Přesně takový je Mikulov. Rozpolcené město, které nechtěně plní funkci jakéhosi mantinelu mezi dvěma, velmi často znesvářenými, tábory. Turisté versus místní obyvatelé. Jedni, oslnění krásou historického sídla pod Pálavou s přívlastkem města s vůní jihu, a ti druzí, pro něž je život v jedné z nejnavštěvovanějších částí republiky především v sezoně utrpením. „Správná cesta se hledá jen těžko. Mrzí mě, že doba covidová v mnohém změnila lidské chování, což se odráží i v chování turistů u nás v Mikulově. Ti samí místní lidé, kteří mě před šestnácti lety prosili, abych udělal něco se skomírajícím městem, mi nyní říkají, abych turisty vyhnal pryč. Volají, že chtějí takový Mikulov, jakým dříve býval,“ uvědomuje si starosta města Rostislav Koštial.

Říká, že Mikulov je historicky kosmopolitním městem a jako takové si zaslouží si patřit mezi ta nejkrásnější a nejoblíbenější v zemi. „Na druhou stranu si ale zaslouží i takové návštěvníky, kteří by naše lidi co nejméně svou přítomností obtěžovali. Řev v noci přes celé Náměstí, jízda na kolech v zákazech či protisměru, vulgarismy při každém slušném upozornění na cokoli, co se nemá, a stále častěji i napadání strážníků ze strany cyklistů. Zkrátka mi připadá, že se jaksi postupně vytratila slušnost,“ vyjmenovává Koštial jen některé z každodenních obtíží.

Rostislav Koštial.
ANKETA: S jakými vředy se potýká Mikulov? A pomůže změna vedení?

Je půl jedenácté dopoledne. Přestože stále prší, střed města je plný lidí. Většina z nich posedává u kávy na terase jedné z mnoha místních příjemně zařízených kaváren. Mihne se kolem ní i Dana. Mikulovanka, které může být sotva něco málo přes čtyřicet. „Bolestí města je množství turistů, na které nejsme zařízení. A jejich neukázněnost. Nedodržování předpisů, nočního klidu. Problém je pro mě i Mikulovská rozvojová (poznámka redakce: příspěvková organizace města, která má na starosti pořádání nejrůznějších akcí). Každý víkend je nějaká obrovská akce. A zázemí pro její návštěvníky? Třeba informace, kde mají zaparkovat? Nic! Jen se umístí zákaz zastavení okolo amfiteátru a tím to končí. Pak tam stejně stojí na sto aut a není nikoho, kdo by to usměrnil a kontroloval,“ kroutí hlavou žena, která nechtěla prozradit své příjmení, ale redakce ho ví.

V Mikulově je ostatně jednou z mnoha obyvatel, které na otázku Deníku Rovnost odpovídají shodně. „Největší problém města je soužití s turisty. To, že je Mikulov město turistické, se asi změnit nedá a spousta lidí z toho žije. Ale myslím, že by si to místní lidé zasloužili nějak vykompenzovat, aby to méně bolelo,“ zamýšlí se zase Iva, která si nepřála zveřejnit celé své jméno. Redakce ho zná.

Vůči cizincům působí město v mnohém ostře a přísně. „Snažili jsme se turisty vychovávat po dobrém. Ale protože to nešlo, museli jsme přistoupit k represi, na nic jiného totiž neslyší. Mikulov je žijící organismus a pyšní se velmi dobrou ekonomickou situací. Volání mnohých po mrtvém městě je proto i voláním po mnohem skromnějším způsobu života. Turistický ruch je, ať chceme, nebo ne, jedním z pilířů našeho rozvoje,“ poukazuje starosta na druhou stranu mince.

Podívejte se, kdo chce být starostou v Mikulově. Klikněte ZDE

Parkoviště pod Náměstím se v mezičase stihla naplnit. Řidiči však stále ještě zkoušejí štěstí, vjíždějí dovnitř a pár minut čekají, zda někdo se svým vozem neodjede, aby jim uvolnil místo. Dvě stě sedmička, jak se přezdívá nově zbudovanému parkovišti v Jiráskově ulici, podle informačních tabulí stále zeje prázdnotou. „Parkovací systém je velice špatně nastavený. Absolutně s ním nesouhlasím a nehlásím se k němu,“ prohlašuje například nynější zastupitelka Silive Pelant Janatová, která v letošních komunálních volbách z osobních a zdravotních důvodů již kandidovat nebude.

