David Kostelecký, 41 let, olympijský vítěz v brokové střelbě z Pekingu 2008, Brno

David Kostelecký.Zdroj: DENÍK/Attila Racek

Vybavím si první školní den, protože mě vedla babička a byl jsem jediný, který ve třídě řekl, že jsem se netěšil. Všichni lhali, že se těšili. (úsměv) I učitelka ocenila, že jsem jediný, který mluví pravdu. Pamatuji si to, protože mi to připomínali, ale už tenkrát jsem mluvil pravdu, od té doby říkám na rovinu všechno.

Vždycky jsem se snažil, abych měl do školy všechno hotové a připravené a mohl jsem lítat po venku. Snažil jsem se dávat pozor a úlohy jsem rovnou dělal ve škole, abych měl víc času na kraviny. (úsměv) Nebyl jsem úplně fanoušek školy, ale s nechutí jsem tam taky nechodil, tak nějak normálně.

Gabriela Míčová, 41 let, herečka - držitelka Thálie i Českého lva, Vyškov

Gabriela Míčová.Zdroj: archiv Gabriely Míčové

Na první školní den jsem se velmi těšila. Jsem totiž nejmladší ze tří sourozenců a už jsem se také chtěla cítit jako velká holka. Navíc to pro mě byla příležitost jak poznat nové kamarády, takže jsem do školy šla s radostí.

Jožka Černý, 74 let, zpěvák

Jožka Černý.Zdroj: DENÍK/Michal Šupálek

Byl to takový první zásah do naší úplné svobody. Byly jsme děti ulice. Motali jsme se kolem Dyje a hráli hry. Ve škole už se muselo poslouchat. Měli jsme hodné i zlé pány učitele, kteří nás uměli trestat. Radši jsme dostali výprask, než aby se to dozvěděli rodiče. Měl jsem koženou aktovku, lavice byly dřevěné, židle skládací. Stoly byly kalamáře, pera byla klasická s kovovou špičkou, žádná plnící. Penály byly takové pytlíky, do kterých se daly všechny pomůcky. Učebnice se půjčovaly od žáků, kteří odešli.

Iva Stafová Zajíčková, 68 let, bývalá československá reprezentantka v dráhové cyklistice, mistryně světa v jízdě na vysokém kole a fotbalová reprezentantka Rakouska, Ždánice

Iva Stafová Zajíčková.Zdroj: archiv

Do první třídy jsem nastoupila v Brně v roce 1954. Mám o tři roky starší sestru. Moc jsem se tedy těšila, že už budu také taková školačka jak ona. Dostala jsem novou školní kabelu a nějaké zděděné věci po sestře a s maminkou jsem šla do první třídy. Bydlela jsem v Brně Táboře blízko Šelepky. Po válce v ulici Jana Babáka postavili novou školu, byla na tu dobu velmi moderní. V našem domě bydlely stejně staré děti jako já, takže jsme neměly strach, těšili jsme se všichni a šli jsme tam jako parta. Byl to natěšený a dlouho očekávaný den. Ve třídě nás bylo pětatřicet, tehdy se otevíraly čtyři první třídy. Škola tam stále stojí, tehdy to ale byla dvanáctiletka. Byly to dvě budovy spojené tělocvičnami, dnes jsou to dvě devítileté školy.

Eva Ševčíková, 45 let, zpěvačka (členka dua Eva a Vašek), Blansko

Eva Ševčíková z dua Eva a Vašek, pro sólovou dráhu jako Eva Adams.Zdroj: archiv Evy Adams

Do školy jsem se moc těšila, na děti i na učení, jsem kolektivní člověk. První školní den tam se mnou šla maminka. Vím, že jsem měla červenou aktovku s odrazkami a oblečený krásný pletený komplet – vestičku a sukýnku. Posadili mě do poslední lavice, protože jsem byla ze všech největší. Ale jinak si toho moc nepamatuji, víc jsem prožívala, když jsem do školy poprvé vedla svou dceru.

Arnošt Goldflam, 69 let, herec, dramatik a pedagog, Brno

Herec a režisér Arnošt Goldflam.Zdroj: DENÍK/Attila Racek

Moc dobře už si na svůj první školní den nepamatuju, určitě jsem se ale do školy těšil. Do první a druhé třídy jsem chodil na základní školu na Náměstí 28. října. Měli jsme moc hodnou paní učitelku, na tu vzpomínám hezky a velmi rád. Do paměti se mi vrylo zejména to, když jsem na konci prvního ročníku dostal vysvědčení. Poněvadž mi všichni doma říkali Ríša a na vysvědčení bylo napsané Arnošt, odmítal jsem ho přijmout. Také si pamatuji na to, jak jsem se zamiloval do spolužačky Martičky a vodil jsem se s ní za ruku při cestě ze školy.

Steve Lichtag, 62 let, režisér a producent, Praha, narozen ve Znojmě

Steve Lichtag.Zdroj: DENÍK/Lubomír Stehlík

I když jsem se narodil ve Znojmě, do první třídy jsem nastoupil v Přerově. Dodnes si živě vzpomínám na naši učitelku se složitě vyslovitelným příjmením. Jmenovala se Hřičišťová. Byla zvláštní. Na obličeji měla samé pupínky, byla zrzavá a trochu ráčkovala. Vzpomínám, že aniž by člověk promluvil vždy se na něj podívala a řekla: Nehovořřřřřřřř!!!