Předchozí díly seriálu
Vinaři pod lupou
naleznete ZDE

Jde převážně o přívlastková vína plus výběr s cibéb a výběr z bobulí. Vinařství za dobu své existence posbíralo řadu medailí, a to na soutěžích AWC Vienna, Weinparade Poysdorf, Muvina Prešov, IWC San Francisco, TOP 77, Forum Moravium.


Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
K vinařství jsem se dostal díky otci a jeho dlouholetým zkušenostem s výrobou kvalitních vín. Právě on dodává našim vínům svůj nezaměnitelný rukopis, který je pro zákazníka zárukou kvality. Bylo to tedy otcovo know-how a rodinná tradice, která naši rodinu přivedla od tradičně rozšířené výroby a prodeje sudových vín k myšlence stočit kvalitu do láhve, nalepit pohlednou etiketu a najít si své místo na trhu. Také si myslím, že to byl nutný krok z hlediska zachování kontinuity vinařství v rodině.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Dobré je za tři. Taková vína neděláme.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Netvrdím, že to vždycky jde a vždy se tím řídím. Jak ve svém životě, tak ve vinařství mám ale dvě pravidla, která jsou slušnými pomůckami vedoucími k úspěchu. Za prvé KISS – Keep It Simple, Stupid, což je volně přeloženo Dělej to jednoduše a hloupě. A snahou je se odlišit, respektive přijít s jistou hodnotovou inovací. Teorie je krásně popsána v knize Blue Ocean Strategy – Strategie modrého oceánu.

Máte tip na vinaře, kterého bychom měli představit? Pište na redakce.breclavsky@denik.cz

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Pokud je to víno, které vybízí k dalšímu doušku a pijete ho s dobrými lidmi, pak se to nepočítá lehce. Kdybych to ale měl teď rychle nějak zprůměrovat, tak se můžeme dostat na dva až tři decilitry denně. Teď ale ani sám nevím, jestli nelžu.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Nejkrásnější jsou ty chvíle, kdy si zákazníci pochvalují vaše vína, vrací se k vám a začnete se považovat za přátele. Je to dalších z krásných momentů, kdy víno spojuje. Přemýšlím o nejhorší chvíli a nevybavuje se mně nic, co by nějak utkvělo v paměti.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Asi to bude exportní úspěch. Naše vína se dnes pod značkou Blue Hills prodávají v deseti státech USA. Dále pak, ne že by to bylo nejdůležitější, ale vždy potěší medaile z prestižní mezinárodní soutěže.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Bez moderních metod dnes asi šampiona nevyrobíte. Řekl bych, že kvalita vína je přímo úměrná sledování a aplikací nových technologií a postupů. Pokud se týká odrůd, jsem spíše zastáncem tradičních odrůd nebo z nich vyráběných cuvée. Podívejte se do Rakouska. To vinařství je o Veltlínském zeleném a Zweigeltrebe. V Modrých horách mám pak ve velké oblibě Modrohorské cuvée – dvě třetiny Frankovka a jedna třetina Modrý Portugal. Je to vyvážený poměr dvou tradičních odrůd, který je předpokladem slušného výsledku.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Určitě to není jen jeden vinař. Mám rád podnikavé a pracovité lidi, kteří umí. A těch se zaplať pánbůh ještě pár najde.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Jsme rodinné vinařství a nebýt rodičů, horko těžko by to šlapalo. Na jejich bedrech je toho přespříliš. Věřím proto, že v blízké budoucnosti potáhneme otěže s bratrem Markem. Ten má na rozdíl ode mne dobré chutě. Musí se stát zárukou kvality výrobku a usnadnit mně komunikaci našich výrobků a služeb na trhu.

Doporučení: víno pro dnešní večer
Doporučuji červené, a to Dornfelder, pozdní sběr 2009 z našeho vinařství. Je to víno tmavě červené barvy s nádhernou ovocnou vůní, s jemnými tóny sušených švestek, v chuti karamelově sametové s vyzrálou tříslovinou. Myslím, že náš Dornfelder je odpovědí všem šiřitelům negativních, často lživých zpráv o konkurenceschopnosti domácích červených vín ve srovnání se světovou třídou. Dornfelder se také může pyšnit medailí z prestižní zahraniční výstavy, a to stříbrné z AWC Vienna. Pavel Lacina
Vážení čtenáři, seriál Vinaři pod lupou najdete také v tištěné podobě každou středu v Břeclavském deníku Rovnost.