V káznici na Cejlu v Brně popravovali vězně. Chátrající areál ožívá při akcích

Právě období po druhé světové válce bylo zřejmě nejtemnější, které káznice zažila. Nejvíce lidí zde bylo popraveno mezi roky 1945 a 1949. Káznicí stovky politických vězňů, mezi nimi i básníci Jan Zahradníček či pozdější předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler.

Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zdroj: DeníkNa stěnách cel jsou ještě znatelné nápisy od některých vězňů. V tamních celách smrti trávili vězni poslední chvíle před popravou. V jedné z nich se nyní nachází pietní místo za jednu z nejvýraznějších obětí komunistického režimu Miladu Horákovou.

V původní barokní kapli se nachází místo oltáře propagandistické malby z padesátých let. „Malba, vlajky, tanky jsou z posledního období existence vězení mezi roky 1948 a 1956, kdy tady vládli komunisté," přibližuje vedoucí projektů ve spolku Tripitaka David Oplatek. Spolek se v posledních letech snaží památku kulturně oživit.

Obřanská textilka na svoji budoucnost stále čeká. Má za sebou slavnou historii

Celý komplex budov je památkově chráněný. Areál stojí v Brně už od dob Marie Terezie. Sloužil jako nápravné zařízení i sirotčinec. Podle Váchy slouží v současné době jako pietní místo. „Barokní budovy jsou historicky a architektonicky významné," zmiňuje odborník.

Umění a tragédie

Vězení fungovalo na Cejlu do roku 1956, pak se přestěhovalo do Bohunic. Poté bylo v komplexu sídlo depozitáře Moravského zemského archivu, v devadesátých letech v areálu sídlila i policie. Od roku 2006 místo chátrá, úplně opuštěné ale není. Konají se tady výstavy, koncerty nebo různé konference. „Našim cílem je přivést do celého komplexu umění, které bude sloužit obyvatelům Brna,” nastiňuje Oplatek. V bývalé káznici se mimo jiné každoročně pořádá festival Ghettofest.

Podle výtvarníka Hynka Skotáka, který má v budově ateliér a podílí se na projektech v areálu, je spojení umění a tragédie na jednom místě speciální. „Mnoho lidí se tady stalo obětí bezpráví. Připomínky jsou tady úplně všude. Na některých zdech jsou dokonce vidět dobové propagandistické malby z padesátých let,” popisuje umělec.

Budovy bývalé káznice patří městu Brnu. Existují plány na rekonstrukci, ale ta stále nezačala. „Přestavba celého objektu je komplikovaná. Zaprvé je areál velmi velký, takže by na to bylo potřeba hrozně moc peněz. Také to naráží na odpor památkářů a lidí, co zde byli věznění a jejich pozůstalých,” poukazuje Oplatek.

Podle Oplatka kulturní život budovám areálu prospívá. „Už jenom tím, že v prostorách někdo je, vytápí je a větrá, se chátrání zpomaluje,” říká Oplatek.

S tím souhlasí také Vácha z Národního památkového ústavu. „Umělci tomu místu vdechli nový život. Jejich aktivity celkově zlepšují stav celého areálu,” konstatuje historik.

Návštěvníci akcí oceňují živelnost celého místa. „Celé je to tam krásné. Hodně se mi líbilo, že jsem při festivalu Ghettofest, mohla nahlédnout do ateliéru brněnských umělců. Navíc se mi líbí, že celé místo je takové komunitní," svěřuje se například Barbora Výrostková.

MAREK BERČÍK
TEREZA HÁLOVÁ