V kontextu tehdejšího totalitního Československa se jednalo o naprosto unikátní, byť náhodné setkání, které se v té době poštěstilo jen hrstce lidí s českými kořeny. „Asi půl roku jsme se s parťáky, stavařem a elektrikářem, potulovali v Ghaně po džungli a sondovali tamní řeky. Tipovali jsme vhodná místa pro stavbu vodních elektráren. Spávali jsme po různých vesničkách a na víkend se vraceli na nocleh do přístavního města,“ vzpomíná třiadevadesátiletý muž.
Právě v přístavu Sekondi-Takoradi viděl královnu na vlastní oči. „Byli jsme zrovna na víkend z terénu ve městě a viděli, že se chystá nějaká velká sláva, místní zdobili ulice. Dozvěděli jsme se, že má přiletět anglická královna. To jsme si nemohli nechat ujít,“ usmívá se Petlach.
Na letišti se mu podařilo v davu protlačit až těsně k limuzíně, která Alžbětu II. vezla. Fotil ji na vzdálenost několika metrů. „Upoutalo mě už letadlo, kterým přiletěla. Bylo celé červené. Stejnou barvu měl také asi padesátimetrový koberec, kolem kterého stál špalír vypucovaných oficírů a papalášů. Na sobě měla bleděmodré šaty a klobouček. Dostal jsem se k ní asi na pět metrů. Fotil jsem jen flexaretou. Fotky se moc nepovedly, ale lepší vybavení jsem neměl. Bylo to narychlo. Dnes by se ale takové snímky určitě nedaly udělat. Ochranka by nikoho tak blízko nepustila,“ dodává.
Kmenoví tanečníci před královnou
Na zhruba půlroční pobyt v Africe měl k dispozici jen velmi omezený počet filmů do fotoaparátu. Barevných bylo pak jen mizivé množství. Následně se s kamarády dostali i na slavnostní ceremoniál na uzavřeném hřišti. Tam před královskou návštěvou defilovaly davy kmenových náčelníků, tanečníci a hudebníci. „To bylo něco. Vystupující byli v místních krojích, do toho bubny, píšťaly. A toho prachu, jako ve mlýně. Tanečníci se do toho pořádně obuli. Královna seděla na zastřešeném pódiu a dostala obrovské množství darů. Ghana byla bohatá na zlato, takže velká část předmětů byla z něj,“ říká někdejší konstruktér.
Přitom ještě před setkáním s královnou, která byla o necelé tři roky starší než on, už nemusel žít. Jeho první cesta do zahraničí mohla být zároveň jeho poslední. Výprava z Československa měla totiž do Afriky vyrazit letadlem sovětské výroby, které v té době ale neměly dobrou pověst. „Kolega stavař z Prahy byl takový šikovný číman a praktik. Vědělo se, že ty letouny nebyly spolehlivé. Podařilo se mu náš let přebukovat a letěli jsme nakonec jiným letadlem. Po příletu do Afriky jsme se později dozvěděli, že náš původní letoun havaroval někde v Maroku. Snad měl trefit vysoké napětí, nevím. Každopádně jsem se vlastně podruhé narodil,“ dává k lepšímu další historku Petlach.
Jeho nejznámějším vodním dílem, které navrhl, je unikátní přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně.