„Seznámili jsme se s jejich kulturou, zkusili jsme i jejich tance. A myslím, že ostudu jsme neudělali. I když jsme si připadali tuzí a zkoprnělí. Oni naopak při našich tancích měli problémy se zpevnit. Ale hlavně jsme stmelili vlastní kolektiv," přibližuje Kobzík.

Z Břeclavi přijelo devět tanečních párů a šest muzikantů. Ve Švýcarsku představili regionální repertoár souboru. Na přání organizátorů. Šlo o tance z Podluží, z Maďarska, moravských Kopanic, slovenského Záhorí a Myjavy. Na pódiu Kobzík strávil každý den minimálně dvacet minut. Vystupoval v tamním divadle, sportovní hale i v obcích v okolí. „Nechali nás zakončit celý festival posledním tancem z oblasti Maďarska. Chtěli ho použít jako upoutávku na další ročník. Muzika Břeclavanu se zúčastnila nahrávání pro místní rádio," zmiňuje osmadvacetiletý muž. Zájem lidí byl veliký.

Domů stejně jako jeho kolegové nepřijel s prázdnou. „Ze Švýcarska jsem si chtěl přivést hodinky, ale nemohl jsem si je dovolit. Dostali jsme však švýcarské nože a přivezli si sýry a švýcarskou čokoládu," vyjmenovává.

Na podobný výlet se Kobzík se souborem dostal po deseti letech. Předtím byl v Turecku. „Švýcaři jsou přesní jak hodinky a zdají se vlažnější, naopak Turci jsou plní emocí," srovnává Týnečan.