Podle filozofky Alice Koubové z Filozofického ústavu Akademie věd a z Národního institutu SYRI by měl český stát do budoucna vyvinout strategii, jak pomáhat lidem v krizi, jak překlenout jejich nepříznivou situaci. Měl by se také lépe naučit čelit hybridní válce. Jedná se o konflikt, jenž kombinuje vojenské prostředky s nevojenskými, jimiž jsou například kybernetické útoky, propaganda, informační válka nebo psychologické operace, mající za cíl ovlivnit emoce veřejnosti.

To, co dělá českou společnost silnou, je podle Koubové dlouhodobá tradice nejrůznějších neziskovek a také místních spolků, kde lidé sdílí své zájmy, ať už jde o dobrovolné hasiče, houbaře, včelaře, nebo horolezce. O tyto sítě je možné se opřít v době krize a stát by je tedy měl ve vlastním zájmu podporovat. Apelovala také na soudržnost společnosti, která nemůže fungovat bez zviditelňování potřeb všech obyvatel a nejen pouze vybraných skupin.

„Proti našemu systému stojí lidé, kteří se cítí být obětmi. Frustrovaní, nespokojení. Demokracii, právní stát a ochranu lidských práv, zpochybňují proto, že třeba sami nedosáhli na vzdělání, nedostali dobrou léčbu, nebo nevědí, jak kvalitně prožívat svůj život,“ uvedla Kateřina Šimáčková, soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, na listopadové mezinárodní konferenci o společenské odolnosti. Ta se konala v Praze v rámci českého předsednictví v Radě Evropské unie.

Zdůraznila, že svoboda musí mít svá jasná pravidla, jinak půjde spíše o chaos. A tato pravidla musí myslet i na ty slabé, kteří si v absolutní svobodě nedokážou „urvat to svoje“.

Pomáhat a být aktivní

„Když se mým známým nelíbí, jak řada lidí volí či jak se vyjadřují, říkám jim: Zkuste se zamyslet nad tím, co je k tomu vedlo a co vy sami jste udělali pro to, aby žili dobré životy. Chci-li žít ve společnosti plné přátelských a laskavých lidí, mít příjemný veřejný prostor nebo necítit stud za to, že tady žijeme s lidmi, kterým jsme nepomohli, musím se na tom sama aktivně podílet,“ sdělila také Šimáčková a upozornila, že aktivita ve prospěch zranitelných je zároveň aktivitou ve prospěch odolné společnosti. A navíc když někdo pomáhá slabším, přispívá to k jeho šťastnějšímu životu.

Podobně se na pražské konferenci vyjádřila i Petra Guasti ze Sociologického ústavu Akademie věd, která se přimlouvala za různorodost ve vedení demokratických institucí.

„Když budou stát řídit pouze bílí zdraví muži ve věku padesát let se skvělými vzdělání a bezvadnými kariérami, ovlivní to nastavovaná pravidla. Například investujeme hodně do dálnic, protože oni se potřebují rychle přesunovat ze skvělých domovů na svoje skvělá pracoviště. Ale nebudou nastavená pro ty, kteří v životě neměli takové štěstí a nepocházejí z tak podporujících a dobře zabezpečených rodin,“ upozornila a dodala, že naše společnost bude tak silná, jako budou silní ti nejslabší z nás.

close Petra Guasti ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR info Zdroj: se svolením Národni institut SYRI zoom_in Petra Guasti ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR

Politoložka Lenka Buštíková z Oxfordské univerzity na pražské konferenci o společenské odolnosti poukázala na rozhodující souboj o silnou demokracii, který se podle ní ve střední Evropě odehrává na pravé části politického spektra. Liberální levice totiž momentálně příliš voličů nezajímá a většinu témat jim vzaly populistické strany. Boj o moc se proto odehrává výhradně na pravici.

Co je společenská odolnost 

Odolná společnost je schopná rezistence vůči manipulativním dezinformačním útokům, je schopná přizpůsobit se novým podmínkám a je dokonce připravena k vlastní proměně tam, kde to je nezbytné. Důležitá je péče o nejslabší články společnosti, protože systém je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Změny ve společnosti je nutné dělat tak, aby se na nich členové systému podíleli a nebyli jen pasivními příjemci.

