Letošního ročníku Stardance se zúčastníte v jiné roli než doposud, a to jako tanečník. Je to pro vás nová výzva?

Ve Stardance už jsem třikrát tančil, s manželkou dokonce společně v první řadě soutěže před sedmnácti lety. To byly naše děti ještě malé. No a když jsem ve Stardance potřetí vystupoval v roli tanečníka, řekl jsem si, že už stačilo. Takže jsem pak měl velkou radost, když mi nabídli místo v porotě. Je to podle mě takový vrchol ocenění, že daný člověk skutečně něco umí a dělá to dobře. V této roli jsem byl spokojený, byla mi velmi příjemná. Ani jsem si nemyslel, že bych v soutěži ještě někdy tančil. No a když mi z produkce zavolali, zda bych ve Stardance vystoupil jako tanečník, myslel jsem si, že je to skrytá kamera a nějaká legrace.

Tak jste nabídku odmítl, nebo jaký měla situace vývoj?

Poprvé jsem s díky odmítl. Pak jsem o nabídce začal přemýšlet, řekl o ní doma a tam moje manželka pronesla památnou větu, že by to nebylo špatné, protože by tam alespoň tančil někdo starý. Ve slabé chvilce na dovolené v Itálii jsem nabídku přijal, a pak si ji půl roku vyčítal. Říkal jsem si, že jsem se asi úplně zbláznil. Teď jsem ale kupodivu šťastný, protože si připadám trochu jako kluk, který si tančí životem. Mám báječnou taneční partnerku, se kterou je velká legrace, myslím, že jsme si navzájem sedli. Je to ale velká dřina, všechno mě bolí, ale baví mě to, a to je hezké.

Zdroj: Youtube

Byl to z hlediska přípravy velký šok, naskočit najednou znovu do soutěžního tempa?

Mám to štěstí, že stále trénuji páry, takže se trochu hýbu pořád. Věděl jsem, co se ode mě bude očekávat, takže jsem se zhruba rok dopředu připravoval. Stoprocentně se ale na takovou dřinu nepřipravíte nikdy, protože profesionál je tam od toho, aby amatérovi pomohl. Jinými slovy ho trochu nadnášíte, vedete parketem. To je právě velmi náročné a já už na to zapomněl. Ale když si vše takzvaně sedne, když ten pořad máte rádi stejně jako já a těšíte se na něj, máte štěstí na partnerku, která vás nerozčiluje, rozumíte si a máte cíl, překonáte všechno. A že je to v přímém přenosu velký fičák.

V rozhovoru se ještě mimo jiné dočtete:
Jak si Jan Tománek rozumí s taneční partnerkou Ivanou Chýlkovou.
Koho vidí jako favorita na výhru v letošním ročníku Stardance.
Na co se mohou lidé těšit při soutěži Brno Open.
Kdy je dobré začít s tancem, pokud v něm chce být člověk úspěšný.

Jak vám zatím klape spolupráce s vaší taneční partnerkou, herečkou Ivanou Chýlkovou?

Vždy je to cesta, která má cíl a důležité je nemít svoje vlastní představy. Představa musí teprve vznikat. Dostanete někoho a musíte si uvědomit, že jste v soutěži od toho, abyste z amatérského tanečníka dostal maximum. Musíte se na něj napojit, vnímat jeho přednosti, pocity a energii. No a poté se z něj snažit dostat to nejlepší. Je potřeba se snažit celou koncepci vytvářet pro druhého, protože každý člověk má nějakou přednost. Ať už verbální nebo neverbální, hudební nebo pohybovou, případně schopnost se rychle naučit choreografie, každý člověk má nějakou přednost a je potřeba ji využít. Stardance je jasným důkazem toho, že někdo má talentu víc a někdo zase méně, ale každý nějaký má. Našim úkolem je tento talent hledat, takže jej hledám. Nic jsem od toho nečekal a jsem mile překvapený, protože se paní Ivana rychle učí kroky, ve standardních tancích má hezký pohyb. Myslím, že to bude fajn, nazval bych náš projev nonšalantním.

Zdroj: Youtube

Prozradíte, kdo je vašim favoritem na vítězství letošního ročníku Stardance?

