Kandidát STAN na ministra Věslav Michalik: Daně zvedat nechceme

Zásadní otázka zní, kam investiční peníze půjdou. Nemluvíte o drobných, ale o bilionu korun, což je částka, kterou si běžný smrtelník ani nedovede představit.
Je to tisíc miliard nebo milion milionů.

Společnost se neštěpí na levici, pravici. Ale na velká a malá města, říká Rupnik

Ano, tak by to asi přiblížil premiér Andrej Babiš. Z té částky přijde zhruba 460 miliard z Evropské unie, ale pořád se ptám, kam by Piráti a STAN tuto obrovskou sumu peněz nasměrovali?
Ten směr není určen tím, co si myslí Michalik, Bartoš, Rakušan nebo ekonomové, ale světovými trendy, které rámují ekonomické prostředí, v němž se pohybujeme. Jsou jimi nové technologie, genetika, biotechnologie, biomedicína, digitalizace, 3D tisk. Koneckonců fakt, že jsme jako civilizace byli schopni během jednoho roku vyrobit vakcínu na covid-19, je potvrzením tohoto technologického trendu. Do zmíněných oborů musejí jít významné investice, aby nám svět neutekl. Je třeba podněcovat nejen státní, ale především soukromé investice, protože ty se chovají efektivně. Musíme jim pomáhat například co nejrychlejším vybudováním 5G sítě pro co největší počet obyvatel.

Konkrétně hovoříte o sedmi milionech lidí.
To je reálné pokrytí míst, kde se lidé nejvíce vyskytují.

Jak vysvětlíte pověstné paní Dymákové z malé obce, že právě díky tomu se její život zkvalitní?
Třeba tak, že se přes svůj mobil vysokorychlostně připojí k aplikacím, které může používat v práci, takže by mohla být častěji na home office. Bude mít širokopásmový přenos, a dostane se tak k dokumentům, na jejichž zobrazení by jinak musela čekat mnohem déle. Je zkrátka nutné digitální infrastrukturu dobudovat. Budeme proto tlačit na růst počtu optických přípojek nejen v domácnostech, ale zejména u malých a středních podniků, aby mohly výrazněji digitalizovat.

Mám dojem, že o tom všem už jsem slyšela před posledními i předposledními volbami. V reálu přitom bojujeme minulé války, když lijeme investiční miliardy hlavně do betonu místo do chytrých řešení. Němci třeba sázejí v rámci národního plánu obnovy na kvantové počítače, ale my v podobných vizích zaostáváme. Nebo se mýlím?
Není to úplně jednoduchá věc. Země musejí přizpůsobovat investice tomu, co je definuje, snažit se vybudovat výhodu na základně, kterou už mají. My jsme stát s vysokým podílem průmyslové výroby, což je nutné brát nikoliv jako nevýhodu, ale jako příležitost. Pokud se nám druhá transformace povede, můžeme současnou podobu průmyslu posunout k větší míře robotizace, automatizace a digitalizace. Pak se nebudeme spoléhat na levné agenturní zaměstnance, ale na kvalifikovanou, dobře placenou práci.

Minulý týden byl u mne šéf Procter & Gamble Rakona, což je továrna s patnáctimiliardovým obratem a čtyřmi sty zaměstnanci, přičemž 83 procent z nich má vyšší plat, než je průměr ve Středočeském kraji. To je důkaz, že když robotizujete, lidé nepřijdou o práci, ale naopak jsou lépe placeni. Tím vzniká poptávka po jiných službách, jako jsou péče o tělo, fitness, cestování, gastronomie. Vznikají tak nové sektory služeb, jež pojmou velkou část pracovních sil. To je vývoj posledních sto padesát let, kdy se začaly do výroby zavádět stroje.

Až na to, že v některých ohledech se čas jakoby zastavil. V příloze Deníku Víkend jsme připomínali výročí Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891. Necelý rok před jejím zahájením povodeň zaplavila část města, kde se měla tato výstava konat. A všechno se díky neuvěřitelnému tempu a úsilí stihlo. Dnes stavíme pár kilometrů dálnic čtyři roky. Nebojíte se, že vaše vize ztroskotají právě na tom?
Kde je vůle, tam je i cesta. Uvědomuji si, že stát jako celek je nesmírně byrokratický a klade spoustu překážek. Proto když mluvím o bilionu korun pro Českou republiku, hodně se spoléhám na soukromý sektor, který bych chtěl motivovat především zrychlenými odpisy.

