Oficiálně jej převezme v létě na národopisném festivalu v Miloticích. „Kdybych mohla, poděkovala bych mé tetě Marii Kolaciové, ta mě vedla. Byla mým vzorem,“ říká Renata Potěšilová Deníku Rovnost.

Vyrůstala v prostředí, v němž se ústa ke krojům dědí. Ostatně do nich také obléká své děti – dceru a syna. Jako tanečnice a zpěvačka prošla jak národopisným souborem Lipovjánek, tak později folklorním souborem Lipovjan.

Důležitým milníkem se pro ni před lety stala návštěva Alžběty Supové z nedaleké Velké nad Veličkou. Právě ona jí ukázala starou techniku vrapení a vše, co s tím souvisí.

Fěrtoch nosí ženy na Horňácku. Má buď bílou nebo žlutou barvu, ke změně odstínu ženy dříve využívaly šafrán. Renatě Potěšilové za osmadvacet let prošlo rukama kolem tří set fěrtochů. Zhruba polovinu z nich vyrobila, tu druhou pak rekonstruovala či opravila. Přitom ještě stíhá pracovat na směny ve zdravotnictví.

Dnešní stav chodníku na hřbitově v Milokošti.
Asfalt na hřbitově nahradili Veselané dlažbou. Použili tu z náměstí

Ušila a navrapila nebo opravila staré fěrtochy nejen pro horňácké ženy, ale také třeba pro členky folklorních souborů z blízkého Dolňácka a dokonce i Vonicu ze Zlína či Šafrán z Brna. „Tato práce je strašně na dlouho. Je o trpělivosti. Musí vám dělat radost a musíte mít motivaci, proč se tomu věnovat,“ vypráví.

Ona má jasno: chce předávat zkušenosti ve svém okolí. Zároveň ji velice těší i současný zájem lidí o kroje a také to, že o ně více dbají. Ráda tak v této souvislosti vzpomíná na svou tetičku a babičku, které jí ke krojům vedly.

Potěšilová mimo jiné ještě v domovské obci učí vyšívat děti v základní škole, půjčuje kroje a dokonce zpívá ve Sborečku žen z Lipova. Ve výrobě fěrtochů na ní navíc navazuje dcera Petra. Kraj titul Mistr tradiční rukodělné výroby uděluje v řemeslných oborech, kterým hrozí zánik, nebo jsou alespoň zásadním způsobem ohrožené.

Revitalizovaný obecní rybník v Dražůvkách.
Rybník v Dražůvkách žije. Pomohly mu dotace od státu i kraje

A jak vůbec postup vrapení vypadá? „Plátno široké pět metrů se nabere na nit ve třech až čtyřech řadách pod sebou od okraje, kde bude pásek,“ vysvětluje oceněná mistryně. Řady jsou od sebe vzdálené centimetr a délka stehu je do pěti milimetrů. „Nabrané stehy se stáhnou, tím se vytvoří sklady, tedy vrapy,“ pokračuje v popisu několika hodinové práce zručná žena.

Tím ale nic nekončí. Je třeba opravit okraj, následně se fěrtoch namáčí ve vodě, vrapy se ručně skládají a pak musejí také uschnout. „Ve finále se suchá navrapená látka vkládá do pásku, který se předem vyšije křížkovou nebo stehovou horňáckou výšivkou,“ dodává Potěšilová.