Před čtrnácti dny jsem zde zval na putovní přehlídku filmů o porušování lidských práv, která se konala v Mikulově. V upoutávce jsem odkazoval na země, kde jsou zakázány pro nás již naprosto běžné věci. Pro představu fungování totalitní společnosti, obzvláště pro mladší ročníky, skvěle poslouží také snímek Pouta. Je zasazen do roku 1982 a vypráví nám příběh agenta Státní bezpečnosti a jedné z jeho obětí, kvůli níž poruší profesionální disciplínu. Na romantické drama si však divák nepřijde. Spíše naopak.

Porevolučních zobrazení československého socialistického zřízení známe z televizních obrazovek několik. Buď jejich režiséři volí hořkosladký nostalgický přístup k tématu jako u Pelíšků, Rebelů či seriálu Vyprávěj, nebo naopak zdůrazňují tíživou atmosféru totality jako v Kousku nebe, Pupendu či velmi povedené Kawasakiho růži. Pouta oproti zmíněným dílům však vynikají nejen silně realistickou a přesvědčivou atmosférou, jež vás přemístí do šedé reality normalizace, ale především psychologickým a filozofickým zákulisím příběhu.

Hlavní dějová linka se soustředí na disidenta pronásledovaného Státní bezpečností, která se jej snaží přinutit k dobrovolné emigraci. Na případ je nasazen nejlepší agent. Ten se neštítí použít ani ty nejpokleslejší zbraně, co moc systému poskytuje. Při tom mu ale začínají povolovat nervy a upíná se na milenku perzekuovaného disidenta. Více než dvouhodinová dramatická cesta o očištění se před sebou samým tak může začít.

Za Pouty stojí zejména dva muži, Ondřej Štindl a Radim Špaček. Ondřeje Štindla můžete znát především jako filmového kritika z kulturní rubriky Lidových novin. Scénář k filmu psal přes osm let, což je poznat na detailní propracovanosti postav i situací. Radim Špaček se zase proslavil jako dokumentarista, režisér seriálu Letiště či televizní společenské výchovy Etikety, kterou moderoval jeho otec Ladislav. V hlavní roli psychopatického agenta silně zaujme ostravský herec Ondřej Malý, o němž se již teď mluví jako o nepřekonatelném adeptovi na následujícího Českého lva.

Pouta vás doslova podusí podobně jako hlavního hrdinu jeho duševní nemoc. Film umožní divákům pocítit bezvýchodnost životních situací disidentů i arogantní moc estébáků. Nejde však o pouhý dramatický efekt, scény obsahují mnoho podtextů. Po cestě z kina pak snímek velmi pravděpodobně donutí diváka přemýšlet o věcech podstatných a nepodstatných. A v tom vidím hlavní důvod, proč na Pouta jít.

PETR VLASÁK
Autor je z Břeclavi a zabývá se kulturou, zejména pak hudbou a filmy