Valluch: Motorem je pro mě spokojený zákazník

Vína se známkou Fuzgrunty dělá vinař Aleš Valluch z Bulhar od roku 2005. Je ženatý, má dva syny a víno vyrábí jen pro sebe a hosty vlastního penzionu. Na plný úvazek se vinařskému řemeslu věnuje od loňska. Hrozny na výrobu vína nakupuje. Ročně vyprodukuje přibližně deset tisíc litrů vína. Vyrábí převážně přívlastková vína v kategorii kabinet a pozdní sběr. Větších výstav vín se podle svých slov vzhledem k nízké produkci v minulých letech nezúčastnil.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
K vínu a vinaření jsem se dostal relativně pozdě, doma jsme měli malý záhumenkový vinohrad, na kterém jsem musel sem tam s něčím pomoct. Do sklepa s kamarády jsem taky chodil, ale jako poslání jsem to necítil. Změna nastala přibližně před patnácti lety, kdy jsem začal pracovat ve vinařské firmě, prvně v obchodním oddělení a po pár letech jsem přešel do výroby. Musel jsem se naučit všechno od začátku, a tak se začal vyvíjet můj vztah k vínu.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Nechci aby to vyznělo jako klišé, ale vyrobit dobré víno není až tak velký problém. Pokud máte dobře vyzrálé hrozny z kvalitní tratě, alespoň trochu ucházející technologii, dostatek zkušeností a citu, máte chuť se mu věnovat v pravý čas a přidáte trochu toho svého srdíčka, výsledkem by mělo být dobré víno. Vyrobit špičkové víno chce od každého ještě trochu víc.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Motorem, který mě neustále pohání vpřed, je spokojený zákazník, jeho pochvala, rozzářený úsměv a to, že se vrátí znovu. Na toto je třeba myslet každý den a přizpůsobovat tomu veškerou svoji činnost.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Nevím, nikdy jsem to nepočítal. Když řeknu, že deci denně, kolegové vinaři mi věřit nebudou. Když uvedu litr, tak budu vypadat jako alkoholik, takže někde mezi tím. Určitě vylepšuji národní průměr.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Nemůžu uvést jednu nejkrásnější chvilku, ale dalo by se spojit stovky malých krásných chvilek a vznikne jedna neustále trvající. Je to vždy, když vám někdo zavolá, že někde pil vaše víno a že mu chutnalo. Nepříjemné chvíle z vínem jsem neměl, a pokud ano, už jsem na ně zapomněl.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Mým zatím největším úspěchem bylo, že jsem si začal budovat svoje vinařství. Mám pár dobrých zákazníků, kteří se vrací.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Jsem zastáncem jak tradičních odrůd, tak novošlechtěnců. To samé platí v technologii zpracování. Záleží na každém z nás, jakou si zvolíme cestu a jak ji následně dokážeme prodat. Nové odrůdy, které se v našich podmínkách osvědčí, budou za pár let tradiční a některé tradiční odrůdy upadnou v zapomnění . Já osobně kombinuji moderní zpracování hroznů s některými tradičními postupy, které se tváří jako nové. Z novějších odrůd se mi líbí Dornfelder.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Vážím si vinařů, kteří dokážou nejen vyprodukovat kvalitní víno, ale neustále postrkují vývoj ve vinařství dál. Nebojí se a dají víno na mezinárodní výstavu a tím zviditelňuji naši malou vinařskou zemičku ve světě. Osobně si moc vážím Aleše Urbánka, který mi pomohl radami v mých začátcích.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Jsem zatím pořád na začátku, mám pořád co budovat a zlepšovat. Myslím si, že je neustále potřeba jít vpřed, učit se nové věci, v pravou chvíli oprášit nějakou tu osvědčenou pravdu. Protože jakmile se člověk na chvíli zastaví, zjistí, že couvá. Co se týče nástupnictví, mám sice dva syny, ale zatím dělají něco jiného. Ale jak jsem řekl na začátku, s vínem jsem se začal kamarádit až později, takže třeba k tomu ještě dojdou.