Semkli se kolem rádia u sousedů, netrpělivě ladili správnou stanici a napjatě čekali. Z rozhlasových vysílání se posluchači mohli pouze domnívat, v jaké situaci se přesně před padesáti lety ocitli dva lidé oděni do skafandrů, kteří poprvé kráčeli po Měsíci. Přenos, stejně jako statisíce dalších, tehdy poslouchala také Brňanka Gustava Kaiserlichová. „Byla to nevídaná událost, všichni jsme jí žili. Rozhlas jsme poslouchali spolu se sousedy. Po přistání Apolla 11 jsme měli velkou radost. Velmi dojemná byla i řeč, že je to velký krok pro lidstvo,“ vzpomíná žena.

Podle Kaiserlichové byla atmosféra prvních kroků po povrchu nejbližšího vesmírného souseda Země intenzivnější také kvůli tehdejší politické situaci státu. „Vše umocňovala doba okupace. Byli jsme na Rusy naštvaní, a proto jsme vítali, že to jako první zvládli Američané,“ vylíčila Kaiserlichová.

Na červencové události roku 1969 vzpomíná podobně také Lubomír Strážnický z Brna. „Dnes už asi lidé cesty do vesmíru berou normálně, ale tehdy to byla bomba. Navíc se to stalo v těžké době pro republiku, takže i díky tomu brali jako obrovskou senzaci a vlastně jsem to vnímal jako něco nemožného. Nechápali jsme, jak se někdo mohl dostat na Měsíc,“ zamýšlel se.

V některých domácnostech rodiny sledovaly přímý přenos černobílého vysílání i v televizorech. Protože je ještě nevlastnilo tolik lidí, scházeli se u obrazovek početné skupiny. „Přistání jsme všichni sledovali s otevřenou pusou. Na přímý přenos se díval každý, kdo mohl. Chodili jsme se dívat k příbuzným nebo k známým. Události byly také plné noviny, přistání zkrátka bylo všude,“ přiblížil šestašedesátiletý Vladimír Buček z Brna.

Úspěch posádky Apolla 11 sledovali lidé z celého kraje. Václav Petrásek z Bořetic na Břeclavsku jej tehdy vnímal jako obrovskou událost. „Byli jsme nadšení. Pamatuji si, že jsme seděli u televizoru, sledovali zprávy a hledali jsme v novinách jakoukoli zmínku. Hodně jsem tehdy četl časopis Letectví a kosmonautika, kde o přistání na Měsíci psali velice zajímavé věci. Skutečně jsem si tehdy myslel totéž, co řekl i kosmonaut Neil Armstrong. Že se jeho malý krok zapíše do dějin jako velký,“ zavzpomínal Petrásek.