Pětašedesátiletý brumovický vinař František Jakubčík se profesionálně věnuje vínu od roku 2002. Je podruhé ženatý, má tři vlastní děti a tři vyženil. Rodinné vinařství Vinja Jakubčík hospodaří na necelých osmi hektarech vinic. Ročně vyrobí asi padesát tisíc lahví vína. Vyrábí především přívlastková vína.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

S vínem jsem spjatý už od útlého dětství. Byl to otec, který mě k tomuto řemeslu přivedl. Bylo to čtrnáctého dubna, když začala druhá světová válka. Všichni jsme se museli odstěhovat do sklepa, kde jsem se pak narodil. Víno jsem dělal už jako malý. Později jsem vystudoval Střední vinařkou školu ve Valticích a pak Mendlovu univerzitu v Brně.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Je to od vinice až po poslední práci ve sklepě. Nejdůležitější je udělat dobrý materiál už ve vinohradě. Je třeba mít dobrou cukernatost, správné kyseliny. To je základ. Pak už se dá vyrobit to nejlepší víno.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Při marketingu je to pravidlo prodávat co nejlepší víno za co možná nejnižší ceny v porovnání s ostatními vinaři. To opravdu dodržujeme. Pak je třeba dodržovat maximální hygienu. Dříve se dělávalo víno, jak se říká, na koleně. Začíná už od vinohradu, příjmu hroznů. Následuje šetrné lisování, řízení kvašení. To funguje několik posledních let. Je důležité, aby každý vinař byl svým rukopisem okamžitě poznat mezi ostatními. Určité víno by mělo být pro něj typické.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

Jsem hodně slabým pijákem. Už otec mi říkal: Neexistuje se opít. Víno piji velmi málo. Spíš jen degustuji. Ale ono to tak i je. Víno se nepije, ale degustuje.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Nejkrásnější je, když vidím rašící vinici, jak vzniká nová úroda. A nejhorší chvíle? Stal se mi před lety úraz, když mi při otvírání vratného sudu uletěla jehla. Vevnitř byl nejspíš zbytek burčáku, takže byl hodně natlakovaný. Otevřel jsem ho a jehla vyletěla obrovským tlakem ze sudu. Z koštýře, který jsem měl v ruce, po obrovské ráně vůbec nic nezbylo. Jehla letěla, stačil jsem ještě trochu uhnout, a trefila mě do nosu. Úplně mi ho přerazila.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Měl jsem úspěchy například na soutěžích Víno a destiláty v roce 1999. Tam bylo úspěšné Rulandské modré a Svatovavřinecké. Pak jsem uspěl taky v Salonu vín České republiky se svým Svatovavřineckým ročník 2006. Letos je v Salonu vín náš Merlot ročník 2009.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

Mám to tak napůl. Nově vyšlechtěné odrůdy mám rád, snažím se o šlechtění. Využívám ale samozřejmě také staré původní odrůdy. Nebráním se ani křížencům. Používáme v omezené míře kvasinky, protože pak jsou ta vína velmi podobná. Řízenému kvašení říkám ano. Taková vína patří do nerezových nádob, popřípadě červená vína do sudů. Identita vinaře by měla být zřejmá ve specifičnosti konkrétní odrůdy.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Vážím si například Miloše Michlovského či Jožky Valihracha. Ale to jsou větší vinaři, takže ani tak ne mí konkurenti. V našem vinařství se snažíme pracovat takovým způsobem, aby to bylo na úrovni a zachováme si svou identitu.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Určitě. Máme syna Jiřího, který studuje čtvrtý rok na valtické vinařské škole. Dnes už na dálku vede celý podnik.

Doporučení: víno pro dnešní večer

Doporučuji Frankovku 2011, pozdní sběr. Je to vynikající víno. Jemně tříslovité s odbouranými kyselinami. Toto víno je typické jemným zbytkovým cukrem, je velmi harmonické a intenzivně barevné. Hodí se například ke zvěřině.

František Jakubčík