Zdroj: Národní institut SYRI

Důležité dle Buštíkové bude, zda se v jednotlivých státech podaří udržet zdravou, umírněnou, proevropskou a prozápadní křesťansko-demokratickou stranu. Ta by podle ní mohla zabránit polskému a maďarskému scénáři. Takováto strana by prý dokázala zabránit vysátí všech voličů pravice od umírněných přes konzervativce až po extrémisty, jako se to stalo v Maďarsku. A dokázala by také zabránit vzájemnému licitování pravicových stran, jako se to děje v Polsku.

„V Maďarsku se zradikalizovala původně umírněná pravicová strana a postupně vysála celé spektrum voličů. V Polsku zase pravicová umírněná strana soutěží s extrémistickou, která křičí, že brání tradiční rodinu. Umírněná strana s ní musí zápasit o voliče a tento souboj se stále více posouvá k extrému a strany se vzájemně se přebíjejí.“

Výzkum: Češi vnímají válku na Ukrajině jako ohrožení jejich životní pohody

Mezinárodní výzkumná platforma ResWell zkoumala, jak prožívají válku na Ukrajině, jak jsou odolní a jak zvládají krizi, stres a hrozby obyvatelé Ukrajiny, Polska, Česka, Gruzie, Estonska a Izraele. Českou část výzkumu koordinovala Alice Koubová z Filozofického ústavu Akademie věd.

„Ve srovnání s ostatními zeměmi má Česká republika zajímavá specifika,“ sdělila Alice Koubová. „Češi například pociťují nejvyšší míru životní pohody ze všech zkoumaných zemí, stejně jako nejvyšší míru pocitu bezpečí ve svém domově. Říkají, že se jim žije v jejich zemi dobře a nemají záměr ji opustit. Zároveň však pociťují ze všech zemí nejnižší míru morálky ve smyslu odhodlání společnosti řešit krizovou situaci, překonat ji a díky tomu posílit. A mají také nejsilnější beznaděj,“ vylíčila vědkyně.

Občané České republiky vnímají jako hlavní ohrožení finanční poškození země v důsledku války na Ukrajině (67 %) a následné uprchlické vlny (44 %). Češi nevnímají válku na Ukrajině jako svou válku, ale jako vnější ohrožení pro svou životní pohodu. Česká společnost vyjadřuje výrazně nejnižší podporu ukrajinským uprchlíkům ze všech měřených zemí. Pouze pětina lidí je ochotna osobně pomáhat přicházejícím uprchlíkům. S uprchlíky a s jejich utrpením se ztotožňuje 36 procent lidí.

Podle Koubové je to důsledek toho, že se stále více českých obyvatel dostává pod hranici chudoby.

„Je pak nemožné cítit solidaritu s jinými lidmi, když řeším, za co si příští měsíc nakoupím,“ uvedla v rozhovoru pro Akademii věd ČR. Češi by proto podle ní měli cítit ještě více opory od státu, ale také pochopit, že jejich investice do řešení ruské agrese na Ukrajině je investicí do jejich budoucnosti, nikoli do pomoci jinému národu. „Je to o společenské odolnosti. Spočítat si, že když nyní snížím svá očekávání, bude to pro mě a mojí společnost z dlouhodobého pohledu výhodnější,“ dodala.

Další výsledky výzkumu ukázaly, že Česko na rozdíl od dalších zemí nemá v souvislosti s válkou na Ukrajině ani tak konkrétní strach z ekonomického, politického nebo zdravotního ohrožení, ale naopak má nejvyšší strach z jakéhosi obecného ohrožení, které nemá přesné obrysy. „Tento pocit je možné politicky snadno použít. Vytváříte-li strach, který nemá jasné příčiny a nejsou jasné nástroje, jak se mu postavit, jde využít k politické manipulaci a k sledování vašich politických cílů,“ varovala Koubová.