Svá zjištění tým vědců z Ústavu geologie a geofyziky Čínské akademie věd na portále odborného magazínu Science Advances. Voda byla detekována spektrometrem, který měřil viditelná a infračervená spektra odraženého světla od měsíčního regolitu, což je z prach ze zvětralých měsíčních hornin, která pokrývá Měsíc.

Číňané uvádějí, že na místě přistání Čchang-e 5 vrchní vrstva regolitu silněji pohlcovala infračervené vlny o délce kolem tří mikrometrů, což odpovídá frekvenci vibrací atomů hydroxylové skupiny OH nebo v molekule vody.

Sonda přistála na čedičové pláni známé jako Oceán bouří. Jedná se o největší z temných měsíčních moří nacházejících se na západním okraji viditelné strany Měsíce. Ihned po přistání se čínský stroj zavrtal pod povrch a odebral dvoukilogramové kamenné jádro, které pevně zabalil do vzduchotěsného obalu a poslal na Zemi. Jednalo se o první měsíční kameny, které byly doručeny na Zemi od sovětské mise Luny-24 v roce 1976.

Pohled na oblohu prostřednictvím radiového vesmírného dalekohledu MWA. Tajemný objekt je označen bílou hvězdou
Vědci zachytili podivné signály z vesmíru. Míří k Zemi a jsou relativně blízko

Čínští akademici ve své práci tvrdí, že předběžná studie těchto hornin potvrdila výsledky měření ze spektrometru lunárního vozítka zveřejněné v Science Advances. A kolik vody vlastně Číňané na Měsíci objevili? Detekované množství není nijak závratné. Číňané odhadují, že regolit z Oceánu bouří obsahuje asi 120 molekul vody na milion molekul horniny. To znamená, že z tuny regolitu byste nevymáčkli ani litr vody.

Je proto nepravděpodobné, že by přímo z této námrazy mohly mít v budoucnu prospěch dobyvatelé Měsíce. Ovšem z dalších pozorování se již ví, že v trvale zastíněných kráterech blíže k měsíčním pólům může být ledu mnohem více. 

Za vodu na Měsíci může sluneční vítr

Podle čínských vědců je zdrojem měsíční vody Slunce, přesněji řečeno sluneční vítr. Jedná se o proud nabitých částic, který vytrvale chrlí naše hvězdu a který proniká celou Sluneční soustavou. Vítr nese kladně nabitá jádra vodíku často o rychlosti až jedné třetiny rychlosti světla. Když tyto kationty s velkou energií dopadnou na povrch Měsíce, jsou schopny z měsíčních hornin vyrazit atomy kyslíku a spojit se s nimi do molekul vody. A právě tato vlhkost vytvořená Sluncem obaluje prachové částice na povrchu Měsíce tenkou vrstvou ledu.

V této souvislosti je třeba říci, že Číňané nejsou prvními, kdo objevil „sluneční jinovatku“ na Měsíci. Poprvé byla detekována před více než deseti lety spektrometry indické lunární orbitální sondy Chandrayaan-1 a dvou vesmírných sond NASA, které prolétaly kolem Měsíce, Deep Impact a Cassini. Přistávací modul Čchang-e 5 ovšem vodu poprvé detekoval přímo na místě.

Start rakety Falcon 9.
Raketa miliardáře Muska se řítí na Měsíc, narazí do něj a exploduje

V publikaci v Science Advances čínští vědci rovněž představili analýzu světelného spektra odraženého od jedné z čedičových hornin ležících poblíž přistávacího modulu. Zajímavé bylo, že na povrchu této skály, nazvané CE5-Rock, byl vodní signál o polovinu silnější než z okolního regolitu. Skála nejspíš pochází z jedné ze sopečných erupcí, tedy z dob, kdy byl Měsíc ještě geologicky aktivní. Severní část Oceánu bouří se jeví relativně mladá, vědci odhadují stáří tamějšího ztuhlého sopečného magmatu na dvě miliardy let. Měsíční horniny z tohoto období nebyly na Zemi navíc nikdy podrobněji studovány.

Temná strana Měsíce

Čchang-e 5 je pátou měsíční misí Číny. První a druhá sonda z čínského vesmírného programu, který nese jméno po čínské bohyni Měsíce, byly vypuštěny v letech 2007 a 2010 a kroužily na orbitě našeho souputníka. Čchang-e 3 již dopravila na Měsíc první vozítko, přičemž přistávací modul i rover mise Čchang-e 4 jsou stále funkční.

Jedna ze selfie, kterou vozítko Curiosity vyfotilo při své misi na Marsu.
Krok od průlomu? Na Marsu byl možná opravdu život, mise Curiosity je blízko cíli

V roce 2019 vůbec poprvé člověk vyslal stroj na odvrácenou stranu Měsíce, tedy do té neviditelné části ze Země. Dálkově ovládaný rover Yutu-2, který poté opustil přistávací modul, stále posílá snímky na Zemi, i když se pohybuje zřídka a pomalu. Loni v prosinci ale překonal rekord v délce trvání mise na povrchu Měsíce, který dosud patřil sovětskému vozidlu Lunochod-1 z roku 1970.

Další čínskou misí má být Čchang-e 6 v roce 2024. Má podobný cíl jako ta současná. I ona se zaměří na transport měsíčních hornin na Zemi. V delším horizontu chtějí Číňané vyslat na Měsíc pilotovanou misi a vybudovat zde vlastní lunární základnu.