Myslím, že se diváci mají na co těšit. Svou práci už dělám nějaký ten pátek, ale tím, že mám teď možnost páry denně potkávat, jsem přesvědčený, že se sešla mimořádně pracovitá skupina. Tím, že jsou v letošním ročníku i sportovci, očekávám určitý drajv a soutěž. Všichni se přetrhnou, aby to byla skvělá podívaná. Cítím velmi dobré výkony a také cítím, že jsou ve Stardance letos lidé, kteří mají na to, aby předvedli kvalitní věci. Zároveň máme skvělé profesionály, kteří naopak naučí amatéry, jak dobře tančit. Tipl bych si, že tato řada bude jedna z těch nejlepších a pokud ne, budu překvapený. Favorita ale asi nemám, protože je to velmi zrádné. Počáteční favorit soutěž většinou nikdy nevyhraje. Musí to přijít postupně. Na to je opravdu velmi brzy. Takové to nadšení z prvního dílu, že je někdo dobrý, divák určitě vnímá, ale většinou to nedopadne úplně nejlépe. Daleko lepší je, když má pár v průběhu soutěže co nabídnout, je zábavný, dokáže se zlepšovat nebo z něj srší dobrá nálada. Favorita tedy zatím nemám.

Zanedlouho čeká Brňany světová podívaná na taneční soutěži Brno Open, kterou pořádáte. Jak byste ji popsal?

Letos jednadvacátý ročník Brno Open je jednou z nejvýznamnějších akcí v Evropě a na starém kontinentu. Je to soutěž pod hlavičkou světové organizace World Dance Sport Federation, kterou organizuje Český svaz tanečního sportu a my jsme pořadatelem. Za dvacet let si Brno Open vydobylo vysoký kredit. Zmínil bych, že jsme před dvěma lety dostali ocenění nejlepšího pořadatele juniorských a dětských kategorií od světových organizací. Tradičně k nám jezdí v průměru o třetinu víc párů než na jiné soutěže, klání probíhají ve všech kategoriích od dětí až po dospělé. Zároveň se vždy soutěží ve standardních a latinskoamerických tancích. A protože jsme se každý rok posouvali a Brno Open chtěli zlepšovat, uspořádali jsme před pěti lety mistrovství Evropy v deseti tancích. Před dvěma lety jsme si troufli na nejprestižnější soutěž, což je mistrovství světa ve standardních tancích v kategorii dospělých. No a letos, zase po dvou letech, jsme si usmysleli, že uspořádáme takový dvojboj, což je právě mistrovství Evropy profesionálů ve standardních tancích a mistrovství světa do jednadvaceti let v latinskoamerických tancích. Právě tyto soutěže by pro diváky mohly být velmi atraktivní.

Jedná se tedy o soutěž světového formátu?

Ano, máme vlastně podobný systém, jako mají třeba tenisté. Existují soutěže open, international open, world open a grand slam, který probíhá třikrát ročně. V Brně pořádáme soutěže z kategorie world open, což je pro pořadatele obrovské uznání a pochvala, že svou práci vykonávají skutečně dobře. Zmínil bych také titul mistrů světa v deseti tancích Davida a Tary Bohak nebo čtvrté místo Jonáše Tománka a Šárky Kosmákové na mistrovství Evropy do jednadvaceti let v deseti tancích. Jsme rádi, že můžeme pořádat takto velkou soutěž a prezentovat na ní právě brněnské taneční páry.

Jonáš Tománek se Šárkou Kosmákovou vybojovali 4. místo na Mistrovství Evropy
KVÍZ: Jak dobře znáte Stardance? Už příští týden navštíví Brno taneční špička

Dá se říct, že Brno Open obsahuje prvky, díky kterým se od ostatních českých tanečních klání liší?

Určitě, protože dnes je brněnská soutěž pod hlavičkou world open jedinou v České republice. Myslím tedy, že je to naprosto výjimečná záležitost a nikde nemá český divák lepší možnost vidět světové taneční páry než právě v Brně.

Může se na Brno Open přijít podívat kdokoliv, nebo je soutěž pouze pro zvané hosty?

