Taháky v novém hávu. Kouzelné sluchátko bývá neodhaleno

„Nejsem včerejší a piplat se s klasickými taháky mě přestalo bavit už na základce. Nejdříve jsem si je tiskl na počítačové tiskárně, pak jsem si ale pořídil neviditelné sluchátko. A to zkrátka nemá chybu.

Je úplně jako kouzelné sluchátko z Macha a Šebestové, splní každé přání a vždycky mi poradí, co je potřeba,“ usmívá se vychytrale a loučí se s námi se slovy, že u něj ve třídě podvádí každý.

Kouzelné sluchátko

Miniaturní sluchátka, zavedená do uší tak, aby nebyla vidět, a bezdrátově napojená na miniaturní přehrávač nebo mobilní telefon, jsou zatím nejmodernější technikou používanou převážně na středních školách při testech, u maturit nebo při vysokoškolských zkouškách.

Neviditelné sluchátko si lze legálně zakoupit na internetových stránkách za nižší tisíce korun a každý zájemce k němu jako bonus dostane speciální „tahákovou propisku“ s otáčivým průhledným okénkem v plášti tužky, s jehož pomocí lze číst tahák nalepený na vnitřní část.

Kapesné školákům? Peníze mohou děti motivovat i naučit samostatnosti

„Neviditelné sluchátko, také známé jako mikrosluchátko nebo špionské sluchátko, je zařízení pro skrytou komunikaci a patří do sortimentu špionážní techniky, kterou se zabýváme,“ vysvětluje Michal Koch z Albrechtic na Karvinsku, autor a majitel webu věnovaného opisování.

Samotná technologie podle něj vychází z indukčních smyček a sluchadel pro osoby se zhoršeným sluchem. „Primárně byla určena pro podporu při prezentacích, přednáškách, obchodních schůzkách a pro vyšetřující detektivy. Protože je sluchátko miniaturní a ve zvukovodu prakticky neviditelné, objevili tuto vymoženost studenti a sluchátko začali používat ve školách při zkouškách a testech. Díky klesající ceně se pro ně tato špionážní technika stala dostupnější a atraktivnější,“ dodává.

Vznik stránky www.opisovani.cz byl podle pana Kocha pouze reakcí na zvyšující se poptávku. Morální dilema, že pomáhá podvádět, necítí. Na stránkách, kde sluchátko nabízí k prodeji, svítí jako prevence případných stížností nápis Tímto nikoho nenavádíme k porušování nepsaných pravidel.

Neviditelná sluchátka Michal Koch prodává i zapůjčuje. Jde v podstatě o upravenou verzi systému handsfree, známého u řidičů. Přenos z mobilního telefonu zajišťuje indukční smyčka – tu má student kolem krku pod košilí. Její součástí je miniaturní mikrofon, kterým je možno zadávat otázky „příteli na telefonu“, jenž sedí doma nebo v kavárně s učebnicí a napovídá správné odpovědi.

Jinou variantou je propojení sluchátka s přehrávačem MP3 nebo mobilem, kde jsou dopředu nahrány náročná slovíčka či fráze nebo třeba chemické vzorce sloučenin. Utajené sluchátko si už „zahrálo“ i v českém filmu: ve snímku Vejška ho u zkoušky používá Jiří Mádl.

Taháky bez práce

Studenti podváděli, podvádějí a podvádět budou, shodují se středoškolští profesoři z celé republiky, které jsme oslovili. S mikrosluchátkem v uchu studenta při vyučování se prý ale nikdo z nich zatím nesetkal. Je to proto, že je studenti nepoužívají, nebo o tom čeští kantoři zatím nemají ani potuchy?

Pět výletů za odměnu

„Neviditelné sluchátko jsem nepostřehla, ostatně podle našeho školního řádu smí student při hodině pracovat s mobilem či jiným zařízením pouze se svolením vyučujícího,“ neskrývá údiv středoškolská profesorka Miroslava Vinklerová z gymnázia v Šumperku. „Faktem ale je, že taháků nacházím ve srovnání s minulostí spíše méně a většinou ty klasické. Snažím se studentům vysvětlovat, že podvádět se jim nevyplatí,“ dodává.

„Podstatný rozdíl je v tom, že dnes je s výrobou taháků podstatně míň práce. Co my jsme si museli pracně vypsat, dnes studenti tisknou na laserových tiskárnách ve vysokém rozlišení,“ říká angličtinář z prostějovského Gymnázia Jiřího Wolkera Michal Marek.

Jenomže právě důkladná příprava taháku podle něj často vedla k tomu, že se studenti látku tímto způsobem v zásadě naučili, o což kvůli počítači a tiskárně přicházejí. „Nejčastěji jde o zneužívání mobilu, ať už k rychlému vyhledání informace, nebo pro komunikaci mezi studenty samotnými. Papírový tahák má však stále své místo. A kouzelné sluchátko? O tom slyším poprvé,“ přiznává.

