Donedávna se hotel jmenoval Comsa podle firmy, která historický městský dvůr přestavěla na hotel právě pro společnost Barceló. Ta ale těsně před podpisem smlouvy od převzetí couvla a hotel musela převzít Comsa. Jinak by totiž městu platila penále. Španělské soudy ale rozhodly, že hotel musí Barceló převzít. „Nemám dostatek informací, abych se k tomu vyjádřil. Ty mají naši právníci ve Španělsku. Můžu jen říct, že obě společnosti už situaci v přátelském duchu vyřešily,“ říká Martín Álvarez.

V jednom z pokojů hotelu bydlíte. Asi máte i po otevření spoustu práce. Dostanete se vůbec ven?

V hotelu trávím v podstatě veškerý čas. Ze začátku jsem pracoval na dvě stě procent. Jen jednou jsem se vrátil do Španělska, ale to bylo při služební cestě. Několikrát jsem se prošel po městě a také jsem byl v Bratislavě a v Budapešti.

Jak jste v Brně spokojený?

Velice. Dokonce víc, než kdybych byl v Praze.

Co se vám na Praze nelíbí?

Je tam příliš mnoho Španělů.

Vy nemáte rád Španěly?

Ano, ale ti jsou i ve Španělsku. Stejně jako v Londýně nebo v New Yorku. Když se chce Španěl naučit anglicky, nejede tam, ale raději do nějakého menšího města, jako je Brno. Chci se tu naučit novým věcem. Ať už je to řeč, nebo poznání nové kultury, nových zvyků. Rád bych to tu poznal jako turistickou oblast. Brno je v tomto směru významné, právě kvůli tomu jsme otevřeli hotel tady.

Proč jste si vybrali Šilingrovo náměstí? Přinejmenším kvůli parkování to není výhodné.

Naopak je to velmi výhodná pozice kvůli blízkosti historického centra. Na dosah je Špilberk i Petrov. Jsme v podstatě v srdci Brna. S parkováním problém nemáme. Přímo před hotelem je devět parkovacích míst. Ta se používají na krátkodobé stání jen okolo pěti nebo deseti minut, když host vykládá nebo nakládá zavazadla. Spolupracujeme se servisními firmami, které auta hostům odváží, nebo naopak přiváží.

Až do haly jsou slyšet tramvaje a auta. Neruší to hosty?

Všechna okna jsou dvojitá a velice dobře izolují. Na pokojích zvuky zvenčí nejsou vůbec slyšet. Vím to, protože v hotelu bydlím. Hosté si navíc můžou vybrat, kam chtějí okna. Pokud je klient citlivý na zvuk, může si vybrat okna od silnice. Problém nebude ani v létě. Okna se neotevírají, ale máme kvalitní klimatizaci. Navíc je podle mě luxus, mít zastávku přímo pod hotelem.

Vy tramvajemi jezdíte?

Především zpočátku jsem jezdil hodně. Dokonce jsem si koupil měsíční jízdenku. Myslím, že nejlepší způsob, jak poznat město, je ztratit se v něm. To se mi také stalo. Teď už ale po městě umím jezdit autem i bez navigace.

Co vás při vašich procházkách po Brně nejvíce zaujalo?

Líbí se mi, jak je Brno propojené. Až do nejzazšího koutu se dá dostat hromadnou dopravou. Navíc nemám rád metro, takže tramvaje a autobusy mi zcela vyhovují. Také mi připadá, že město není nebezpečné.

Byl jste už venku i večer?

Ne. V noci nevycházím. Říká se, že lidé jsou rozděleni na denní a noční typy. Já patřím k těm denním. Navíc už večer bývám velmi unavený, takže jsem rád, když si můžu jít lehnout.

Co říkáte na českou kuchyni?

Byl jsem překvapen, jak je rozmanitá. Zatím se mi nestalo, že by mi v některé z restaurací nechutnalo. Důkazem je, že už jsem tady přibral pět kilo.

Plánoval jste otevřít restauraci, která se bude specializovat jak na českou, tak na středomořskou kuchyni. Už funguje? A je jen pro hotelové hosty, nebo i pro ostatní?

Restaurace máme nyní dvě. Jedna je gurmánská s výběrem z jídelního lístku (à la carte), kde převažuje česká kuchyně s nádechem středomořské. Na přelomu března a dubna otevřeme restauraci Staré Brno, kde od pondělí do pátku nabídneme tříchodová denní menu. Do třetice je v hotelu také lobby bar, kde nabízíme španělské tapas, tedy malá jídla k vínu nebo pivu. Všechna tři místa jsou otevřena jak pro hosty, tak pro klienty zvenčí. Cenově jsou přístupnější spíše denní menu, která budou stát 199 korun. Kdo je ochoten si za luxus připlatit, může si samozřejmě vybrat z jídelního lístku.

V hotelu Comsa pracoval vyhlášený novozélandský kuchař. Zůstal i ve vaší restauraci?

Na místo šéfkuchaře nastoupil Milan Urbánek, který byl dříve zástupcem šéfkuchaře. Původní šéfkuchař se specializoval na mezinárodní kuchyni, a to jsme se rozhodli změnit. Chceme se více zaměřit na lokální kuchyni a na to je Urbánek výborný. Mých pět kilo navíc je především jeho zásluha. Kuchyň jsme změnili především proto, že nemá smysl sem zavádět španělská jídla. To se nám nevyplatilo ani ve Francii. Je vždy lepší se zaměřovat na místní jídla. Mám zkušenost, že většina lidí chce jíst mimo domov, ale současně jako doma. Hodně jsem cestoval, takže vím, že každý rád zkouší různé věci, ale nakonec se vrátí k tomu osvědčenému.