Událost je poměrně dlouhodobá, protože trvá tři dny. Pro laika může působit nepřehledně, ale právě proto už několik let pořádáme takzvaný galavečer, který se letos uskuteční v sobotu 7. října od šesté večer. Diváci se můžou těšit na pohár partnerských měst, kde budou soutěžit družstva z Kaunasu, Bratislavy, Vídně, Brna, Lipska a Stuttgartu. Kromě toho se uskuteční také semifinále a finále mistrovství Evropy profesionálů ve standardních tancích i semifinále a finále mistrovství světa do jednadvaceti let v latinskoamerických tancích. Bude to velmi přehledné a zabalené v příjemném kabátě. Máme zajištěné vystoupení zpěváka Romana Vojtka, přijdou se podívat hvězdy minulých i budoucího ročníku Stardance. Myslím, že pro diváky bude nejen tanec, ale i zábava na té nejvyšší úrovni.

Už jste to trochu nastínil, ale v jakých disciplínách budou soutěžící zápolit a jak bude soutěž vypadat?

První je mistrovství Evropy profesionální divize ve standardních tancích. Mezi ty patří waltz, tango, valčík, slowfox a quickstep. Profesionální divize je jakási nadstavbová kategorie párů, které byly úspěšné v amatérské kategorii, ale přesunou se do kategorie profesionálů. Budeme tam mít velké želízko v ohni, protože David Odstrčil s Tarou Bohak jsou mistry světa v deseti tancích a vicemistři světa v profesionální kategorii. Ve standardních tancích tak mají velkou šanci urvat pro Českou republiku medaili. Kategorie do jednadvaceti let je pro mě takovou srdcovou záležitostí. Je to nový vítr. Nastupující generace v tanečním sportu. Právě na Jonáše Tománka se Šárkou Kašpárkovou bych diváky rád pozval, protože v latinskoamerických tancích předvedou cha-chu, rumbu, sambu, paso doble a jive. Večer tak bude velmi pestrý. Kromě zkušeností profesionálů nabídne i mladou krev právě v podobě této mladší kategorie.

Zdroj: Youtube

Jak byste taneční sport popsal vlastními slovy?

Historie tanečního sportu vychází ze společenského tance, tedy z tanečních kurzů jako takových. Nejdříve se o tanečním sportu nemluvilo ani jako o sportu, ani jako o umění, později se to ale naklonilo spíše k tomu sportu. Jednalo se totiž o daleko organizovanější prostředí, které ke sportu více směřovalo, ačkoli stále zahrnuje prvky umění. Mně je přes padesát let, tančili jsme s manželkou a oba zíráme, jaké výkony dnes musí naše děti podávat, je to absolutně nesrovnatelné. Po fyzické, rozsahové, dynamické stránce se to rozhodně nedá srovnat. Dnes tedy jasně převládá sportovní výkon. Nedávno jsem třeba mluvil s Ivou Kubelkovou, která říkala, že vůbec netušila, jak může být činnost, která vypadá tak hezky v televizi a na tanečním parketu, tak velká dřina.

Říkal jste, že se taneční sport za poslední dekády velmi významně posunul z hlediska výkonnosti. Je stále prostor, kam se v něm dále posouvat nebo jej inovovat?

Náročnost sportovních atributů nás dostala do patové situace, kdy je výkon, z mého pohledu, na naprostém fyzickém maximu. Nejen já si myslím, že se budeme muset trochu vrátit spíše k charakterům jednotlivých tanců, ke kvalitě provedení konkrétních prvků a že bude taneční sport v budoucnu daleko více o technice. Osobně bych tanečnímu sportu doporučoval, aby nebyl pouze o fyzickém nasazení, ale samozřejmě i o kvalitě a zvýraznění estetičnosti.

Nakolik je česká špička v tanečním sportu konkurenceschopná ve světě?

