na nich zjištěných jistě neodpovídají tehdejší realitě.

Na našem území kromě ojedinělých nálezů dominují středně velká pohřebiště s několika desítkami hrobů. Na rozsáhlejších nekropolích, na Moravě například u Šaratic, v Modřicích u Brna či u Kostelce na Hané, se nacházelo až několik stovek hrobů.

Také ovšem na Břeclavsku jsou zjištěny důležité nekropole (pohřebiště – pozn. redakce) Germánů doby římské. Pohřebiště se například nacházelo v poloze Na Rybníkách na jižním svahu mírného návrší mezi Mikulovem a Mušlovem. První hrob, narušený zdejší cihelnou, byl zachráněn již v roce 1916. Až do šedesátých let dvacátého století se zde zachránilo dvacet žárových a šestnáct kostrových hrobů.

Nestejnoměrně rozmístěné hroby vytvářely menší skupinky. Žárové hroby jsou zde převážně popelnicové. V kostrových hrobech byli zemřelí uloženi v natažené poloze na zádech s rukama podél těla, hlavou otočení k severu nebo západu. V některých hrobech se podařilo doložit zbytky dřevěných rakví, v jednom případě z jasanu. Byly zde nalezeny hroby bez milodarů nebo s jednou keramickou nádobou, avšak i takové, v nichž se objevily zbytky bronzových nádob, honosné spony i římské mince. Na pohřebišti se ukládalo od druhé poloviny prvního století do čtvrtého století.

BALÁZS KOMORÓCZY (autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky, detašované pracoviště Dolní Dunajovice)