Na svou vůbec první pouť vyrazil Dunda před lety v Polsku. „Ještě když jsem byl v semináři, jeden kamarád mne vzal na pěší pouť z Krakova do Czenstochové. Už tehdy mě to nadchlo a toužil jsem, aby něco takového bylo i u nás,“ vzpomíná na 140 kilometrů dlouhou pěší cestu k hlavnímu polskému poutnímu místu na tamní Jasné Hoře.

Zlomový pro něj byl rok 2000, kdy s několika dalšími kněžími putovali měsíc do Říma. „Lidé nás pak žádali, že by také chtěli na pouť, ale do Říma je pro ně cesta samozřejmě příliš dlouhá a daleká. Tak jsme vymysleli pouť na Velehrad, který je duchovním centrem naší země,“ vysvětluje Dunda.

Poutě přitom považuje za nezapomenutelný zážitek. „Stále se ještě vracím k cestě do Říma a z toho, co jsem prožil, pořád čerpám. Například zkušenost, že když máte velký cíl a vytrvalost, dojdete k němu i malými krůčky,“ zdůrazňuje devětačtyřicetiletý kněz a moderátor týmové fary spravující farnosti na Vranovsku.

Týden pěší pouti podle něj nevyžaduje zvláštní přípravu. „Vždycky jsem říkal, že zhuntovat se stačí až na pouti,“ usmívá se.

Osobně nyní na Velehrad nechodí kvůli zdravotním problémům. „Zatím jdu třeba z Vranova do Lesné a pak přijedu poslední den. Rád bych pouť ještě někdy ušel celou. Zatím je to sice v nedohlednu, ale platí to, co jsem už říkal o drobných krůčcích a velkém cíli,“ poukazuje Dunda.

Zájem o pěší putování podle Dundy opět roste. „Někteří poutníci jdou jednou či dvakrát, jiní se vracejí. V posledních letech jich mírně přibývá. Ne všichni jdou celou cestu, ale na Velehrad nás dochází kolem pěti stovek, někdy i víc,“ vypočítává Dunda.

Poutníci vyráží v pondělí ve tři odpoledne z Vranova a v úterý v půl sedmé ráno ze Znojma. Na Velehrad dorazí v sobotu před polednem.