„Po městě tehdy chodil jeden dobrovolník. Bylo mi ho líto, tam jsem si řekla, že jsem zaměstnancem charity, tak bych pro to měla něco udělat,“ vrací se na začátek své dobročinné aktivity.

Další rok se už plně zapojila do připravování sbírky s malými koledníky. „Oslovila jsem tři kamarádky, vzaly jsme naše děti a vyrazily do ulic. Na tu sbírku doteď vzpomínáme. Chodily jsme od rána do večera a děti byly pořádně promrzlé. I někteří lidé na to, jak to tehdy bylo, vzpomínají,“ říká dnes už s úsměvem.

Více koledníků, kteří obcházeli domy, znamenalo i více vybraných peněz. „Bylo to tuším kolem sedmatřiceti tisíc korun. To byl tenkrát velký skok. Předtím bývalo o dost míň. Třeba loni, na to se dobře pamatuji, se už vybralo pětasedmdesát tisíc korun,“ říká ke štědrosti lidí.

Velký posun vidí Krásná zejména v tom, že se do tříkrálové sbírky hodně zapojuje městský úřad a také tamní farář. „Dnes, po pěti letech, je to záležitost celého města. Každý rok se nahlásí noví koledníci. Je to i větší informovaností. Lidé se o akci hodně dozvědí z kabelové televize či v kostele,“ soudí.
Jana Krásná vede k záslužné činnosti také své děti. Má patnáctiletou dceru a třináctiletého syna.

„Nikdy nezapomenu na to, když jsme šli vybírat poprvé. Dcera šla s mojí kamarádkou a po cestě jí řekla: Toto může být jenom nápad mojí mamky,“ usmívá se. Děti, když se dozvědí, že opět budou pomáhat, podle ní většinou protočí oči, ale zároveň vědí, že pomohou. „Malé děti, kterým jsou tři nebo čtyři roky, se na to vždycky strašně těší. Maminky už mi v předstihu hlásily, že se učí zpíva