Bez příznivých legislativních a infrastrukturních podmínek to nezvládne ani ten.
S tím souhlasím. Kromě technologického trendu totiž existují další, například setrvalé stěhování lidí do měst. I když budeme zlepšovat podmínky života na venkově, významná část obyvatelstva se bude za prací přesouvat do měst. Tam je ovšem zoufalý nedostatek bytů, a proto jsou jejich ceny tak přemrštěné. Mladá rodina si nemůže dovolit pořídit si slušné bydlení, ať už vlastní, nebo nájemní.

Vaším cílem je postavit sto tisíc bytů. Jak toho chcete dosáhnout, když se nedaří přijmout stavební zákon?
Možná je všechny ve volebním období nedokončíme, ale určitě s tím musíme začít. Samosprávy jsou schopny minimálně třetinu zvládnout samy, když jim nabídneme financování se splatností třicet čtyřicet let. Šlo by o nízko úročené půjčky, což by městům a obcím jako investorům mělo stačit, aniž by musely žádat o dotace. Nová vláda musí postupně přecházet od dotací k návratným finančním výpomocím. Máme před sebou posledních sedm let, kdy budeme z EU dotace dostávat, takže se musíme připravit. Potřebujeme nasadit dotační odvykačku.

Ministryně Maláčová: Navrhnu zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci

Babišova vláda chtěla rozjet program Výstavba, kterým měly být samosprávy motivovány k budování bytů, ale neprosadila ho. Stejně jako stavební zákon, který část opozice včetně Pirátů a STAN či ODS odmítá. V čem tedy spočívá váš recept?
Stavební zákon bude přijat, možná s drobnými korekcemi. Z hlediska délky stavebního řízení jsme dospěli do fáze, kdy všichni vědí, že to takhle dál nejde. Myslím, že nejpozději od roku 2023 bude stavební zákon v platnosti, takže budeme schopni stavět rychleji. Pokud budou mít developeři a samosprávy jistotu, že mohou mít výhodný typ financování, budou moci prodávat či pronajímat byty levněji. Nebudou potřebovat nastavit návratnost investice na deset let, ale díky výhodným půjčkám třeba na 25, což samozřejmě sníží cenu bytů i nájmů.

Mezi lidmi sílí obavy, že kdyby se Piráti se STAN ujali vlády, dramaticky zvýší daně z nemovitostí, omezí počet vlastněných bytů, zavedou uhlíkové daně a každý člověk i firma bude odvádět do státního rozpočtu daleko víc peněz než dnes. Můžeme to čekat?
Nechápu, proč by to mělo nastat. Zveřejnili jsme společný program, kde žádné dramatické zvyšování daní není.

Ani majetkových, tedy z každé další nemovitosti, kterou člověk vlastní, byť v ní nebydlí?
To jsou fámy z různých řetězových dezinformačních e-mailů. My říkáme, že se dá zlepšit výběr daní a rušit část daňových výjimek. Zatraktivněním krátkých úvazků můžeme dostat na trh práce několik set tisíc lidí, rodičů na mateřské, důchodců, lidí v exekucích. Můžeme podpořit růst, což je nejlepší cesta, jak se z dluhového průšvihu dostat. Když tyto balíky peněz sečteme a dáme jim nějakou časovou trajektorii, můžeme tu pomyslnou zatáčku vybrat. Pokud by se však ukazovalo, že ani tato opatření nestačí a ekonomika doma i ve světě se zadrhává, pak existují dvě možnosti: buď necháme stát zkrachovat, nebo zvýšíme daně.

Které?
Do voleb jdeme s tím, že primárně daně zvedat nechceme. Můžeme měnit daňový mix, ale rozhodně nebudeme zvyšovat daňové zatížení práce, které je už tak hodně vysoké a naopak by se mělo snižovat. Daně, jež navrhujeme zavést, jako například z dobývání nerostných surovin, z komerčních nemovitostí nebo ekologické daně, vnímáme jako regulatorní prvek, který má něčemu pomoci nebo naopak zabraňovat, ale nejde primárně o zdroj příjmů, jenž by rozpočet zachránil. I ty zmiňované daně z komerčních nemovitostí by byly příjmem obcí, takže na konsolidaci veřejných financí by neměly vliv. Kdyby ekonomika na tom byla opravdu špatně, tak bych si dokázal představit, že bychom zvýšili firemní daň, která je relativně nízká a zvýšení z 19 třeba na 21 procent by korporátní svět určitě unesl.

