Devětapadesátiletý Miloš Michlovský je vinařská ikona. Je ženatý a má dva syny šestnáctiletá dvojčata. V Rakvicích funguje jeho firma Vinselekt Michlovský. Práci s vínem se Michlovský věnoval už před sametovou revolucí při práci, vinaření se začal věnovat naplno v roce 1994. Hospodaří na 125 hektarech vinic, ze kterých ročně vyprodukuje zhruba 1,2 až 1,4 milionu lahví. Michlovský má se svými víny nespočet úspěchů. Jeho firma se také stala Vinařstvím roku 2009.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

S tím se tady každý narodí. Prakticky v každé rodině, i když to dříve bylo smíšené hospodářství, se tak trochu vinařilo. Už jako malý jsem chodil do vinohradu s dědou, s rodiči.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Co nejméně se mu plést do cesty. Člověk by měl dát vínu co nejvíce přirozený vývoj. Nechat co nejvíce působit přírodu. Žádný člověk nemůže do vína vnést to, co mu dá příroda, prostředí, stanoviště, podloží, klimatické podmínky. Člověk je pouze částí, která tomu dopomáhá. Jsme dnes nakalibrovaní až scestně na neskutečnou aromatiku, na expresivitu. Ale víno je něco víc, než jen „voňavky".

Vinař Miloš Michlovský ve své firmě Vinselekt Michlovský v Rakvicích.Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Je důležité si uvědomit, že je člověk takovou součástí přírody jako ten hrozen. To když bude vinař respektovat, tak se nemůže dostat do slepé uličky.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

Pohybuje se to kolem dvou až čtyř decilitrů.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Nejkrásnější chvíle jsou ty, když vidím po vinobraní, jak se nové víno blíží. To je tvoření vína. Podle hroznů se dá hodně poznat a odhadnout, zvlášť na základě mnohaletých zkušeností. Nejkrásnější je pocit po vykvašení, když je vidět, jak se tam formuje ten základ. Ale chvilku trvá, než na to člověk dojde. Je třeba vidět jiné dimenze.

Mezi nejhorší patří tento rok pozdní jarní mrazíky. Poškozeno bylo pětadvacet až třicet procent vinic. K tomu se přidává i poškození suchem, které se táhne už z loňska.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Nemyslím si, že je to jediný úspěch. Nejcennější je na tom ta kontinuita, trvalá kvalita. Možná to vypadá, že přeháním, ale není problém uspět na významných soutěžích. Není to nějaký vzlet a pak se o tom neví. Své pozice si jednoznačně držíme. Je to vidět i v obchodování.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

Od střední školy jsem specializovaný a v uvozovkách deformovaný vinohradnictvím a vinařinou. Takže by to byl jen úzký záběr, pokud bych byl specializovaný jen na některá vína. Uvnitř mé firmy se věnuji šlechtění. Za minulých sto let byla vyšlechtěná jedna dvě odrůdy na každé stanici. My jich máme deset a dalších deset či patnáct jich máme v portfoliu. Věnuji se rozpracování nových metod a také tradicionalis­tickému přístupu.

Když nové technologie neposunou kvalitu dál a jsou pouze novými, není to moderna. Jak říká jeden kolega, vinařská moderna je ta, která je schopna posunout kvalitativně tradici o stupínek výš. V dnešní době se technologických vymožeností až zneužívá. Vína jdou jedním směrem a nejsou vícevrstevná. To je prvek, kdy vinařská moderna škodí. Všechny seriózní firmy, i světové, mají ve svém středu svůj vývoj, kterým jsou originální.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

V těchto případech to není konkurence. Jsou to firmy, které vyrábí víno. Z firem, které patří mezi uznávané to byl Jožka Peřina a Mikrosvín. Dnes jsou to zavedená vinařství. Vážím si třeba Františka Mádla nebo Jaroslava Galy.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Synové mají šestnáct let. Zatím těžko říct. Nechci je do toho nutit a tahat za uši. Možná to někoho z nich chytne. Jednoho třeba ve vinohradnicko-vinařské oblasti a druhého ve snoubení vína a gastronomie. Oba studují na gastronomické škole, aby měli tento základ.

Doporučení: víno pro dnešní večer

Doporučuji náš nový produkt semi sparkling, v bílé nebo růžové podobě. To jsou přírodně kvašená vína, která nejsou šumivá, ale pološumivá. Kdo chce cítit původ, tak tomu doporučuji Ryzlink vlašský, pozdní sběr z řady Vinum Palaviense

Miloš Michlovský