Britský paleoklimatolog Alexander Farnsworth z univerzity v Bristolu se obvykle věnuje modelování klimatu na Zemi před miliony let. Když hledal rozptýlení v čase pandemie, zkusil své zkušenosti obrátit do budoucnosti.
Podle deníku The New York Times našel studii pohybu zemských kontinentů a rozhodl se spočítat, jaké klima bude na superkontinentu, ve kterém se za stovky milionů let zase spojí.
Výsledky, které překvapily i badatele, představili ve studii vydané v časopise Nature Geoscience. Předpověď klimatu pro novou Pangeu ukazuje teploty pravidelně překračující čtyřicet i šedesát stupňů Celsia, upřesnily britské The Times.
Obrovská pevninská masa se za 250 milionů let usadí na rovníku a její velikost povede k extrémnímu počasí. Teplotu bude ještě zvyšovat sopečná aktivita vyvolávaná střety kontinentů. Podílet se bude i Slunce, které bude s rostoucím stářím stále zářivější.
Při pobřežích nové Pangey bude výrazně vyšší vlhkost vzduchu a mnohem rozlehlejší oblasti vnitrozemí pokryjí pouště. Globální teploty proti předprůmyslové úrovni stoupnou o patnáct stupňů Celsia, na pevnině i o třicet, doplnil britský The Guardian.
Nehostinný svět
Jak upozorňují Timesy, všechny předpokládané změny se mají odehrávat v geologicky krátké době deseti milionů let. Předstihnou tak schopnost evolučního přizpůsobení živočichů.
„Savci dokázali v minulosti svůj teplotní limit zvyšovat o 0,6 stupně Celsia za milion let. Jakmile extrémní teploty překračují fyziologické limity, vznikají značné evoluční potíže. Bude to velmi nehostinný svět, kde počasí ani klima nebude vaším přítelem,“ řekl listu Farnsworth.
Modely jsou kvůli mimořádně dlouhému výhledu zatíženy jistou mírou neurčitosti, připouští badatelé. Přesto ukazují na extrémní teploty, které by svět vrátily do podmínek, jimiž naposledy prošel v permsko-triasickém období před 260 miliony let, kdy bylo vyhlazeno téměř devadesát procent živočišných a rostlinných druhů, připomněl Guardian.
Model geologicky vzdálené budoucnosti je podle badatelů i zcela aktuální výstrahou. „Míra klimatické změny v současnosti je neuvěřitelně nebezpečná, takovou jsme nikdy v geologické minulosti neviděli. Tvoříme si vlastní problémy, které mohou urychlit naše vlastní vyhynutí,“ poukázal Fernsworth v Timesech.
Studie je inspirací pro badatele hledající život v hlubokém vesmíru. „Naše chápání obyvatelnosti je v samotných počátcích. Rozmístění pevninských mas hraje ve vymezení obyvatelných oblastí velkou roli. S Webbovým vesmírným teleskopem a nástupem dalších zařízení dokážeme poprvé začít zkoumat všechny složité efekty, které vedly k životu v Mléčné dráze,“ řekl Timesům astrofyzik Ingo Waldmnan z londýnské University College.