„Pořád mám pocit, že převládají klasické taháky,“ míní učitelka matematiky ze stejného gymnázia Hana Rašková. „Ale podvodů s mobily a v poslední době i s chytrými hodinkami přibývá.“ Hana Rašková zároveň upozorňuje na to, že v různých předmětech se podvádí různým způsobem.

„Posuzuji to z hlediska učitele matematiky, nic jiného neučím, a tam je tahák snad jen pro vzorce, a ty moc nepomohou, když je neumíte použít třeba pro integrační metodu. Koneckonců svědčí o tom i výsledky mých testů a celkové hodnocení, které nenasvědčuje tomu, že by taháky studentům nějak převratně pomáhaly.“

Kolik stojí otázky, prosím?

Opisování a vůbec podvádění se šíří v českých školách jako epidemie. Výzkum společnosti Studenta Media z roku 2016 například ukázal, že 72 % dotázaných studentů mělo k dispozici otázky z testu na vysoké škole ještě před konáním samotné zkoušky… Pětina studentů pak přiznala, že by byla ochotna za získání otázek zaplatit.

Menu podle Tita Eliáše. I na školní jídelny lze vzpomínat s láskou

Nejčastějším zdrojem nelegálně získaných otázek testů jsou specializované internetové portály, jejichž tvůrci zpravidla tvrdí, že jde o stránky, jejichž smyslem je „pomoc studujícím směřující ke snadnějšímu osvojení učiva“, případně „ulehčení studia“, ve skutečnosti ale nabízejí rady a triky, které k podvádění přímo či nepřímo podněcují.

Například portál Primát.cz takto využívá 73 % respondentů průzkumu. Prostřednictvím e-mailu, sociálních sítí nebo SMS zpráv od „solidárních spolužáků“ získává otázky 71 % dotázaných studentů. Pouze každý druhý školní podvodník se při tom cítí provinile nebo nepříjemně.

Jde o „papír“, ne o znalosti

„Pětku za tahák jsem nikdy nedal. Podvod je výchovný problém, nikoli nutně důkaz neznalosti. Pokud žáka nachytám při opisování, dám mu psát test znova, v prostředí, které zcela vyloučí možnost podvádět, a často ve zvýšené obtížnosti,“ prozrazuje svůj učitelský recept na opisování angličtinář Michal Marek. Podvádění ve škole, věčný souboj mezi kantory a žáky, má mnohem složitější příčiny než jen morální selhání a nezodpovědnost konkrétního studenta.

„Žáci žijí, učí se a vyrovnávají se s pravidly hry dané školy, s cíli, které si daná škola vytyčila. Snaží se zvládnout požadavky dané školy charakterizované určitým počtem úkolů s určitou úrovní náročnosti v určitém časovém limitu. Někdy jde o požadavky nepřiměřené svým rozsahem, jindy zase nepřiměřené svou povahou, např. přehnaným důrazem na faktografii či reprodukování doslovných formulací.

Žáci a studenti jsou zkoušeni různými učiteli, kteří se navzájem liší svými nároky, svou ochotou přihlédnout k tomu, že žáci se neučí jen jejich vyučovací předmět a absolvují rozsáhlejší zkoušení i z jiných předmětů, dokonce ve stejný den,“ píše ve své studii nazvané Elektronické podvádění ve škole Jiří Mareš.

Podvádění je podle něj spoluurčováno i specifickým školním kontextem – psychosociálním klimatem třídy, studijní skupiny, učitelského sboru, školy a celým nastavením systému výchovy a vzdělávání.

Živnou půdou pro podvádění je podle něj zvýšený důraz na lidský výkon, na pozorovatelné a snadno měřitelné výsledky učení, na okamžité efekty, na jednoduché testové zkoušení, na soutěživost a konkurenceschopnost osob i institucí, na třídění lidí s vážnými dlouhodobými dopady na perspektivní a neperspektivní, na formální výstupy, tedy získání papíru, osvědčení, a ne znalostí, dovedností, pochopení a porozumění.

A co po vyučování? Hurá, bude bojovka

„A to nemluvíme o celospolečenském klimatu, v němž jsme opakovaně svědky takzvaného šikovného podvádění s vážnými finančními, sociálními a hlavně morálními důsledky pro celou společnost,“ napsal v závěru své studie, která se jako první důsledně věnuje elektronickému podvádění na českých školách, Jiří Mareš.

O tom, že v tomto směru nejsme ve světě výjimkou, svědčí i slova autora knihy s názvem Podvodnická kultura Davida Callahana pro britský list Daily Telegraph:

„Podvádění se prostě stalo na celém světě běžnou součástí života, nikdo se nestydí k němu přiznat a každý je bere jako normální součást studia. Překonali jsme bod, kdy se podvod stal natolik běžným, že ho lze považovat za společenskou normu.“