Archeologie získává poznatky o dávných obyvatelích naší krajiny nejen prostřednictvím předmětů, které lidé přímo za nějakým účelem vyrobili, ale také z celé řady dalších zdrojů. Poznatky moderních přírodních věd pomáhají archeologii nejen při hledání „nalezišť“, o čemž jsme hovořili v předchozím díle, ale také při samotném odkrývání pozůstatků minulých populací.

Proces získávání důležitých informací během terénního výzkumu lze demonstrovat na případě odkryvu kostrového hrobu, nalezeného při záchranném výzkumu v katastru Pasohlávek v roce 2009. Než je takový hrob možné prozkoumat, je nutné odstranit vrstvy ornice, které ho ukrývaly před vnějším světem po mnohá staletí či tisíciletí. Poté je teprve možné pozorovat obrysy hrobové jámy, vymezené rozdílnými barvami jejího zásypu a okolního geologického podloží.

Jelikož si je archeolog vědom faktu, že „vykopání“ hrobu již v budoucnu logicky nebude možné zopakovat, vytváří v průběhu práce podrobnou dokumentaci všech sledovatelných informací. Přesné zaměření odkryté situace umožňují moderní geodetické přístroje, takzvané totální stanice a vysoce přesná GPS zařízení. Spolu s metodou kolmého fotografování z výšky je pak možné kompletní dokumentaci archeologických objektů vést v počítači a efektivně pracovat s rozsáhlými soubory různorodých dat, které archeolog v terénu shromáždí.

Mnohé odhalí i voda

Aby nebyly poškozeny žádné předměty uložené spolu s pochovaným jedincem, je hrob opatrně vybírán pomocí špachtlí, škrabek, štětců a skalpelů. Odebraná zemina dále putuje na proplavení vodou přes jemná síta, aby neunikly žádné nálezy bez ohledu na jejich velikost. Kromě nich lze touto metodou „vyplavit“ také nepatrné zuhelnatělé zbytky rostlin. Na základě jejich rozboru specialista paleobotanik může stanovit, jaká vegetace v době pohřbu v okolí pravděpodobně rostla, či zda zemřelý nedostal na cestu do záhrobí potravu z obilovin a podobně. Druh masité stravy, pokud byla vložena do hrobu, je možné identifikovat studiem zvířecích kostí, které provádí paleozoolog.

Analýza kosterních pozůstatků pochovaného vyžaduje zapojení specialisty z oboru antropologie. Lidské kosti díky nejmodernějším přírodovědným metodám umožňují kromě zjištění stáří, pohlaví, výšky, váhy a zdravotního stavu také například odhalení příbuzenských vztahů v rámci pravěké komunity na základě analýzy DNA.

Po odebrání sterilních vzorků pro analýzy, které jsou citlivé na kontaminaci, jsou po kompletní dokumentaci kosti pohřbeného a hrobová výbava (to znamená předměty vložené do hrobu spolu s tělem) vyzvednuty a v laboratoři ošetřeny, konzervovány a inventarizovány.

Při výzkumu hlíny, která zaplnila jednotlivé archeologické objekty, lze aplikovat též metodu takzvané mikromorfologie. Ta se zaměřuje na nepatrné struktury a vrstvy uvnitř výplně, umožňuje rozpoznat například zachovalé úrovně podlah obydlí, rozpadlé zbytky rakve či tkanin, mikroskopické zbytky rostlin a další materiály, které upřesňují původní účel a podobu zkoumané archeologické situace.

Spolupráce archeologie a dalších vědeckých disciplín je v poslední době již zcela přirozenou součástí v procesu poznání způsobu života minulých populací a uplatnění zde nachází postupně také další obory. Naše poznatky o konkrétních nalezištích, kulturách a populacích, které budeme přinášet od příštího dílu našeho seriálu, se tudíž opírají o komplexní výpověď celé řady vědeckých disciplín.

MAREK VLACH
Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky Brno, detašované pracoviště Dolní Dunajovice