V roce 2016 našel jeden zlatokop nedaleko legendárního města Dawson dokonale zachovanou mumii nedospělé samice vlka obecného (Canis lupus), starou 57 tisíc let.

Mumie se uchovala ve věčně zmrzlé zemi a byla objevena teprve poté, co se zde zmíněný muž rozhodl hledat zlato a začal v ledovém permafrostu kopat. Od začátku se s ní pojila celá řada otázek, například, jak toto vlče zdechlo a proč skončilo v ledu samo, bez dalších příslušníků vlčí smečky. Po čtyřech letech vědci konečně nacházejí některé odpovědi.

Mumie vlčího mláděte byla objevená v oblasti Klondike v kanadském Yukonu
Výjimečný nález z Kanady. Těžaři objevili mumii vlčího mláděte z doby ledové

"Jde o nejúplnější exemplář vlka z doby ledové, jaký se kdy našel. Veškerá měkká tkáň, chlupy, kůže, dokonce i čenich jsou pořád na svém místě. Je to skutečná vzácnost," uvedla hlavní autorka nové studie Julie Meachenová, docentka anatomie na Des Moines University v Iowě. Studii zveřejnil 21. prosince časopis Current Biology.

Dobu smrti potvrdilo několik typů analýz, včetně radiokarbonového datování, vzorkování DNA nebo měření hladin různých izotopů kyslíku. Rentgen kostry a zubů také odhalil, že Zhùr (což v jazyce místního kmene Tr`ondëk Hwëch`in neboli říčních lidí znamená "vlk") byl teprve sedmitýdenní vlče. Pro vědce bylo kromě úplnosti ostatků důležité i to, že se našly na severoamerickém kontinentu.

Rusoameričan z doby ledové

"Podobné exempláře jsou poměrně běžné na Sibiři, tam je ale zase mnohem obtížnější se k nim dostat," uvedla Meachenová pro Live Science. Ostatky kanadského vlčete nalezené v Yukonu byly podle ní přístupné snadněji a představovaly cenný studijní materiál. Například mohly objasnit, odkud se vlci v severní Americe vlastně vzali.

Aby tuto otázku zodpověděl, prostudoval výzkumný tým mitochondriální genom vlčete. Jde o genom nacházející se v energetických strukturách mitochondrií, membránově obalených organel eukaryotických buněk. Ty procházejí mateřskou linií, takže jejich analýzou je možné odhalit její původ.

Mumifikovaná štěňata zmrzlá ve věčném sibiřském ledu odhalují nejedno tajemství o naší minulosti
Vzkaz z doby ledové: vědci znají poslední večeři štěněte nalezeného na Sibiři

Vědci hledali možné podobnosti se dvěma vlčími druhy, jednak s vyhynulou formou vlka beringského, jenž v době ledové obýval území dnešní Aljašky, Yukonu a severního Wyomingu, a dále s ruským vlkem obecným.

Vlče mělo vztah k obou těmto vlčím druhům, což podle webu Science Alert představuje důkaz, že pravěká zvířata migrovala po pravěkém pevninském "mostě", který kdysi spojoval Aljašku a Rusko.

Vlče jedlo ryby

Neporušená mumie také umožnila vědcům prozkoumat pravěký vlčí jídelníček."Když jsem se podívala na rentgen a viděla její střeva, docela mě to vzrušilo. Ještě nikdy jsem neviděla střeva stará 57 tisíc let," řekla Meachenová.

Stravu vlčete se však ze střev ani z žaludku zjistit nepodařilo, pomohla až analýza kostí. Podle ní zvíře konzumovalo zejména vodní kořist, například lososa čavyču (zvaného též losos královský nebo stříbrný), který se v řece Klondike vyskytuje i dnes.

To je chování, které není ani u dnešních aljašských vlků nijak neobvyklé - je totiž prokázáno, že také oni sezónně přecházejí na vodní stravu. Vědci však dosud předpokládali, že v době ledové se vlci na Yukonu živili spíš bizony nebo pižmoni severními.

Osamělý vlk

Jednou z největších záhad kolem vlčete ale bylo, jak se vlastně dostalo do ledu, a proč bylo tak osamělé. V současnosti se vědci přiklánějí k tomu, že se na ně pravděpodobně zřítil strop vlčího doupěte, který se propadl. To by vysvětlovalo to, proč byly ostatky tak dokonale zachovány - mršina vlčete byla totiž během okamžiku pohřbena v chladném, suchém a vzduchotěsném prostředí. S trochou představivosti se dá zdůvodnit i to, že bylo v doupěti samo. Sice to u tak malého vlčího mláděte nebývá obvyklé, ale je možné, že jeho matka byla s ostatními vlčaty právě mimo doupě, když se strop propadl.

V Jakutsku objevili hlavu pravěkého vlka. Její stáří přesahuje 40 tisíc let
Velké tesáky, huňatá srst. V Jakutsku objevili zachovalou hlavu pravěkého vlka

"Možné je i to, že Zhùr byla jedináčkem, i když by to bylo neobvyklé, protože vlci mají většinou několik mláďat najednou," vysvětluje Meachenová, byť připouští, že jistě se v tomto bodě nedá říci nic.

S postupným táním permafrostu by mohly být podobné nálezy častější, od čehož si vědci slibují další poznání, na druhé straně přijímají tento fakt rozporuplně. "Vždycky, když se nám podaří takový objev, jsme nadšeni, ale uvědomujeme si, že je to známka globálního oteplování a pro naše životní prostředí to dobré není. Planeta trpí," uzavírá vědkyně.