Oprava se uskutečnila díky projektu Česká cesta, na kterém kloboucká radnice spolupracovala s radnicí ve slovenském městě Senica. „Cílem je lidem přiblížit především význam velké obchodní cesty z maďarské Budapešti do německého Norimberka, která oběma městy procházela,“ zdůvodnila etnografka Terézia Ondrová, která se na projektu podílela.
Náročná rekonstrukce nakonec vyšla na čtyřiadvacet milionů korun. „Mám velkou radost, že se nám podařilo opravit právě tu část křídla zámku, ve kterém se muzeum nachází. Problém jsme měli především s vlhkostí. Bylo nutné sanovat veškeré podlahy, zdivo, kompletně opravit vnitřní prostory, vyměnit okna, nově instalovat elektřinu i vodu. Jediné, co v některých částech zůstalo, bylo snad jen topení,“ vyjmenoval starosta města Pavel Volek.
Jak poznamenal, deseti a půl miliony korun se na rekonstrukci podílí Seničtí. Zbytek radnice doplatí ze svého. „Rádi bychom opravili i druhou část zámku, nicméně jen hrubý nástřel je asi osmdesát milionů korun. Vzhledem k tomu, že jde o historicky cennou památku, částka se může vyšplhat i výše. Jen výměna oken nás vyšla na čtyři miliony korun. Věřím ale, že postupně se nám zámek podaří opravit celý,“ je přesvědčený starosta Volek.
Muzeum je rozděleno hned na několik tematických okruhů. „Kromě významu obchodní cesty lidé například zjistí, že Klobouky byly významným městečkem, které mělo na konci devatenáctého století dokonce i soud. Dozvědí se také, jaké významné osobnosti v Kloboukách působily, nebo ve městě pobývaly. Významnou stopu, což se ví jen málo, zde zanechal Tomáš Garrigue Masaryk. Ale také Augusta Šebestová, Jan Herben, nebo bratři Alois a Vilém Mrštíkovi. Představujeme zde také množství cenných rukopisů či výtvarného lidového umění,“ nastínila etnografka Ondrová.
Nejcennější? Sbírka obrázků malovaných na sklo
Terézia Ondrová se spolu s historiky Emilem Kordiovským a Evženií Klanicovou podílela na projektu tvorby expozice zrekonstruovaného muzea v budově zámku v Kloboukách u Brna.
Jak vlastně vznikla spolupráce klobouckého muzea se slovenskou Senicí?
Seničtí hledali partnera na moravské straně, který by jim pomohl s vybudováním muzea. Tamní iniciativa už asi dvacet let usilovala o to, aby se i Senica dočkala muzea, které historicky nikdy neměla. Řada pokusů zkrachovala především na tom, že město nemělo k dispozici vhodné prostory. Později se podařilo odkoupit starší budovu, sokolovnu, kterou zrekonstruovali. Mají nyní kulturní památku a v ní se nachází právě i muzeum.
Co pojí Klobouky u Brna a Senici?
Oběma městy procházela významná obchodní stezka z maďarské Budapešti směřující na Brno a Prahu a vedoucí až do německého Norimberka. V určitém období se sice odkláněla, nicméně důkazy o její existenci pocházejí už ze středověku. Zmínky o ní jsou datované dokonce už do devátého století. Podél komunikací se dokonce vykopal i velkomoravský hrob.
Co vše lidé v muzeu uvidí?
V první místnosti jsme se věnovali české cestě, jejímu významu, ale i historickému významu Klobouk jako významného městečka, ve kterém dokonce od roku 1851 sídlil okresní soud. V další místnosti se zase lidé setkají s osobnostmi Kloboucka. Dozvědí se, které významné osobnosti se zde scházely a působily tady.
Prozradíte, o koho se jednalo?
Jen velmi málo se například ví, že právě v Kloboukách působili rodiče prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. A on, když studoval ve Vídni, trávil právě v Kloboukách veškerý svůj volný čas. Bydlel na zámku, kde doučoval studenty. Kromě toho se zde pravidelně setkával ještě s další významnou osobností, spisovatelem Janem Herbenem. K historii městečka neodmyslitelně patří také bratři Alois a Vilém Mrštíkovi nebo Augusta Šebestová, která působila především v Kobylí. V Kloboukách se nicméně potkávala s další inteligencí devatenáctého století. V roce 1906 zde dokonce vznikl muzejní spolek, který patři k jednomu z vůbec nejstarších na jižní Moravě.
A už tehdy začaly vznikat první sbírky, které jsou nyní k vidění v klobouckém muzeu?
Ano. Byli to velcí vlastenci, kteří se dokonce již v roce 1895 podíleli na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. V muzeu se nachází i řada cenných originálních rukopisů. Kloboucké muzeum je jedno z nejstarších. Byla zde tedy velmi kvalitní sbírka sestavená významnými osobnostmi, které se zajímaly o historii městečka a okolních obcí. Zpočátku sbírali všelicos, máme zde třeba i íránské boty. Později se zaměřili již na systematický sběr etnografik a předmětů historické povahy.
Četla jsem, že máte také velkou část písemné pozůstalosti učitele, historika, a především klobouckého kronikáře Karla Jaromíra Bukovanského…
Je to tak. Většinou jde o rukopisné sešity s pověstmi z Kloboucka, Ostravska a jiných částí země. A věnoval je jeho vnuk Vladimír Bukovanský. Materiály z jeho sbírky využíváme i v další části muzea, která je věnovaná lidové kultuře a životu v Kloboukách, krojům, nebo třeba domácnosti v rodině menších sedláků.
Hovořila jste i o výtvarném lidovém umění…
Za středověký unikát se považují především evangelické obrázky na skle, které jsou převážně textové - příkladem je obraz s přepisem tolerančního patentu. Kromě toho se zde nachází i obsáhlá a ucelená sbírka habánské keramiky.
