Co vás vedlo k ráznému kroku najít odborníky a začít s hubnutím?
Každý máme svoje důvody nebo příčiny, proč na sebe zapomeneme nebo proč některé věci neřešíme. Když to řešit začneme, každý na to jdeme po svém. Já měl to štěstí, že jsem natrefil ve správnou dobu na ty správné lidi, kteří mi ohromně pomohli. Nebál jsem se říct si o pomoc. Využil jsem nabídku, která tehdy přišla, a pustil jsem se do toho. Díky všem těm odborníkům, se kterými jsem se mohl poradit, se to skutečně mohlo rozjet. Hlavně díky Kubovi Prchalovi, se kterým cvičím.

Byl jste natěšený, plný elánu, nebo jste do toho šel spíš s obavami?
První bylo odhodlání a nadšení, že jdu konečně do toho. Ale měl jsem strach z jedné věci – že budu jako u klasických pytlíkových nebo koktejlových diet trpět hlady. A to jsem fakt nechtěl.

Kariéru Josefa Laufera násilně přerušila operace, která měla fatální následky.
Josef Laufer stále čeká na zázrak, v kómatu je už třetí rok

Jak jste se s těmito obavami popral?
Když jsem se podíval na stránkách Netloustneme. cz na povídání o dvou hemisférách mozku, které řídí, jestli jíst chceme jen z nudy nebo chuti, nebo jestli máme opravdu hlad fyzický. Tam je to vysvětlené tak hezky, že mi to ohromně pomohlo. Tohle fakt doporučuju všem.

Jaký jste měl na startu motiv?
V tom úplném prazákladu bylo to, abych byl sám spokojený, abych se sám sobě líbil, abych neuhýbal od povinností, které třeba souvisejí docela obyčejně s oblékáním. Návštěvy společenských akcí, různé společenské povinnosti si třeba žádají, abych nějak vypadal, to k mojí profesi prostě patří. Najednou jsem s tím ale přestal. Ne proto, že by mi něco bylo fyzicky, že bych se cítil nějak špatně. Ale když jsem měl jít na premiéru, najednou jsem to odmítl.

Michal Isteník
Michal Isteník: Na poslední díl první série Kukaček jsem mámě zakázal se dívat

Proč?
Protože jsem se docela obyčejně do ničeho nevešel. Já měl asi deset obleků, ale neměl jsem šanci se do ničeho vejít. Ne tak, že zatáhnete břicho a nebudete moct dýchat, já to zkrátka nemohl zapnout ani náhodou.

Tohle byl tedy ten největší impulz k tomu začít s hubnutím?
Asi jo. A hlavně se začalo říkat, že jsem ztratil typ. Najednou jsem nezapadal do žádné herecké škatulky. U mě to samozřejmě s profesí souvisí o dost víc, než kdybych dělal něco jiného.

Jak tedy to vaše hubnutí začalo?
Ona to tentokrát vlastně byla cesta krásně přímá. Já jsem asi potřetí v životě byl ve správný čas na správném místě. Když mi tohle všechno začalo procházet hlavou a bublat to ve mně jako nedozrálý burčák, který ještě neví, co z něho bude, ozvala se mi jedna společnost, která sdružuje odborníky na léčbu obezity. Ta společnost spravuje web a program Netloustneme.cz. A já byl osloven, jestli bych nechtěl na jejich stránkách nějak vystoupit. Abych se stal v podstatě jejich tváří. Ale mně nebylo příjemné být tváří takového projektu, když jsem vypadal tak, jak jsem vypadal. „Nebylo by to s prominutím trošku debilní, abych byl vaší tváří, a přitom byl sám takhle tlustej?“ řekl jsem jim. „No tak, nebylo by špatné, kdybyste třeba vyzkoušel něco s tím trošičku udělat.“ „A víte, že jo?“ A tohle byl ten první impulz. Já nejsem na titulní stránce toho webu, nejsem obličej, co u toho všude visí. Ale díky téhle spolupráci jsem se dostal k tomu, co dělají. Ke všem vyšetřením a procedurám, které k léčbě obezity patří.

O jaké procedury jde?
Prošel jsem nutričním vyšetřením. Udělali mi vyšetření na apnoi, kdy jsem byl připojený na kdeco. Měl jsem pohovor s psychologem, protože psychika je ve vztahu k jídlu a k hubnutí taky ohromně důležitá, a prošel jsem samozřejmě i zátěžovým testem, aby bylo jasné, co jak funguje a nakolik můžu třeba sportovat a zatěžovat srdce. V tomhle testu jsem možná i překvapivě nevyšel vůbec špatně.

Jiří Strach.
Snad neskončím v sudu na dně Orlíku, říká k seriálu Docent režisér Jiří Strach

A také se vás ujal nutriční poradce.
Dobrý nutriční poradce je vlastně takový „jídelní psycholog“. V podstatě vám pomůže nastavit hlavu na to, abyste pochopili, co je třeba a co nepomůže. A taky vám vysvětlí, proč některé zázraky opravdu samy o sobě fungovat nemůžou.

Začal jste se zdravě stravovat a výsledky se brzy dostavily. Byl jste nadšený, když se váha pohnula?
Já jsem někdy ze začátku hubnutí říkal, že jsem vážil tak sto sedmnáct, ale není to pravda. Vážil jsem celých sto dvacet kilo. Takže můj cíl byl hodně daleko. Nadšení z těch prvních pěti šesti shozených kil je úplně gigantické. A vy ke všemu vidíte, že to není díky nějakým koktejlům a zázrakům, ale je to výsledek vaší píle a vašeho přístupu. Takže jsem byl nadšený.

Spokojený byl i váš lékař?
Pan docent Martin Matoulek, který o mě pečuje, mě vždycky vrátil honem rychle na zem, protože on nechválil. Vždycky prohodil něco jako: „No jo no, zatím to jde, no. To se zastaví tak za měsíc.“ A já z toho byl naprosto v šoku. „Proč mi to říkáte? Já potřebuju povzbuzení.“ „No to bude. Za rok.“ „A co za rok?“ „No za rok uvidíme.“

Čas plyne. Pracujete na sobě už dva roky. Jste spokojený s tím, jak teď vypadáte?
Ano, ale… Vždycky je tam nějaké ale. Tím, že těch kil dolů opravdu nebylo až tak málo, zůstala mi trochu větší kůže. Takže takový estetický problém, možná trochu marnivost, ale překáží to. Někdy si připadám jako zhubnutý hroch. Ale nechci to řešit nijak radikálně. Navíc si přiznávám, že se může stát, že se to neudrží. To je život. Je třeba to pořád hlídat. Tělo má velikánskou paměť a rádo se vrací k tomu, kde je mu pohodlně.

A teď je mu pohodlně?
Jo, probírám to se svým tělem pravidelně. Je to doživotní dialog. Snad se mi podařilo najít nějaký kompromis mezi tím, co by rádo, aby mu bylo pohodlně, a mezi tím, jak udržet hmotnost, ale taky ty zdravotní záležitosti pod kontrolou. Dostává dobré jídlo, dostává pohyb, dostává odpočinek a na oplátku dobře funguje.

Chystáte se pustit se opět do cílenějšího hubnutí?
Ano, od půlky ledna zase „frontální útok“, kdy mě opět čeká trochu lepší kontrolování jídelníčku a víc cvičení.