Vinař Tomáš Osička z Velkých Bílovic je zatím svobodný a bezdětný. Pracuje v rodinném vinařství Vinovit, které v roce 1997 založil jeho otec. Hospodaří na vinicích o rozloze pět hektarů s roční produkcí dvacet tisíc litrů vína. Cílem vinařství je produkovat vína moderního typu s důrazem zachování odrůdovosti, typické pro danou oblast.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

Vinaření a vinařství jako takové nebylo v naší rodině výjimkou. Koneckonců co jiného taky dělat ve Velkých Bílovicích. K vinaření jsem se dostal díky svému otci a dědovi, se kterými jsem jako malý trávil hodně času. Samozřejmě cesta k vinaření nebyla vždycky rovná. K tomu opravdovému, skutečnému vinaření jsem se dostal až v roce 1997, kdy jsme založili vinařství rodinného typu s názvem Vinovit.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Samozřejmě jednou z důležitých věcí je surovina. Od té se velkým dílem odráží i kvalita vína, protože víno děláme už ve vinici. Co se týče tajemství výroby dobrého vína. Každý vinař má svůj vlastní rukopis výroby, který si nechává pro sebe a pro své nástupce.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Víno se snažím dělat pro radost. Samozřejmě že se pořád člověk učí, každý rok je nepředvídatelný a nejde se na něj nijak stoprocentně připravit. A to navazuje na radost, někdy je radosti více, někdy méně. Ale můžu říct, že dělám práci, která mě baví a naplňuje.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

To je různé, záleží na okolnostech a lidech kolem sebe.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Nejkrásnější chvíle je ta, když je ve sklepě degustace a lidé z ní odchází spokojení a líbí se jim nebo chutná naše víno. To je podle mě to největší ocenění. A nejhorší chvíle? Asi to byl rok 2010, který byl nejen pro nás, ale i pro hodně dalších vinařů, zklamáním.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Největším úspěchem pro nás je, když se k nám lidé rádi vrací a předávají nám své zkušenosti s našimi víny a příběhy.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

Neděláme rozdíly mezi tradičními odrůdami a nově vyšlechtěnými odrůdami, snažíme se uspokojit každého zákazníka, protože jak se říká ,,deset lidí, deset chutí". Je fakt, že co se týče postupů výroby, probíhají u nás s otcem úsměvné, někdy méně úsměvné diskuse. Ale to k tomu přece jen patří a od toho se odvíjí styl výroby vína. Snažíme se produkovat vína modernějšího typu, ale přitom dbáme na zachování odrůdy. Je pravdou, že trh u nás se v posledních letech hodně vyvíjí a víno se začíná dostávat velmi do popředí a stává se častějším společníkem, ať už se jedná o jakoukoliv společenskou příležitost.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Složitá otázka, ale vážím si každého dobrého vinaře.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Na budoucnost samozřejmě myslím. To byla taky jedna z hlavních věcí, proč jsem zvolil cestu vinaření. Jak jsem řekl, jsme vinařství rodinného typu, takže zásluha na tom, co v dnešní době stojí za námi, je zásluhou všech členů rodiny. Ale velký vděk a kus práce patří mému otci za odhodlání v roce založení. Budu se možná opakovat, ale věřím, že toho máme ještě hodně před sebou. Co se týče nástupce, momentálně jsem bezdětný, samozřejmě bych v budoucnosti rád nástupce měl a předal mu minimálně to, co se snaží můj otec předat mně.

Doporučení: víno pro dnešní večer

Doporučuji Neuburské 2011 suché. Je to víno lehčího typu, aromaticky příjemně překvapí svou ovocitostí, v chuti jednoduché a přímé s příjemnou a decentní kyselinkou. Je to odrůda v posledních letech zapomínaná a byla zařazená do kategorie ,,B" odrůd. Přitom je to odrůda, která je pro naši oblast typická. Navíc s ní máme velmi dobré výsledky u našich zákazníků i na soutěžích.

Tomáš Osička