Roky závodila na atletickém oválu. Po desetileté pauze se vrátila zpět. Od letoška však má těžkou volbu. Postavit se na start osmistovky, nebo vyrazit se svými dvěma ohaři Ginger a Carlem Lewisem na závod v horách?

Jak jste se ke canicrossu vlastně vůbec dostala?

Od malička jsem dělala atletiku. Sprinty, překážky i výšku. Pak jsem měla deset let pauzu. Narodil se nám syn, věnovala jsem se rodině. Zaběhat do přírody jsem si ale chodila pořád. O canicrossu jsem věděla z internetu poměrně dlouho. Ale zlom nastal až ve chvíli, kdy jsme si po labradorce koupili ohaře. Vzhledem k mé atletické minulosti to byla jasná volba. Chodila jsem běhat a ohař je hodně běhavý pes. Bylo to od samého začátku super spojení.

Kdy jste se rozhodla, že budete v této netradiční disciplíně závodit?

Je to asi tři roky. Fenku maďarského ohaře Ginger jsem ale do postroje zapřáhla až ve třech letech a to už bylo docela pozdě.

Ilustrační foto.
Očkování proti chřipce? Ideální doba je v září a v říjnu, upozorňují hygienici

Musí mít pes pro závodění nějaký speciální výcvik?

Začátečníkům bych rozhodně nedoporučovala hned skočit do závodění po hlavě. Je dobré najít si nějakou komunitu nebo partu lidí, co se canicrossu věnuje. Rádi všem poradí. Běžec na sobě chyby postupně odstraní, ale u psa je to daleko složitější. Ze začátku je se psem potřeba běhat navolno, aby získal kondičku. Zapřahat ho postupně a učit povely.

Povely. To mě zajímá. Jak psa při závodě řídíte? V plném běhu se asi na něj nedá moc mluvit…

Povely musí být krátké a výstižné. I tak je člověk rád, že popadne dech. Vžité jsou povely ho – levá a gee – pravá. Akorát u mě, když se můj pes jmenuje Ginger, je to složitější. Zůstala jsem u pravá a levá. I u druhého psa, kterého jsme si ke Ginger koupili. Je to německý krátkosrstý ohař a jmenuje se Carl Lewis.

Carl Lewis?

Ano. Podle mého atletického idolu z mládí. (úsměv)

Na jak dlouhých tratích závodíte?

Standard u canicrossu je pět šest kilometrů. Ale tam se se špičkovými běžci a psy nemůžu rovnat. Nejlepší ženy dokáží běžet kilometr v zápřahu se psem i pod tři minuty. To je i na dráze slušný fofr, natož v terénu. Na to už nemám. Stále více proto běháme delší tratě. Canicross začíná mít více odnoží a už se dost kříží například s dogtrekkingem. Při něm se zdolávaly chůzí vzdálenosti několik desítek kilometrů. Bivakovalo se v přírodě. Teď se tyto štreky běhají se psy na jeden zápřah.

Vinařské stezky. Ilustrační foto.
Jantarová stezka? Další dva roky jízdy po silnici

Kolik kilometrů jsou dlouhé tyto trasy?

Už mám s Ginger za sebou dvakrát závod na devadesát kilometrů. Čím víc kilometrů, tím je spokojenější. Já tedy už méně. (smích) Krátké tratě teď běháme méně. Spíš se zaměřujeme na ty delší. Od dvaceti kilometrů, maratonů a dál. Máme za sebou několik závodů, takzvaných horských výzev. V poslední době je na startu čím dál víc běžců se psy. Je super, když se mi podaří porazit závodníka, o kterém vím, že je dobrý běžec. On sám a já se psem. To je pro mě výzva.

Pamatujete si na první závod?

Naprosto přesně. Asi po třináctikilometrovém tréninku jsem se s Ginger nadrzo postavila na start padesátky. Bylo to super. Řekla bych, že se smála od ucha k uchu, jak si to tehdy užila.

Co zatím považujete za největší úspěch?

Loni jsem závodila na mistrovství Evropy v Novém Městě na Moravě a ve své kategorii byla desátá. Samozřejmě jsem soutěživý typ a jde mi o co nejlepší výsledek. Na druhou stranu se mi líbí atmosféra, která na podobných akcích je. Třeba na mistrovství Evropy závodily v jednotlivých kategoriích děti, dospělí i veteráni. To bylo naprosto úžasné.

A co je podle vás na canicrossu nejlepší?

Celé je to o souznění psa i běžce. Jeden bez druhého nic nedokáže a to se mi na tom strašně líbí. Jednou dotlačí do cíle on mě, jindy zase musím hrábnout víc já. Obojí se mi už stalo. Ale když si to sedne a oba jsme na stejné vlně, je to fantastické.

Samotné běhání v posledních letech zažívá neskutečný boom. Jak je to s canicrossem?

Je to velmi podobné. V porovnání s obdobím několik let zpět je nárůst závodníků několikanásobně větší. Je to dané tím, že běhá čím dál víc lidí. Spousta z nich má psa a tak to skloubí dohromady. Pokud nejde o výsledky, dá se závodit s jakýmkoliv psem. Řada lidí to bere jako zábavu a relax. Někteří z nich nejdřív chodili venčit psa a pak kvůli zdraví začali běhat. A prostě to dali dohromady. Se psem se dá sportovat i na kole nebo koloběžce. Důležité je hýbat se a nesedět doma.