Janšta byl za svůj život učitelem, výtvarníkem, divadelníkem a muzejním pracovníkem. Na Břeclavsko se přestěhoval jako devítiletý v roce 1936.

Po okupaci a následné válce se rozhodoval mezi profesí fotografa nebo malíře. „Rozhodujícím momentem se stala skutečnost, že v blízkosti tehdejšího Janštova bydliště měl živnost starý malíř, který mu umožnil poznat řemeslo v celé jeho původní šíři,“ uvedla vedoucí Městského muzea a galerie v Hustopečích Soňa Nezhodová.

V letech 1961 až 1969 působil jako vedoucí hustopečského učiliště a později jako učitel. Za pětatřicet let práce mu rukama prošlo na tři a půl tisíce absolventů, z nichž mnozí byli později velmi úspěšní. „Dozvěděl jsem se, že se vypracovali v akademické malíře, další byli absolventi průmyslových škol, restaurátoři, grafici,“ zavzpomínal před časem Janšta.

V Hustopečích rovněž stál za vytvořením skupiny malířů, miloval divadlo a podílel se na organizování společenských akcí, včetně zrodu Burčákových slavností. „Po odchodu do důchodu začal na půdě hustopečské radnice třídit městský archiv. Vyústilo to v otevření síně tradic v přízemí radnice, na niž navázalo i otevření místního muzea,“ doplnila Nezhodová.