A vám španělská jídla, potažmo celé Španělsko, nechybí?

Chybí, jako každému člověku, který je daleko od domova. Na druhou stranu jsem už dopředu věděl, čemu budu čelit. Zatím to beru jako výzvu.

Hotely Barceló jste začal provozovat ve Španělsku. V čem vidíte hlavní rozdíl mezi hotelnictvím ve vaší zemi a v České republice?

V klientele. Španělští hosté si mnohem více vymýšlí. Život v hotelu tak trošku připomíná Big Brothera. Hotel je otevřený čtyřiadvacet hodin denně, a také personál v něm tráví spoustu času. Odehrává se v něm vše od manželských hádek až po návštěvy celebrit.

Hotel jste měl původně přebírat už v roce 2009. Těsně před podpisem smlouvy jste ale couvli a důvod jste dosud ne-uvedli. Proč se to stalo?

To bych raději nechal v rukou právníků. Záležitost je ale už v podstatě ukončená. Přátelsky, všechno dobře dopadlo. V prodeji realit se stává, že věci, které by měly být vyřízeny za měsíc, trvají roky.

Španělské soudy vám nakonec přikázaly hotel koupit. Nevnímáte nyní jeho řízení jako práci z donucení?

Moje práce je hotel rozjet. Což se daří. Jsem tady spokojený a jako donucení to neberu.

Co považujete za největší výhodu Barceló v konkurenci brněnských hotelů?

Nádhernou, sto padesát let starou budovu a její podobu po rekonstrukci. Výhodou také je, že hotel není tak veliký, abychom ke klientům nemohli přistupovat dostatečně osobně. U nás se osobně znám se všemi hosty.

Kolik u vás stojí noc?

Začínáme na sto dvaceti eurech. Je to zaváděcí cena do 20. března.

Sály v hotelu jste plánoval vy-užívat pro společenské akce, jako jsou módní přehlídky nebo přednášky. Už nějaké připravujete?

Máme nasmlouvánu akci kosmetické firmy a obchodní setkání. Sami zatím nic neorganizujeme, ovšem nebrání-me klientům, aby zde akce pořádali. Do budoucna plánujeme například gastronomické show. Zatím je to ale daleko.

Některé brněnské hotely mají dohodu s veletrhy, že je návštěvníkům doporučují na ubytování. Jak je to u vás?

Dohoda s veletrhy bylo to první, co jsme udělali. Snažíme se zajistit co nejvíce cest, které by k nám mohly hosty přilákat. A právě veletrhy jsou tím nejdůležitějším spojencem. Rádi bychom také navázali spolupráci s letištěm.

Spolupracujete s brněnskými cestovními agenturami?

Minimálně. Dveře před nimi nezavíráme, ale důležitější je pro nás spolupráce se zahraničními agenturami.

Jaká je měsíc po začátku nového provozu obsazenost?

Dobrá, přestože hotel je otevřen jen chvíli. Největší výhoda je v tom, že lidé už nás znají, i když ne pod jménem Barceló, a mají dobré zkušenosti. Navíc je španělská značka Barceló známá po celém světě a na to hosté slyší. Také máme webové stránky v několika jazycích, na kterých si můžou zájemci najít právě už i brněnský hotel. Nejčastěji k nám zavítají Češi, ná-sledují Němci, Angličané a Američani. Španělé jsou až pátí. Možná také vyhledávají spíše hotely, které doma nemají.

Předpokládal jste takové složení hostů?

Přece jen je to hotel v České republice, takže největší počet Čechů jsem předpokládal.

Jaké jsou první odezvy hostů?

Předpokládám, že jsou spokojení. Všechny reference v knize návštěv i na webových stránkách byly zatím jen pozitivní.

Proč k vám jezdí lidé nejčastěji?

Většinou kvůli práci. Snažíme se, aby jim tu bylo příjemně a po obchodech tu zůstali i několik dní na rekreaci. Už se u nás ubytovalo také několik Brňanů. Proč, to ale nevím.

Jak jste se k hotelnictví dostal?

Moje profese má tu výhodu, že dělám, co se mi líbí. Nikdy jsem ale nevěděl, co přesně bych chtěl dělat, a nevím ani dnes, jestli u hotelnictví zůstanu třeba až mi bude padesát. Ve Španělsku jsem studoval hotelovou školu a pak cestovní ruch. Začínal jsem jako recepční a v šestadvaceti jsem dostal první práci na významnější pozici. To se mi zalíbilo a od té doby postupuji stále dál.

Proč jste vystudoval cestovní ruch?

Budu k vám upřímný. Na tu školu jsem šel, protože ve třídě byly samé holky. Kromě toho se mi líbí jazyky. Navíc jsem byl jako mladý velice ambiciózní a chtěl jsem rychle vydělávat peníze. Vybral jsem si tedy studium, které trvá jenom tři roky. Můj bratr je doktor a studoval deset let. Já chtěl mít školu rychle za sebou, abych už mohl vydělávat.

Zbývá vám nějaký volný čas na záliby? Co rád děláte?

Nejraději mám cestování, což mi vlastně práce umožňuje často. Také občas rád zmizím někam na kole. Rád chodím do kina. Filmy miluji. Jednou bych se chtěl zúčastnit předávání Oscarů.

Když cestujete, bydlíte v hotelech, nebo jinde?

Dovolená by měla sloužit k tomu, aby člověk dělal to, na co nemá po zbytek roku čas. Já jsem nejradši na nějakém ostrově, kde můžu celé dny ležet u moře nebo u bazénu. Pořádně si odpočinout a dobře se najíst. Ideální místo je hotel, kde nejsou žádné děti.