Krejčíř: Po návratu z vazby jsem měl strach mluvit s lidmi, abych nešel zpět

Býval úspěšným podnikatelem a poté jedním z nejdůležitějších úředníků na znojemské radnici. V roce 2010 se ale pro Vladimíra Krejčíře vše změnilo. Zatkla ho policie kvůli podezření z braní úplatků a zneužití pravomoci úřední osoby. Senát Krajského soudu v Brně ho letos těchto obvinění zprostil. Podle jeho členů neměl takovou pravomoc, aby ji mohl zneužít tak, jak tvrdila obžaloba. Podle soudu má ale na svědomí podvod a zpronevěru. Za to má jít na rok do vězení a zaplatit sto tisíc korun. „Zpronevěra a podvod přitom měly být jen za pětačtyřicet tisíc. Víc než dvakrát méně, kolik je peněžitý trest," upozorňuje Krejčíř.

Co říkáte na to, že jste byl nakonec odsouzený za podvod a zpronevěru?

Jsem rád, že se ukázalo, že nejsem korupčník. Podle soudu jsem jen chamtivý podvodník, protože jsem měl podvodem a zpronevěrou získat pětačtyřicet tisíc korun. A za to jsem dostal rok vězení a ještě peněžitý trest sto tisíc korun.

Za zneužití pravomoci a korupci vám ale hrozilo až dvanáctileté vězení. Není pro vás proto verdikt soudu úspěchem?

Na jednu stranu to tak je. Hrozilo mi až dvanáct let. Všude bylo, že jsem korupčník. Nakonec jsem odsouzený za podvod a zpronevěru na rok. Když to člověk vezme z tohoto pohledu, je to úspěch. Když ale na druhé straně víte, že jste nic neudělal a nemáte ve vězení co dělat, je to divné.

Budete se odvolávat?

Uvidím podle toho, co bude v písemném zdůvodnění rozsudku. Poradím se se svými advokáty Michalem a Josefem Bartončíkovými a pak se rozhodneme.

Kromě vás bylo obžalovaných šest lidí – z toho, že vás upláceli. Pět soud osvobodil, jednoho potrestal podmíněným vězením. Muž verdikt přijal. Nepřiznal tím, že šlo o úplatek?

Myslím, že  byl rád, že nedostal šest let a že už bude mít od soudních tahanic klid. Proto byl s podmínkou spokojený. Nedošlo mu ale, že se tak může snadno dostat do vězení, když udělá třeba dopravní nehodu, nebo že nesmí podnikat. Hájil se totiž sám a některé věci mu zřejmě úplně nedošly.

Podle rozsudku jste zpronevěřil pět tisíc. Tvrdíte, že to byl sponzorský dar, který jste předal radnici. Tam ale o ničem neví. Víte, kde ty peníze skončily?

Nevím. Vím, že jsem je dostal a předal je. Rozhodně jsem si žádné peníze nenechával.

Obžaloba tvrdila, že kromě peněz měl  být úplatkem třeba tenisový kurt nebo odstřel sviště. Co na to říkáte?

Policie se rozhodla, že všechno, co jsem udělal, byl úplatek. Třeba i odstřel sviště v Rakousku. A nikdo neřešil, že jsem měl domluvu, podle které jsem ho měl zaplatit po návratu do Česka. Místo toho mne hned po návratu zavřeli. Když jsem se ale dostal z vazby, hned jsem fakturu zaplatil. A s tenisovým kurtem to bylo podobné. Protože nebyla ještě doplacená poslední faktura, byl z toho úplatek. Nikoho ale nezajímalo, že jsem zaplatil zálohu a mám na stavbu kurtu smlouvu.

Proč to tak měla policie udělat?

Protože to, co mi původně kladla za vinu, se najednou vytratilo. Obstavili mi účty a viděli, že na nich mám dost peněz na to, abych vše zaplatil. Nemohli proto říct, že jsem někoho uváděl v omyl a objednával si věci, na které jsem neměl. Proto řekli, že jsou to úplatky. A neřešili, že některé věci byly v té době nezaplacené proto, že byly teprve rozdělané a neměl jsem na ně fakturu. A když mi pak policie obstavila účty, mohl jsem zaplatit těžko.

Stěžoval jste si i na další práci policistů. Tvrdil jste, že jeden měl obcházet úřad a přesvědčovat jednu úřednici, aby proti vám svědčila. Je to pravda?

Ano, ale ta úřednice o tom mluvit nechce. Má strach. Policie jí totiž vyhrožovala. Mám ale informace, že takhle policisté ovlivňovali víc lidí. Například stávající tajemnice radnice by si asi vzpomněla, jak na ni působila policie, zastrašovala ji a vyhrožovala jí. Zjistil jsem, že prakticky  každého, kdo se objevil u soudu, policie předtím přesvědčovala, aby mne očernil. Na každého něco našla a vyhrožovala zveřejněním, když si na mne něco nevymyslí.

Stěžoval jste si také na mailovou komunikaci policie s Renatou Horákovou, která korupci oznámila. Proč?

