Divadelní spolek bratří Mrštíků uchvátil rovných 6200 diváků celkem třiatřicetkrát. „V Boleradicích se hrálo jednadvacetkrát. Herci se představili i na zájezdech v Němčicích nad Hanou, Dolních Bojanovicích, Hustopečích, Ořechově u Brna, Luži u Vysokého Mýta, Břeclavi a v Hodoníně. Hrálo se také 10. května 1997 na Sjezdu rodáků v roce 1997. Derniéra pak byla v prosinci 1997,“ připomněl boleradický ochotník Jiří Janda.

V režii Aleny Chalupové tehdy hru soubor zkoušel a připravoval celou zimu společně s cimbálovou muzikou Vonica. „Rok 1996 byl rokem stoletého výročí prvního divadelního představení v tehdejších Polehradicích, rokem stého pětatřicátého výročí narození Aloise Mrštíka, a ještě tomu to bylo právě sto let, co v sousedních Divákách začal Alois Mrštík psát svoji vesnickou kroniku. Byl to rok, který si zasloužil událost, na kterou se bude nejen v Boleradicích dlouho vzpomínat,” shrnul Janda.

Na představení Rok na vsi podle svých slov režisérka Chalupová nikdy nezapomene. “Na našem jevišti jsem prožila mnoho krásných roků, hrála a později režírovala mnoho ochotnických představení, ale na jedno, které jsme uváděli před pětadvaceti lety, nikdy nezapomenu. Byl to Rok na vsi podle stejnojmenné kroniky bratří Mrštíků, zdramatizované Miroslavem Krobotem. Sehráli jsme více než třicet představení nejen v Boleradicích, ale také v okolních vesnicích a městech. Nadšené přijetí Roku na vsi v zaplněném sále hronovského divadla bylo tou nejlepší odměnou za stovky hodin zkoušek, odříkání, nervů a trémy. To vše se rozplynulo v dlouhotrvajícím potlesku, který oslavoval nejen Mrštíky, Moravu, ale hlavně obyčejné a upřímné lidi z Boleradic,” vyznala se režisérka.

Byl to jejich život

Představení herci připravovali půl roku. “Role jsem obsadila sama, protože naše ochotníky dobře znám z jiných představení i z jejich osobního života. Myslím, že úspěch inscenace byl v tom, že herci věřili tomu, o čem hrají, že jim to bylo vlastní, že to byl také jejich život, jejich pravda,” přiblížila Chalupová.

Rok na vsi byl podle herce Jana Korába režisérčiným opravdovým majstrštykem. “A právě vzpomínky na toto nezapomenutelné představení se mi s přibývajícím věkem stále častěji spojují se vzpomínkami na herecké kolegy, se kterými jsem měl čest si zahrát, a kteří už nás předešli do pomyslného hereckého nebe. Na pana Stanislava Hartmana v roli faráře, který dokázal rozplakat hlediště při každém představení, na mého bratra Tondu Korába a jeho nezapomenutelnou roli nešťastného Rybáře, na poctivé a přesvědčivé herectví Františka Chalupy, Vaška Zahradníka, Zdenka Trlidy. Bohužel, už jen vzpomínky. Ale krásné!” zdůraznil Koráb.

Všechny reprízy

Za hru, kterou sedla na míru, označil Rok na vsi také primáš cimbálové muziky Vonica František Koráb. “Když jsme spolu s Alenou Chalupovou vybírali písně, chtěli jsme tam mít především ty, které všichni znají, které se učili od malička a jsou z našeho kraje - z Hanáckého Slovácka. Navíc vložení živé cimbálové muziky přímo do děje dostalo celé představení na ještě vyšší úroveň, a doslova si přitáhlo každého diváka v sále. Vůbec jsme neočekávali tak obrovský zájem. Vždyť přes třicet repríz jednoho divadelního kusu, to tehdy nikdo z nás nezažil. Bylo to představení, na které někteří diváci chodili opakovaně. Moje maminka tehdy musela vidět všechny reprízy v Boleradicích a mnohá z nich proplakala dojetím. Dodneška mezi námi herci či muzikanty občas zajiskří vzpomínka nebo některé fráze či dialogy z Roku na vsi,“ zavzpomínal Koráb.