Odvolit tady přišel v sobotu dopoledne. „Proč chodím volit? To je jednoduché. Abych se nevzdal možnosti o politické situaci aktivně mluvit. Jak bych přece mohl s lidmi diskutovat, kdybych sám svým hlasem nepřispěl k tomu, jak to v tomto státě vypadá?“ odpovídá na dotaz Deníku Rovnost pětašedesátiletý muzikant.
Nad tím, komu pomůže svým hlasem dostat se do Poslanecké sněmovny, podle svých slov vždy dlouze přemýšlí. „Nejsem politicky vyhraněný a nemám žádnou konkrétní stranu nebo hnutí, které bych podporoval. Rozhoduji se podle osobností. Volím vždy lidi, které znám, a o kterých vím, že jsou schopní,“ přibližuje Šmukař.

Vůbec nejraději vzpomíná na volby po přelomovém roce 1989. „Tehdy se to zlomilo. První svobodné volby byly euforické, lidé byli nadšení, plní ideálů a byli rádi, že se republika posunula někam jinam. Už pár let nato se to však začalo opět formovat jiným směrem a opět upadat. Teď už člověk opravdu musí pečlivě vybírat, komu vlastně hlas do urny vhodí,“ porovnává rodák z Krumvíře.
Na to, jak letošní volby dopadnou, je sám hodně zvědavý. „Nečekám žádný zlom. Ten už přeci přišel. A to v tom, že naše společnost opět začíná o politice více přemýšlet a zajímat se o ni. V tom vidím obrovský posun. Totiž to, koho zvolíme, není jen o vedení našeho státu. Ale následně i o zástupcích v Evropském parlamentu. Je třeba, abychom tam měli takové lidi, kteří budou hájit naše zájmy, ne si jen hřát teplá místečka,“ podotýká Šmukař.

I on apeluje na mladé lidi, aby nebyli lhostejní a k volbám přišli. „Je důležité, aby i politici zdůrazňovali, proč je to tak důležité. Hádat se v médiích a kydat na sebe špínu není těžké. Těžké je přimět lidi, aby neseděli doma a vzpomněli si, jak vzácné je mít příležitost vyjádřit svůj názor. I když připouštím, že debata na ostří nože možná taky nebyla k zahození. Možná lidem otevřela oči,“ myslí si muzikant.