Předchozí díly seriálu
Vinaři pod lupou naleznete ZDE

Vinařství Kovacs vzniklo v roce 1997. Založil je Miroslav Kovács, který se předtím dva roky věnoval vinaření jako fyzická osoba. Společnost, která hospodaří na dvaatřiceti hektarech vinic, vyrábí vysoce kvalitní vína v přívlastkové kategorii. Roční produkce se pohybuje kolem čtvrt milionu lahví. Výčet úspěchů na nejrůznějších soutěžích by byl sáhodlouhý.

Novosedelské vinařství si zakládá na širokém sortimentu v rámci odrůdové skladby. A také na významné viniční trati Na Štrekách v Novém Přerově. Jednatel vinařství Miroslav Kovács má třiatřicet let. Je ženatý a otcem dvou dětí.

Máte tip na vinaře, kterého bychom měli představit? Pište na redakce.breclavsky@denik.cz

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Jsem třetí generace našeho vinařského rodu. U vína a vinice jsem se v podstatě pohyboval od malička, tím se vytvořil potřebný vztah a láska k tomuto oboru. Bral jsem jako automatické, že práce s vinicí a vínem je to jediné, co mě zajímá. První generací byl můj děda Štěpán Stávek, který pochází z Čejkovic, druhou otec Michal Kovács. Měl jsem štěstí, že jsem mohl být a komunikovat s oběma a vnímat tak trochu odlišné pohledy na víno.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Není žádným klišé, že víno vzniká ve vinici, ale jedna veliká pravda. Půda je matkou vína, mikroklima otcem. Tuto synergii, vzájemný vztah a ovlivnění si musíme uvědomit při volbě odrůdy, aby byl výsledek ten nejlepší. O půdu je nutné velmi pečovat. Neovlivňovat ji umělými hnojivy, dodávat organickou hmotu, nevysilovat ji velkými výnosy. Měli bychom správně pracovat s keřem, podporovat růst kořenů do větších hloubek , nezatěžovat keře nešetrnou chemií. To jsou jen útržky toho, jak dělat dobré víno. Je z toho patrné, že se nejedná o rozhodnutí, kdy si v pondělí řeknu, že budu dělat velká vína a v úterý tomu tak bude. Jedná se o dlouhodobou a cílenou práci na mnoho let. Pakliže chci vyrábět velká vína, je nutné jim kromě výše zmíněného ve sklepích věnovat mnoho času, citu, pracovat s šetrnými technologiemi se záměrem co nejmenší ztráty z toho, co jsme si dovezli z vinice.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Nevím, jestli jde o pravidlo, ale myslím si, že vinař má být skromný, snažit se dojít po mnoha letech k poznání. Znám spoustu vinařů, kteří mají dojem, že všemu rozumí a opak je pravdou. Je potřeba vnímat, vstřebávat zkušenosti jiných, nechat se poučit.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
To se nedá takto jednoznačně říci. Víno se pije podle nálady, společnosti či atmosféry. S pitím vína se má skončit, když už vám nedělá dobrého společníka. Někdy si dám půl litru, někdy sedmičku. To je různé.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažili?
Ta nejhorší byla tehdy, když mně před očima praskla nádrž o kapacitě šestnáct tisíc litrů a celé to množství krásného vína mně teklo pod nohy. Smutná chvíle je rovněž, když zmrzne vinice a vy víte, že tento rok z ní víno neochutnáte. A ta nejkrásnější? Těch je víc. Když jste ve společnosti a víno hostům chutná, když získá ocenění na soutěži, stane se šampionem. To jsou velmi příjemné momenty, které mně dodávají optimismus a radost.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Ocenění Sauvignonu z ročníku 2008, obce Nový Přerov, tratě Na Štrekách. Získal velkou zlatou medaili na soutěži Vinitali, zlatou medaili na Mondial de Brusel, bronzovou na Decanter v Anglii. Symbolické pro mě je to, že mé první víno , se kterým jsem sklidil významné ocenění, byl Sauvignon 1998. Takže tatáž odrůda po deseti letech.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Zákazník vítá raději tradiční odrůdy, ví, co od nich může očekávat. Dle mého je však v pořádku, že se věnujeme šlechtění, nacházení něčeho nového a nepoznaného. Každé víno je pro mě inspirací, ať se jedná o tradiční odrůdu, či nově vyšlechtěnou. A postupy a technologie? Každé víno si řekne při svém vývoji, co potřebuje, jaké ošetření či technologii. Mám na mysli například výši teploty kvasu, dobu kontaktu s kvasinkami, termín školení, zrání v inertní nádobě či dřevěném sudu a co je z toho nová či stará technologie. Nerozděluji to.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Na Moravě i v Čechách je mnoho výborných vinařů. Nerad bych někoho nevyjmenoval a tím mu tak ublížil. Takže mě nyní berte s rezervou. Před několika lety jsme založili alianci V8, která sdružuje vinařské firmy s podobnou filozofií , takže jejich práce si vážím, a proto jsem v tomto uskupení. Mimo to mám rád vína Josefa Valihracha. Je dobrým člověkem, kterého si vážím.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si své nástupce?
Určitě. Myslím si, že to je nesporná výhoda rodinných vinařských firem, kdy se předávají zkušenosti z generace na generaci. Ještě nejsem příliš stár, děti mám malé, ale již nyní je nutné spoléhat na to, že je víno chytne a půjdou dál v mých šlépějích. Mám syna Miroslava a dceru Amálii, ze kterých mám velkou radost.

Doporučení: víno pro dnešní večer
Já osobně bych si rád dnes večer dal Rulandské bílé z ročníku 2007, obec Nový Přerov, trať Na Štrekách. Jedná se o vyzrálý výběr z hroznů. Je krásně zakulacený, harmonický, komplexní. Nabízí příjemný zbytek cukru, který mě uklidní a pohladí po duši. Aroma je plné jemného květového medu, chleboviny, obohacené žlutým jablíčkem. V chuti mimo jiné nabízí příjemnou mineralitu a jemnou slanost. Miroslav Kovács
Vážení čtenáři, seriál Vinaři pod lupou najdete také v tištěné podobě každou středu v Břeclavském deníku Rovnost.