A lidé by si to přáli. Z unikátního dotazníku Deníku, v němž odpovědělo více než 13 tisíc čtenářů, vyplynulo, že pro zvýšení daně z příjmu zaměstnanců je necelá pětina lidí, u právnických osob by ho přivítalo jednašedesát procent respondentů a u velkých společností typu bank, pojišťoven a mobilních operátorů potom dokonce šestašedesát procent.
Odráží se v tom přísloví, že košile je bližší než kabát, takže málokdo bude pro vlastní vyšší daně, zatímco u firemních by to tak nevadilo. Ale i to má svoje limity, každý podnik musí z něčeho žít, investovat. Vyvážený pohled říká, že pokud by to bylo nezbytně nutné, asi by jako první přicházela v úvahu korporátní daň, byť to nemáme v programu.

Firemní, nebo sektorová?
Nejsem přítelem sektorové daně, protože když je nadnárodní firma jenom trochu šikovná, tak z ní uteče. Preferuji vytváření takového prostředí, aby se jim vyplácelo tady zisk reinvestovat. Tyto firmy jsou významnými zaměstnavateli a nemá smysl je likvidovat nějakou sektorovou daní, ale bavit se o tom, proč tady peníze neutrácejí, co je tou bariérou.

Dotazník Deníku: Přes 13 tisíc Čechů uvedlo, co požadují po budoucí vládě

Možná byste se měl bát odpovědí, protože by vám asi řekli, že kvůli byrokracii, špatnému dopravnímu spojení, nedostatku volných bytů a občanské vybavenosti.
Určitě jednou z těch bariér je strašně dlouhé stavební řízení, protože když potřebujete rozšířit továrnu, nemůžete na povolení čekat roky. A pak tu jsou finanční pobídky. Pokud stát stanoví na modernizaci typu robotizace zrychlený odpis, dává firmám obrovskou motivaci. Sektorové daně však musíte aplikovat na celý segment, takže nezatížíte jen staré líné sumce, ale můžete zničit malé začínající štiky, kterým je třeba spíše pomáhat.

V programu máte závazek vyřešit odliv zisků do daňových rájů. Jak to chcete udělat, když s tím zatím nepohnul nikdo?
Porovnáte-li situaci dnes a před patnácti lety, svět se přece jenom někam posunul. Počet českých firem se sídlem v daňových rájích trvale klesá. A přijdete-li do banky s tím, že hlavní akcionář sídlí na Bahamách, není tak jednoduché otevřít si účet. V tomto ohledu budeme důrazní i ve spolupráci se státy Evropské unie.

Mluvili jsme o nadnárodních gigantech, které podle některých politologů mají reálnou moc a určují pravidla. Kolik jí zbývá pro národní politické reprezentace vzešlé z voleb?
Česká republika je jednou z patnácti nejvíce globalizovaných ekonomik, takže na mezinárodních vazbách jsme nesmírně závislí. Je to ale dobře, protože jsme příliš malá země na to, abychom uživili sami sebe, aniž bychom exportovali svoje výrobky a importovali zahraniční. Pokud se bavíme o finančním prostředí, tak česká vláda může reálně ovlivnit mnoho věcí typu výšky daní, avšak o některých se rozhoduje na úrovni Evropské komise. Tak jsme to chtěli a pro nás je členství v Unii jednoznačně přínosné, jde o otevřený půlmiliardový trh bez cel a jakýchkoliv bariér. My ale musíme usilovat o to, abychom se v hierarchii dodavatelského řetězce na tomto trhu posunuli výš. A k tomu musíme provést druhou transformaci ekonomiky, aby se dostala na jinou úroveň, než na jaké je teď.

Jde s tím dohromady vaše podpora výstavby jaderných elektráren, když třeba bývalý šéf ČEZ Jaroslav Míl říká, že budoucnost patří modulárním jaderným reaktorům?
Jsem absolvent jaderné fakulty, takže celoživotně jsem zastáncem jaderné energetiky. Vnímám to tak, že stávající konstelace, kdy doslouží Dukovany, pak Temelín, souběžně se musejí vypnout uhelné elektrárny a transformovat teplárenství z uhlí na plyn plus závazky k bezemisní ekonomice, volá po jaderných zdrojích v řádu stovek megawattů. Otázka, jestli za patnáct let budou fungovat modulární reaktory, je stejně velká spekulace jako to, zda budou Dukovany dostavěny včas.