Stejně hovořila i čtyřicetiletá Dana. „To, co tady vzniklo, je neskutečný šlendrián. Roky se vedou diskuze, jak to tady vyřešit. A město vůbec nebere v potaz názor místních obyvatel. O letošních letních prázdninách se ukázalo, jak je to celé špatně. Místní musí mít zaplaceno, aby mohli parkovat poblíž bydliště, a turisté tam stojí zdarma, protože je označení zón absolutně nedostatečné a nepřehledné. Opět nefungují kontrolní mechanismy a obyvatelé, pokud to chtějí řešit a zaparkovat ve své zóně, musejí volat strážníky. Město z nás udělalo udavače a prohloubilo napjaté vztahy mezi námi a turisty. Všichni, kteří jsou za tento systém zodpovědní, by měli odejít s ostudou. Celý koncept je špatně provedený a nedotažený. Obyvatelé Mikulova jsou naštvaní a doufám, že po volbách to na radnici pocítí,“ rozčilovala se Mikulovanka.

MIKULOV A JEHO HISTORIE 

* První písemná zmínka o městě pochází z roku 1173.
* V roce 1414 čítal Mikulov asi 2500 obyvatel. Město v té době tvořilo relativně malé jádro obehnané hradbami a rozsáhlá předměstí. Požáry v letech 1536 a 1561 ve vnitřním městě téměř zcela zničily gotickou zástavbu.
* Mikulov nejprve jako centrum panství rozvíjel rod Lichtenštejnů. A to v letech 1249-1560. V letech 1575-1945 zde vládli Dietrichštejni, za jejichž éry dosáhlo město největšího rozkvětu.
* K nejsmutnějším dnům v historii města patří 22. duben 1945. Tehdy mikulovský zámek téměř do základů vyhořel. Citlivou obnovu zámku navrhl architekt Otakar Oplatka, který se také podílel na výstavbě obytných domů ve válkou zničeném městě.
* Válečnými událostmi a poválečným přístupem k historickému dědictví utrpěla nejvíce západní část historického jádra s židovskou čtvrtí, kde byly v šedesátých letech minulého století provedeny plošné demolice. Dotkly se asi 227 domů včetně Dolní synagogy. Zachovaná byla jen část původní zástavby v ulici Husova.
* Díky své geografické poloze byl Mikulov místem, kde se setkávaly kulturní a náboženské proudy různých etnik. Jejich odkazy jsou ve městě patrné dosud. Vedle soužití Čechů a Němců se zde již od poloviny patnáctého století začala utvářet významná židovská komunita, která byla jednou z nejsilnějších na Moravě.
* Od roku 1526 byl Mikulov prvním městem v českých zemích, kde se téměř na sto let usídlili a působili novokřtěnci, známí také jako habáni.
(zdroj: město Mikulov)

Jak naznačila, Mikulovští volají po změně. A ta zřejmě přijde. Nynější starosta Koštial, který vede město již šestnáctým rokem, se totiž netají tím, že vést město už po volbách nechce. Na kandidátce občanských demokratů je dvojkou. „Důvodů mám mnoho. Myslím si, že změna je opravdu potřebná a že dost bylo Koštiala. Na tom se shodují ostatně i kandidáti volebních uskupení, která jdou letos v Mikulově do voleb. Kromě toho jsem už překonal šedesátku a myslím, že na dynamické řízení takového města jako je Mikulov jsem věkově na hraně. Na radnici jsem přitom nastupoval z podnikatelského prostředí pouze s tím, že chci za čtyři roky ukázat, že lze město vést i jinak, než to dělali mí předchůdci,“ vypráví starosta.

