Jako poutavý příběh s množstvím interaktivních prvků je koncipovaná nová unikátní expozice věnovaná moravským Chorvatům v Jevišovce na Mikulovsku. Do prostor zčásti zrekonstruovaného Chorvatského domu se návštěvníci poprvé podívají už o tomto víkendu v rámci Noci muzeí.

Unikátní možnost nahlédnout do domu je v sobotu 25. května od 16.00 do 21.00. Více ZDE.

„Jevišovka byla v šestnáctém století osídlena Chorvaty, kteří tady žili až do roku 1948. Tedy stejně, jako třeba v sousedním Novém Přerově a Dobrém Poli. Obec byla tedy původně chorvatská, a my jsme chtěli památku na toto etniku tak nějak navrátit. Proto zde vzniklo chorvatské muzeum,“ shrnula historička Lenka Kopřivová ze Sdružení občanů chorvatské národnosti v České republice.

Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Chorvatský dům, který spolek buduje, ještě není zcela hotový. „Hotová je ovšem ta část, která byla v Jevišovce dříve farou. Zde je expozice o moravských Chorvatech, jež je koncipovaná jako příběh. Lidé jeho prostřednictvím dozvědí, proč Chorvati na Moravu přišli, jak se jim tady žilo, co se stalo později, když museli odejít, nebo také to, jaká je současnost chorvatské menšiny v Česku,“ přiblížila Kopřivová.

Ze strachu před tureckými nájezdníky uprchly v šestnáctém století ze své domoviny dva až tři tisíce Chorvatů. Ti na Moravě osídlili nejjižnější části regionu. Šlo o tehdy velmi řídce obývané oblasti Břeclavska a Hodonínska. „Postupně se asimilovali v Jevišovce, což byl Frielištof, v Novém Přerově, kterému říkali Nuova Prerava a v Dobrém poli, jež bylo Gutfield. Nicméně svou identitu, tedy zvyky, jazyk i kulturu, si udrželi až do konce čtyřicátých let minulého století. Po druhé světové válce je komunisté z pohraničí odsunuli a vystěhovali na různá místa Moravy,“ podotkla Kopřivová.

Projekt Hovnays režiséra loutkových a animovaných filmů Cyrila Podolského.
Seriál Hovnays: Nehezká těla s něžným příběhem duší ožijí nově i ve filmu

Zajímavostí expozice jsou originální nahrávky moravské chorvatštiny z roku 1910, které pořídil brněnský etnograf František Pospíšil. „Patří mezi jedny z nejstarších dochovaných zvukových nahrávek na světě a jsou součástí nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Nechybí dobové dokumenty, fotografie a také třeba kroje. Zajímavostí je, že je Chorvaté nosili jako běžné oblečení nikoliv pouze při slavnostních událostech,“ vypíchla historička.

Části krojů i běžné oblečení po svojí prababičce Magdaleně Schwendtové muzeu věnoval například Jiří Prokeš. „Prarodiče bydleli v Jevišovce, měli pole, vinohrad, o všechno přišli, v roce 1948 je vystěhovali do Moravského Lačnova na Svitavsku. Tam obývali jednu místnost zchátralého statku. Dodnes mám doma schované dokumenty, kde se po státu domáhají adekvátní náhrady nebo odškodnění. Bohužel nikdy neuspěli,“ připomněl osud svých předků.

Hokej - MS 2024 - Ilustrační foto.
MS v hokeji 2024 živě. Hustopečský areál otevře fanouškům brány i v neděli

V Česku podle odhadů stále žije na osm stovek moravských Chorvatů. „Za minulého režimu řada chorvatských rodičů o svém původu s dětmi nemluvila, Chorvati měli nálepku politicky nespolehlivých a báli se tak různých postihů. Nyní, když tedy staří už nežijí, k nám stále častěji přichází děti a vnoučata původních obyvatel chorvatských vesnic, kteří se chtějí dozvědět něco o příběhu své rodiny, o tom, kdo to moravští Chorvati byli, co se jim vlastně stalo. Teď najdou vše na jednom místě,“ upřesnila Kopřivová, která osudy, vzpomínky i dialekt tohoto etnika sbírá a mapuje dlouhodobě.