Zpívá se vám písnička jinak, když je pro dceru?
Ano, zpívá se mi jinak. Zpívá se mi sama, byť je velmi těžká. Rozhodně nejde o takovou tu písničku, kterou si každý zpívá před zrcadlem. I takové mám ráda, člověk si je různě pobrukuje. Ale tohle není ten případ.
Písnička, kterou Michaela Gemrotová nazpívala pro dceru Anežku:
Klip, který jste k písničce natočili s Václavem Noidem Bártou a jeho manželkou Eliškou, je hodně fantasy a plný zvířat. Velmi mě překvapil váš extrémně vřelý a nebojácný postoj k zvířatům. Nebála jste se ani velkého velblouda Merlina…
Naši nám s bratrem, když jsme byli malí, koupili pejska. Před tím jsme měli zakrslého králíčka. Vztah ke zvířatům tedy v sobě mám. Ale dnes už k nim mám zároveň i velký respekt. Třeba k psům. Ne s každým už bych se muchlala. A vidím to i na Anežce, že je k pejskům rezervovaná, což je dobře. A když jsme u toho Merlina, mívala jsem koně. Velbloud je mu hodně blízko. (smích)
Závodila jste s koněm, nebo jste ho měla jen pro radost?
Šlo spíš o rekreační ježdění. Kůň se jmenoval Afrika. Měla jsem ho dlouhé roky. Když mi bylo kolem třiatřiceti, musela jsem se ho vzdát, protože byl v důchodu a potřeboval pohyb každý den. Už jsem na pravidelné ježdění bohužel neměla čas.
Když vám Vašek předestřel myšlenku videoklipu se zvířaty, byla jste hned pro?
Jasně, absolutně Vaškovi věřím. Stejně jsem mu věřila i v případě písničky, kterou složil. Nebylo v ní nic, u čeho bych zapochybovala nebo mi to nesedělo. S Eliškou ji poslali a na první dobrou bylo hotovo. Neměla jsem potřebu do ničeho zasahovat. Jsem Anežky máma, neumím se na to dívat s odstupem.
Sama jste jí píseň složit nechtěla?
Nemohla bych pro ni napsat nic, protože bych do toho zabředla. Písnička by měla čtyři hodiny a nebylo by to k ničemu. (smích) Proto jsem oslovila lidi, kteří mi jsou velmi blízcí. A pokud mi můj neochvějný šestý smysl říká, že tito dva jsou top, dám na něj. Stejně tak mi můj šestý smysl říkal, ať do toho nemluvím a nechám je dělat svoji práci. Poslechla jsem ho. Chtěla jsem, aby byl klip hodně pohádkový. Anežka je dítě. I přesto, že je hodně chytrá, ráda se baví s dospělými a myslí si, že má vždycky pravdu. (smích)
Michaela Gemrotová ve videoklipu, který natočil Václav Noid Bárta:
close
info
Zdroj: se svolením Michaely Gemrotové
zoom_in
Michaela Gemrotová
Jak reagovala Anežka na informaci, že si ve videoklipu zahraje?
Hned souhlasila, i když přesně nevěděla, co to znamená. Připadala si důležitá. (smích)
Když jsme u těch zvířat, Anežka absolvuje v rámci léčby zvířecí terapie. Jaké?
Má za sebou delfinoterapie, hipoterapie a pokoušíme se o canisterapii. Anežka je ale hodně obezřetná. Má zvířata ráda, ale když jsou dál. Nemusí na ně sahat. Ráda se na ně dívá, moc se jí líbí i samolepky se zvířátkama – zná celý mořský svět. Pozná i rozdíl mezi rejnokem a trnuchou.
Pociťujete na ní účinek těchto zvířecích terapií?
Ano, nedokážu to přesně vysvětlit, ale funguje tam určitá zvláštní neverbální komunikace. Malé děti, které mají autismus nebo trpí mentálním postižením, jsou jako nepopsané listy, proto na ně tato terapie skvěle funguje. Zvířata jsou svým způsobem také čistá, jednají naprosto pudově. Myslím, že to je ten důvod, proč to tak dobře zabírá. Společně si najdou formu neverbální komunikace a "nacítí" se na sebe.
Proč Anežka hodně dobře přijímá delfíny?
Je tam něco mezi nebem a zemí, co funguje.
Jaký je Anežčin současný stav?
Oproti prognózám, které nám byly předpovídány, je na tom skvěle. A to hlavně mentálně. Člověk se s ní na všem domluví. Vnímá, povídá, plyně mluví, což je neuvěřitelné. Třeba včera vyprávěla manželovi Jírovi pohádku! (smích)
Nahrává se anketa ...
Vnímá rozruch kolem sebe a to, že jste založili nadaci, abyste pomohli i dalším dětem, jako je ona?
Nechápe to samozřejmě úplně přesně, ale vnímá to a ví, že chceme pomáhat. Slyší to doma, aniž bychom jí to nějak „hustili do hlavy“. Nadace nese její jméno, což se jí líbí a užívá si, že je středem pozornosti.
Jaké máte s manželem ohlasy na založení Nadace Anežka? Setkali jste se i s nějakými negativními ohlasy?
Máme skvělé ohlasy. S žádným negativním jsme se naštěstí nesetkali.