Mezi Mikulovany je cítit naděje, ale i rezignovanost. „Jsem velmi skeptický. Mnozí zastupitelé, kteří jsou v současnosti v zastupitelstvu a opět kandidují, jsou zodpovědní za nynější situaci, přičemž vinu svalují na jiné. Nemají se k přijmutí vlastní odpovědnosti. Prostě nulová sebereflexe. Mikulov a rozumná správa obce je science fiction. Klientelismus, egoismus, prospěchářství a bolševické manýry vládnou tomuto městu pod jakýmkoliv praporem,“ nešetří kritikou kupříkladu Miroslav Králík.

Kompletní informace o volbách na Břeclavsku najdete ZDE

K řešení toho bude mít nová radnice zvolená v zářijových volbách více než dost. Lidé zmiňují bytovou politiku, nedostatek lékařů i špatnou komunikaci vedení města směrem k zastupitelům a obyvatelům. „Bude muset řešit také dopady energetické krize, ale i velké problémy s koupalištěm. Především pak ale bude postavená před hledání kompromisu mezi VIP městem s významným turistickým ruchem a rezidenty,“ přibližuje Koštial.

Nefunkční nově zrekonstruované koupaliště za desítky milionů korun je většině Mikulovanů doslova trnem v oku. „Za poslední čtyři roky se tady udělalo snad jen to koupaliště, které dopadlo, jak dopadlo. Jinak nemám pocit, že by za současnou vládou města bylo bůh ví co vidět. A co se týče náhrady za starostu, dovedla bych si představit tři jména. Je ale otázkou, jestli se jim podaří poskládat koalici a získat pro sebe podporu. Protože to politické vyjednávání po volbách umí naprosto mistrně právě Koštialova občanská demokracie,“ rozebírá Iva.

Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Hodiny na kostele svatého Václava odbíjejí poledne. Ulice města se začínají vyprazdňovat a déšť postupně nesměle střídají sluneční paprsky. „Co si nejvíc pro naše město přeji? Aby se v něm lidé, jejichž rodiny tady žijí po generace, cítili zase jako doma. Abychom se nestali skanzenem. Je na čase vrátit Mikulovu pravou duši. Já věřím, že navrátit mu ji může jedině Vojtěch Jedlička,“ usmívá se Pelant Janatová.

Jako žena, jejíž mandát s novým zastupitelstvem skončí, vyzývá Mikulovské, aby nezanevřeli na město a snažili se aktivním přístupem o změnu v něm. „Za čtyři roky se mi jako aktivní občance podařilo odvést více práce než za čtyři roky v pozici opoziční zastupitelky. Je proto důležité, a nejen tady v Mikulově, aby občané věděli, že mají nějaký status a jejich slovo má váhu. Mají tak šanci věci rozpohybovat a podílet se na jejich změně. Musejí být ale trpěliví a důslední,“ podotýká Pelant Janatová.

Iva Haghofer.Iva Haghofer.Zdroj: Deník/Přemysl SpěvákPředvolební reportáž Deníku: Proč právě Mikulov?

Mikulov je podle mě vůbec nejkrásnějším městem nejen jižní Moravy. Příměr, že město voní jihem, doopravdy není přehnaný. Rozumím prosto desítkám tisícovek lidí, kteří se sem vydávají, aby jeho atmosféru nasály. Zároveň tady mám ale spoustu přátel, kteří zde mnohdy žijí od dětství. A i díky nim vnímám, jak těžké je tady vést obyčejný každodenní život. Je nemožné zajít si s přáteli v klidu posedět do kavárny, na víno nebo do restaurace. Je nemožné na pět minut odstavit auto a koupit si mast v lékárně.

Stihnout termín u lékaře znamená vyrazit i o čtvrt hodiny dopředu, protože nikdy není jisté, jak daleko bude nutné zaparkovat auto. Skloubit potřeby obyvatel se životem turisticky lákavého cíle bude jen velice těžké, ne-li nemožné. Naštěstí se nyní ještě pořád i v katastru Mikulova najdou místa, kam noha turistova nevkročila. Snad to tak, s ohledem na duševní zdraví místních, i zůstane.

Iva Haghofer, reportérka Břeclavského Deníku