Všechny strávil v souboru Bedřicha Kaněry, který funguje pod břeclavskou obchodní akademií a průmyslovou školou. „Už jsem si vyzkoušel skoro všechno: herectví, nápovědu, řízení zákulisí i asistenci režie. Ve hře Tlusté prase jsem také upravoval dialogy," vypráví Bělka o dosavadních zkušenostech.
V souboru zůstal i po skončení středoškolského studia. Přesněji tedy s roční pauzou, kdy se převážně věnoval studiu. „Nakonec jsem zjistil, že se chci vrátit. Nejde totiž jen o hraní, ale o partu, kterou v Kaněrovcích máme. Jsme jako rodina," říká Lanžhotčan, jehož nyní čeká druhý ročník sociální pedagogiky na zlínské univerzitě Tomáše Bati.
S divadlem koketoval už na základní škole a věnovat se mu chce i nadále. Neúspěšné přijímačky na Janáčkovu akademii múzických umění hodil za hlavu; snu o profesionální dráze herce se přesto nevzdává. „Třeba to vyjde jinou cestou," přeje si. Pomoci k tomu mohou semináře, při nichž s kolegy pochytává to nejlepší od herců z pražských či brněnských divadel. Hlavní pozornost ale nyní věnuje Kaněrovcům.
K dosavadním zhruba deseti rolím, které mimo jiné ztvárnil v hrách Tlusté prase, Veselé paničky Windsorské, Rychlé šípy či Z pohádky do pohádky, by rád přidal další ve světově známém Pygmalionu. „Uvidíme, zatím to není jisté. Pokud bychom to hráli a dostal bych větší roli, budu se věnovat pouze jí. S menší bych si mohl přibrat i další práci," zamýšlí se Bělka.
V souboru patří k nejzkušenějším, i on však stále ví, co je to tréma. Líčí, že naposledy s ní zápolil loni na podzim, kdy se o nenadálém záskoku na jevišti dozvěděl jen dva týdny předem. „Po sobě jsme hráli před vyprodaným sálem v Lanžhotě a pak ve Starém městě u Uherského Hradiště, kde zase seděl režisér Slováckého divadla," vzpomíná student. Jinak zůstává klidný. Přece jen se nováčci u Kaněrovců potřebují od někoho učit. I v tomhle se Bělkova role za léta změnila.
