O troufalých kouscích Jaroslava Vajbara ví nejenom na Břeclavsku. Podle svých slov netvoří však pro slávu nebo uznání od okolí. Pletení ozdob a všemožných věcí ze slámy je jeho životní srdcová záležitost. „Kdyby mě to nebavilo, nemohl bych to dělat. Všechno je hlavně o nápadu. Pracuji většinou v zimě, to si sednu do sklepa, kde tvořím, s džbánkem vína. Plést ze slámy jsem začal na vojně, ale většinu jsem se naučil později sám. Úplně mě to pohltilo,“ říká Vajbar.

KURIOZITA ROKU

Každoročně těsně před žněmi vyráží s traktorem na pole, aby se předzásobil materiálem. „Stébla musí být dlouhá a rovná. Ty se pak namáčí a žehlí a teprve potom se z nich dá plést,“ vypráví vyučený stolař.

Nejvíce času strávil nápaditý kutil nad zmenšeninou lednického minaretu. „Ten byl pro mě nejtěžší. Strávil jsem nad tím zhruba dva roky. Také ale sklidil asi největší úspěch. Stal jsem se tehdy rekordmanem roku a také to byla kuriozita roku,“ vypráví muž.

Slámový minaret vznikl v poměru 1:27 splétáním slaměných stébel a rovněž nalepováním rozžehlené slámy na dřevěný základ, jehož zhotovitelem je Jiří Zajíček. „Minaret je 215 centimetrů vysoký a s podstavcem měří 261 centimetrů. Je vybavený zařízením, jež umožňuje jeho otáčení. Autor použil slámu ovesnou a pšeničnou. Kromě rovných ploch minaret tvoří dvanáct sloupů, dvanáct věžiček, šestatřicet oken, tři ochozy a čtyři kupole. Premiérového představení veřejnosti se dočkal v roce 2004 na náměstí v Lednici,“ vzpomíná David Rafaj z Agentury Dobrý den, která Vajbarovy úspěchy eviduje v České knize rekordů.

UŽ TOHO BYLO DOST

Jeho jméno v knize figuruje také vedle Ilony Plškové z Velkých Pavlovic. Společně pracovali na deseticentimetrovém betlému s třícentimetrovým Ježíškem a slaměném betlému s největším počtem figurek z kukuřičného šustí, o které se postarala právě Plšková. „Poprvé jsme se potkali na řemeslném jarmarku ve Velkých Pavlovicích. Jaroslav mě oslovil, jestli bych mu neudělala figurky na jeho slaměný minaret. A tak jsme začali spolupracovat,“ ohlíží se Plšková.

V současnosti dělá Vajbar ze slámy jen menší věci. „Když je škaredě, tak zalezu domů a pracuji. Rekordů mám hodně, řekl jsem si, že už je toho dost,“ dodává Rakvičan.