Předchozí díly seriálu
Pověsti Břeclavska naleznete
ZDE

Jednou nad Pálavou vyvstaly sloupy kouře ze strážních ohňů.

„Vypadá to,“ hlásil mnich Bernard svému představenému, „že sem od jihu přichází velké nebezpečí.“

„Tak to musíme rychle opravit bránu!“ zvolala opat Santius a už rozdával patřičné pokyny, které lidi na to mají zavolat. V okolních vesnicích se obyvatelé podobně připravovali na cizácký vpád, Přibický rychtář Matouš organizoval záchranné práce: „Vekopéte jame na vobili a pořádně jich zaděléte, abe tam nevlezle myši!“

„A kam se me skováme?“

„No … kásek vod dědine sá přeci v leso stráně, kde besme si muhle nejaká skovko vekopat.“

„Co debesme šle do kláštera?“ ptala se vystrašená Bohdana, „majá tam hradbe!“

„To si každé musí sám popřeméšlet, kde to bude pro něho nélepši,“ odpovídal Matouš.

Mniši také rychle všechno připravovali k obraně. Bránu i hradby zpevnili, i zbraně zkontrolovali. Za několik dní už dýmy ze spálených vesnic kolem Pálavy oznamovaly postup dobyvatelů. Přibičtí probrali to nejpotřebnější a s dobytkem prchali do bezpečí Matoušovy jámy. Když do obce přitáhla skupina útočníků, nebylo zde mnoho ke zprivatizování. Našli jenom starého Hroznatu, který odmítal opustit rodný dům. Přitáhli ho na náves pod kostel svatého Jana a cosi po něm chtěli.

„Já vám nerozumim,“ hájil se ten postarší muž.

Jeden z osmahlých cizinců spustil: „ My chtit obili. Ukazat!“

„Jaky vobili? Já vo ničem nevim!“

Milého Hraznatu přivázali k lípě a začali ho řezat svými zahnutými šavlemi. Bolestně naříkal: „Všecko řekno! Všecko ukážo, jen mě nechéte!“

Tak ho odvázali a musel jim ukazovat ukryté obilnice. Brzy to sami poznávali podle povadlé trávy. Vybrali Přibickým ukryté zásoby a potom ztýraného starce odvlekli k Jihlavce a tam ho utopili. Díky tomu, že drsní dobyvatelé získali potravu, nehledali ostatní obyvatele, takže ti se v Matoušově jámě a v klášteře zachránili. Bratři křižovníci všem pomohli svými zásobami a chtěli za to jenom zvýšení roboty.


Pověst vydalo v roce 2001 nakladatelství Barrister & Principal, více na www.barrister.cz

Autor: JOSEF BURIAN