Modulární reaktory se vyvíjejí, ale nikde zatím nejsou v provozu, někdo je bude muset certifikovat, pak je nutný zkušební provoz. Existuje varianta plynových elektráren, jejichž výstavba je finančně nenáročná, ale provoz drahý. Jimi by se dalo překlenout období mezi uhlím a modulárními reaktory, ovšem jen v případě absolutní jistoty, že za patnáct let budou běžně na trhu. Tu ale nemáme. Rozhodnutí o dostavbě Dukovan není technologické nebo ekonomické, ale hlavně politické.

A koalice STAN a Pirátů dostavbu v tomto směru podporuje?
Většina kolegů ano za podmínky, že Dukovany nebude stavět Rosatom nebo Číňané. Až bude spuštěn tendr a stanoví se konečné podmínky, protože zatím se o definitivní ceně a termínech dodávky jen spekuluje, bude na stole ještě jeden faktor k rozhodnutí. Tím bude otázka, zda se to celé za těch podmínek vyplatí. A jsme-li jako společnost tak velké dílo schopni realizovat.

ČSSD v boji o sněmovnu dále ztrácí, ukazuje volební model Deníku

Jste zastáncem myšlenky, že v horizontu dvaceti třiceti let dojde k přechodu automobilů se spalovacím motorem k elektromobilům?
Když jsem hovořil o technologickém a urbanizačním megatrendu, tak k nim naprosto jasně patří i ten bezemisní. Propisuje se do ekonomického rozhodování všech velkých korporací a investorů. Je úplně jedno, co si o tom myslím já, vy nebo jakýkoliv český politik, zkrátka to tady je. A protože všichni naši sousedé na to vsadili, máme jen dvě možnosti: buď do toho vlaku nastoupit, nebo se dívat, jak odjíždí bez nás. Jsem zastáncem toho, abychom do něj nastoupili. Z toho důvodu je v našem bilionovém plánu slib výstavby nabíjecích stanic, máme v úmyslu vytvořit infrastrukturu pro milion elektromobilů, v roce 2030 by jich v Česku mohlo jezdit pět set tisíc. Chceme, aby potřebná infrastruktura byla připravena. Navíc evropské fondy podobnou zelenou přeměnu výrazně podporují.

Co říkáte struktuře Národního plánu obnovy za dvě stě miliard korun, který představila vláda?

Nejsem spokojen s tím, jak plán vznikal. V podstatě šlo o vymetení šuplíků na jednotlivých ministerstvech a navléknutí starých projektů na parametry určené Bruselem. Chyběla mi vizionářská rozvaha, kterou třeba vidím v německém plánu. Němci řekli, že každá benzinka se transformuje na nabíjecí stanici a za pět let to prostě bude. Představoval bych si náš plán třeba mnohem užší, ale více cílený.

Šéf STAN Vít Rakušan nedávno uvedl, že jste jeho stínovým ministrem financí. Jak to jde dohromady s tím, že Piráti by v této pozici rádi viděli senátora Lukáše Wagenknechta?
Máme tříčlenný vládní tým na finance, v němž je makroekonom Filip Matějka, Lukáš Wagenknecht za Piráty a já za STAN.

Na jakém fóru se rozhodne, kdo se v případě vítězství vašeho dvojbloku stane ministrem financí?
Bude to na dohodě v koalici, která se odvine od výsledku voleb. Zatím jde o porcování medvěda, který ještě běhá v lese.

Pamatujete si na památnou větu Andreje Babiše v poslední předvolební debatě České televize v roce 2013? Tehdy trochu nečekaně sdělil, že když hnutí ANO uspěje, on se obětuje a vezme toho ministra financí. Co vy?
Samozřejmě, když jsem přijal účast v našem vládním týmu, šel jsem do toho s tím, že jsem připraven vládní odpovědnost převzít. Není to žádná hra. Jsem dost starý na to, abych věděl, že s takovým krokem je spojena odpovědnost. S Vítkem Rakušanem jsme se takto dohodli.

Volby: Do roku 2027 každý rok minimálně jedny

Nechci porcovat živého grizzlyho, ale kdyby vládu sestavovali Piráti se STAN a koalicí Spolu, nerozhádáte se hned po volbách právě kvůli ministerským křeslům?
Když budeme hledat to, v čem se neshodneme, tak to nedopadne dobře. Pokud ale budeme hledat společný průsečík, najdeme ho. Koneckonců tak jsme přistupovali ke koalici s Piráty, kde jsem hned na začátku řekl, ať nevytváříme společný program, ale průnik našich programů. Věci, na které máme jiný názor, jsme opustili a nepřesvědčovali se navzájem o své pravdě. Jsem si jistý, že i s koalicí Spolu jsme schopni najít poměrně velký průnik, který by byl ku prospěchu České republiky.