Český tanec nebyl dlouho konkurenceschopný vůbec. Ještě deset let nazpět byly dobré výsledky opravdu velmi náhodné a jednotlivé, kdy se prostě někdo rozhodl, že se odstěhuje do Anglie nebo Německa a povedlo se mu tam udělat dobrý výsledek. Ten byl ale spíš důsledkem odvahy jednotlivce, nesvědčilo to o nějaké koncepční práci na úrovni českého tanečního sportu. Zhruba před deseti lety ale začala nová vlna, kdy se několik lidí rozhodlo, že to mezinárodně zkusí. Myslím, že jsme všichni byli překvapení z toho, jaký rozdíl je vyhrát mistrovství České republiky a dostat se mezi desítku nejlepších na světě.

Brno Open. Ilustrační foto.
Rekordní taneční festival Brno Open hostí poprvé také evropský šampionát

A jak je to tedy dnes?

Momentálně se dá o českém tanečním sportu říct, že se velmi často pohybujeme v širší světové špičce. Naši reprezentanti dokáží v různých kategoriích získat umístění třeba do patnáctého nebo kolem patnáctého místa. Ale je to zase taková pyramida. Jedna věc je umístění do třicátého nebo patnáctého místa, ale úplně jiný svět je zase umístění do pátého místa. Dostat se už jen mezi pětici nejlepších na světě je hodně těžké. Proto jsou tituly vicemistrů a mistrů světa Davida Odstrčila a Tary Bohak pro Česko tak výjimečnými. Přál bych si, aby profesionálové ukazovali cestu mladým, pomalu se i ukazují výsledky, ale chce to strašně moc práce. Sám jsem netušil, když jsme se na tuto cestu vydávali, jak moc bude složitá.

Pokud chtějí mladí tanečníci dosáhnout v tanečním sportu úspěchů, je nutné začít již v útlém věku, nebo je naděje ještě například po tanečním kurzu?

Sám jsem začal po tanečních, protože mě bavil pohyb, lidé a parta, která se kolem tance vytvořila. Byla to úplně jiná záležitost a jiné prostředí. Dnes by ale nadšenci do tanečního sportu měli začít ideálně kolem osmého roku. Pořád ale najdeme i takové, kteří se rozhodli teprve v patnácti letech a za deset let dokážou své taneční kariéry dotáhnout docela daleko. Ačkoli je lepší začít v mladším věku, jsem zastáncem toho, že v dětských a juniorských kategoriích o nic nejde. Hlavně bychom děti neměli otrávit a taneční sport jim zprotivit.

Kdo je Jan Tománek:
Narodil se 24. září 1971 v Ústí nad Labem.
Vystudoval Fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
Vášeň k tanci nalezl po absolvování tanečního kurzu, od té doby se mu věnuje i profesně.
Zatančil si například v první řadě televizního pořadu Stardance v roce 2006.
V letošním roce pořádá již jednadvacátý ročník mezinárodní soutěže v tanečním sportu Brno Open.
Aktuálně je šéftrenérem tanečního klubu DSP Kometa Brno.

Jak byste zhodnotil amatérskou znalost společenských tanců v české společnosti?

Zatímco výuka společenského tance patří mezi volné živnosti, výuka tanečního sportu je živností vázanou. Pro jeho výuku je tedy potřeba mít alespoň nějaký kurz, konkrétní vzdělání. Já s manželkou jsme třeba vystudovali fakultu tělesné výchovy a sportu v Olomouci. Spousta našich kolegů má rovněž vysokoškolské vzdělání. Ale spousta naší konkurence jsou lidé, kteří si po poměrně krátké a nevýznamné taneční kariéře řekli, že začnou s kurzy. Logicky si tedy natiskli plakáty, letáčky, někdo je vyvěsil a také se našel někdo, kdo měl o kurz zájem a řekl si, že tam třeba zajde. Vždycky ale říkám, že každý člověk jde do takového kurzu nejspíš jednou za život. A pokud jde do dobrého kurzu, má štěstí a naučí se tančit s tím, že jej to neotráví. Pokud ale přijde na špatný, nemusí jej to bavit a po pár lekcích odejde. Samozřejmě čím lepší a vzdělanější lektor, tím lépe ví, co konkrétním lidem naordinovat nebo jim říct, aby se naučili tančit. Nemůžeme lidem říkat zbytečnosti, ale podstatné rady. Je to ale ve finále velmi široké téma.