Předchozí díly seriálu Vinaři pod lupou naleznete ZDE

Malou plochu vinic, necelého půl hektaru, nahrazuje šest dodavatelů hroznů. Roční produkce vinařství je dvanáct tisíc lahví. Vyrábí vína jakostní, přívlastková, kabinetní, pozdní sběry i výběry z hroznů.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Vinařství má v rodě Samsonů velmi dlouhou tradici. Založení datujeme do roku 1880 pradědečkem Jakubem Samsonem, který náš selský rod podporoval především finančně. Nakupoval vynikající pozemky vhodné pro zemědělskou prvovýrobu a výsadbu vinic. Já jsem již čtvrtá generace, která bez přerušení vinaří. Od doby založení náš rod nikdy vinaření nepřerušil a pracovali jsme v takových podmínkách, v jakých nám to společenské prostředí dovolovalo. Například můj otec v roce 1952 si vysázel z vlastních sazenic tři čtvrtě hektaru vinice. V roce 1958, jak můj dědeček říkával: „všechno vzal čert“. Měli pouze malou záhumenkovou vinici. Již jako dítě jsem se o vinařinu zajímal a první zkušenosti jsem získal od otce a dědy. Po zkušenostech z období kolektivizace jsem vůbec v zemědělství nechtěl pracovat, ale tehdejší ředitel základní školy mi jednoznačně řekl, že buď půjdu do těžkého průmyslu, nebo zůstanu v zemědělství. Zvítězila kombinace – láska k vinařství a k mechanizaci.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Tajemství? Spíše bych hovořil o snoubení vinného keře s přírodními podmínkami a o citlivém přístupu vinohradníka a vína tvůrce. Jen tak lze vyrobit úžasné víno. V našem případě je to také srdeční záležitost, hluboká rodová tradice, předávání zkušeností z generace na generaci, úcta k předkům a celoživotní vzdělávání v oboru.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Shrnul bych to do několika slov – poctivost vinaře, kvalita a harmonie.

Máte tip na vinaře, kterého bychom měli představit? Pište na redakce.breclavsky@denik.cz

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Každý vinař by měl svá vína dobře znát. Měl by je mít „nachutnané“ především v citlivých fázích jejich vývoje. Víno mám rád, sortiment si vybírám, piji ho s přáteli a k příležitostem. Avšak mám také rád řidičský průkaz, který potřebuji k výkonu profese, a alkohol za volant nepatří.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Takových momentů se v mém životě najde mnoho. Pokud to mám vztáhnout k naší vinařské tradici, tak je to například znovunalezení svatebního vína mých rodičů, tedy Veltlínu zeleného – klon „muškatel“, ročník 1949, který jsme společně s otcem objevili při úklidu sklepa před vinobraním, a on na něj dávno zapomněl. Vyvrcholení zážitku s tímto vínem byl slavnostní přípitek na „zlaté svatbě“ rodičů. Několik lahví tohoto rodinného skvostu ještě vlastním. Je to nedotknutelná relikvie, které si nesmírně vážím. Chce–li člověk v životě něco dokázat, tak má myslet pozitivně, a na špatné chvíle, byť s vínem, je lepší nevzpomínat.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Velmi si vážím společného úspěchu s mým otcem a to je získání diplomu od Ústředního výboru Českého zahrádkářského svazu Praha, z Celosvazové výstavy vín v Uherském Hradišti v roce 1984 za Neuburg 1982. Z poslední doby je to zase společný úspěch s mým synem a to je například bronzová medaile z Mikulovských vinných trhů 2009, za odrůdu André 2008.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Naše motto je „Vína tradičních odrůd“, vyráběná z hroznů především ze starých vinic, což odpovídá naší filozofii a tradici. Co se týká postupů a současné doby plné špičkové vinařské technologie, je pozice tradičního vinaření složitější. Z úcty k našim předkům jsme spíše konzervativní. Moderní metody jsme si vyzkoušeli a využíváme pouze ty, které naši tradiční technologii nenarušují, ale vhodným způsobem doplňují.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Samozřejmě mám své vzory, ale jejich jmenování by mohla být nepovolená reklama. Obecně si velmi vážím například těch, kteří získali ocenění Vinař roku, a nebo těch, kteří se zapojili do společného projektu Národního vinařského centra Valtice a Nadace Partnerství, podporovaného Vinařským fondem, a po splnění náročných podmínek obdrželi Certifikát vinařské turistiky. Tato ocenění podle mne vinař nezíská jinak než dlouhodobou poctivou prací.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Ano. Vinaříme společně se synem Pavlem, který je již pátá generace a pokračovatel našeho vinařského rodu. Pokud alespoň jednoho z jeho dvou synů vinařská profese zaujme, budeme mít nástupce již v šesté generaci.

Doporučení: víno pro dnešní večer
Jak jsem již řekl, osobně si vybírám vína k příležitostem. Jedna z nich se uskutečnila za účasti našich hostů pod názvem „Nevinné, vinné králičí hody 2010“, třetí ročník. Náš šéfkuchař vybral recepty z tradiční domácí kuchyně a hosté si k hlavnímu chodu přáli Veltlínské zelené – klon „muškatel“, ročník 2009. Je to stará odrůda, která dosahuje nižšího výnosu, ale vysoké kvality hroznů. Jde o víno s velkým potenciálem, zlatožluté barvy, s jemnou kyselinkou, je harmonické, s decentní lipovou až mandlovou vůní a chutí. Hodí se například k takové delikatese, jako je králík z ekologického chovu. Jaroslav Samson
Vážení čtenáři, seriál Vinaři pod lupou najdete také v tištěné podobě každou středu v Břeclavském deníku Rovnost.