„Je to moje první výstava. Bál jsem se, jak moje obrazy lidé přijmou. Zatím mám samé dobré ohlasy,“ pochvaluje si strojvedoucí a malíř. Podle něj jde na jeho dílech poznat, že u malování odpočívá. „Návštěvníci galerie mi říkají, že z mých obrazů sálá pohoda. Je dobře, že na ně malby tak působí,“ říká Kepert.

Než mohl Jiří Kepert své akvarely vystavovat, musel si osvojit malířské umění nejen prakticky, ale i teoreticky. „Malovat jsem se vlastně nikdy neučil. Doma mám fůru literatury o malování. Od knih pro úplné začátečníky přes chemii míchání barev až po techniky starých mistrů. Odsud jsem čerpal teoretické základy malování,“ popisuje šestapadesátiletý strojvedoucí. Praxi získal malováním pro přátele a známé. Na své úplné začátky vzpomíná s úsměvem.

„Malovat jsem začal už v dětství. Když jsme v přírodopise probírali nějaké zvíře, hned jsem si ho pastelkama nakreslil do sešitu,“ loví v paměti příběhy ze školních let. Obrazy začal malovat běžnými vodovkami. „Teď už si kupuji akvarely i lepší papír. Sednu na kolo, které jsem si vybavil brašnami, a jedu do přírody,“ popisuje svůj koníček nadaný Břeclavák. Jako téma si vybírá přírodu okolo Břeclavi.