Ve středu se v rámci kampaně Doma na podporu mobilní paliativní péče konal takzvaný Papučový den. Ten má připomínat, že umírat doma v kruhu blízkých je možné a že existují služby, které nabízejí doprovod. Odborný i lidský. Umožnit umírajícímu strávit poslední chvíle důstojně doma, mít přístup k domácí odborné zdravotní péči, informacím i potřebné podpoře, která by pomáhala rodině doprovázet jejich blízké do úplného konce, by dnes mělo být už samozřejmostí.

Stejnou samozřejmostí by však měla být i možnost rozhodnout se, kdy svůj život bezbolestně ukončit. Eutanázie, která v překladu z řečtiny znamená dobrá smrt, by měla mít místo v každé moderní liberální společnosti, která je založena na autonomii člověka a možnosti se svobodně rozhodovat, a která není svázána žádnými náboženskými dogmaty. Samozřejmě do této problematiky vstupuje mnohé. Od kodexu lékařské etiky přes možnost zneužití spojenou s obtížností zaručit člověku, že v každou chvíli bude moci s plným vědomím vyslovit svůj souhlas.

Ilustrační foto.
Dožití s rodinou. Kraj chce umírajícím zlepšit poslední chvíle života

Nedávno se však mediálním prostorem prohnal příběh sedmatřicetiletého Martina Přecechtěla, sportovce, manžela a otce dvou dětí. Jeho fatální diagnózou byla amyotrofická laterální skleróza, zkráceně ALS. Martin se rozhodl, že si ponechá právo zvolit pro sebe takový způsob smrti, jaký si sám určí. V České republice je ovšem usmrcení na žádost posuzováno jako vražda, volba tedy padla na Švýcarsko.

Ve Švýcarsku je eutanázie legální v podobě asistované sebevraždy. Navzdory tomu, že tak svoboda v umírání je tam větší než u nás, pacient si stále smrtící pilulku musí vzít sám. Při ALS však pacientovi rychle atrofují svaly a ten toho už po nějaké době nemusí být schopen, přestože zůstává plně při smyslech.

Pokoj pro děti
Cibulka ulehčí odchod dětí do nebe. Už se hledá, kdo areál opraví

Dnes už je Martin po smrti. Asistovanou sebevraždu se mu nakonec podařilo podstoupit. Jenže místo toho, aby si poslední měsíce na sto procent užíval své rodiny, trávil je několikaměsíční byrokracií a stresem, aby se veškeré dokumenty stihly vyřídit včas a on si dokázal pilulku podat sám. A to nemluvě o penězích. Celý Martinův odchod a všechny úkony okolo něj stály rodinu Přecechtělových přes tři sta tisíc korun. Papírování, obstrukce, závod s časem ani peníze nejsou to, co by chtěl člověk před smrtí zažívat.

Bez eutanázie tedy nikdy nebude důstojnost našeho odcházení dostatečně zaručena. A to ani s kvalitní paliativní péčí.