Ještě před zahájením stíhání po ní chtěli důkazy, v mailech se oslovovali poměrně důvěrně a ona jim navíc sama nosila informace, které pak využila v předvolební kampani. Podle mne ji použili jako nástroj, aniž by si její informace ověřili. A když pak podle nich postupovali, zjistili, že to tak nemůže být, ale už pro ně nebyla cesta zpátky. Korupce je navíc hodně lákavé téma a oni chtěli využít toho, že se jim nabídl člověk ze státní správy, který měl o něčem takovém vědět.

Tvrdil jste, že si vše vymyslela Horáková, protože jste se s ní rozešel jako s milenkou. Proč myslíte, že pak chtěla situaci tak vyostřit?

To by byla zajímavá otázka také pro ní. Možná mi nepřísluší to říkat, ale stačí se hlouběji podívat do jejího života. Její životní partner zemřel při autonehodě a myslím, že se to po ní podepsalo. Stále za něj hledá nějakou náhradu. Celý její život se line v podobném duchu. Nejsem jediný její nadřízený, který kvůli ní měl problémy. Jenže jsem to dřív bohužel nevěděl.

Takže si myslíte, že měla jen osobní důvody?

To ne. Další věc je, že byla dlouhodobě hodnocená jako nejslabší z vedoucích odborů. V jednom okamžiku přišel požadavek, aby byla odvolána. A protože odvolání může navrhnout jen tajemník, udělal jsem to. Rada to přijala. Jenže tehdy nebyla ve Znojmě, tak jsem se s ní telefonicky domluvil, že to nebudu vyostřovat a zkusím přesvědčit radu, aby ji zatím neodvolávala. Dohodli jsme se, že po návratu odstoupí sama. Jenže to neudělala a dohodu popírala. Proto jsem se radě omluvil a znovu jsem její odvolání navrhl. A přestože Horáková obcházela radní a snažila se je ovlivnit, rada to přijala.

Myslíte tedy, že i toto mohl být důvod?

Dotklo se jí to, zakládala si na významném postavení na radnici. Myslela si, že se jí nemůže nic stát. Že  může dělat cokoliv a nikdo ji neodvolá. Mimo to si od začátku sbírala řadu materiálů a takzvaných kauz radnice. A začala za radní hodnotit jejich rozhodnutí. Přestože vše bylo schválené radou i zastupitelstvem a v souladu se zákonem. Ona si ale myslela, že se tu dějí nepravosti.

Jaké?

Třeba že jsme pod cenou pronajali pozemek, který má hodnotu sto milionů. Nakonec se ukázalo, že je to zkreslené. Pozemek sice existuje, ale rada nechtěla, aby na něm vyrostl další supermarket.  Místo toho tam plánovala stavbu bytů. A kdyby ho prodala, přišla by o možnost, rozhodovat o tom, co tam bude. Horáková to přitom věděla. Kvůli ní také sešlo z výměny pozemků mezi pozemními stavbami a městem. Nařkla totiž pozemní stavby, že jsou zloději a chtějí tunelovat město. Jejich zástupci pak od výměny vystoupili. Město tím přišlo o možnost postavit parkoviště na sídlišti Přímětice, kde je přitom hodně potřeba.

Proč si vůbec myslíte, že byla slabým článkem radnice?

Vrátím se k soudu, kde se to krásně ukázalo. Můj advokát se jí zeptal, jakou samosprávní činnost dělala jako vedoucí majetkového odboru. Jenže ona nedokázala odpovědět. Když se jí zeptal, jaký je rozdíl mezí výběrovým řízením a veřejnou soutěží, řekla, že si to nevybavuje. Nepředpokládal jsem, že nezná ani takové základní věci. Všichni to tam slyšeli.

Prý za vámi posílala lidi, kteří vám měli nabídnout úplatek. Jak víte, že je posílala?

Potvrdili to spoluobvinění, například Kamil Ludvík a jeho žena. Řekla, že se mi snažila dát peníze za podpory policie. V podstatě mělo být vše tak, že policie k tomu navedla Horákovou. Měli jí říct, že k tomu, aby vše mohli rozjet, potřebují svědky. Takové, kteří by řekli, že jsem si od nich úplatek vzal. Pak by prý mohli udělat domovní prohlídku, při které by prý určitě něco našli.

Jak to víte?

Telefonovalo mi plno lidí, zastavovali mne na ulici, chodili za mnou do kanceláře a nabízeli mi úplatky, když jim pomůžu k zakázkám. Policie to má v odposleších. Stejně jako to, že jsem všechny odmítl a řekl jim, že je příště vyhodím z kanceláře. Jenže tohle se policii nehodilo použít. Vrcholem je, že existuje záznam rozhovoru, na základě kterého mi byl obstaven majetek a účty. Na základě toho rozhovoru mne soud poslal do vazby. U soudu ale nezazněl, přestože jsme o to několikrát žádali. V tom rozhovoru jde totiž jen o to, že mi volá známý a chce se sejít, že se mnou potřebuje něco vyřídit. Odpovídám mu, že se mnou se nic nevyřizuje, že jeho známá už zakázku dostala a že žádné peníze nechci ani jsem nikdy nechtěl. Že vydělávám ročně tři miliony a žádné úplatky nepotřebuji.

Co říkáte na to, že díky oznámení dostala cenu za boj proti korupci?

Nechci to moc komentovat. Někdo jí chtěl asi poděkovat za to, že ve Znojmě očernila práci radnice. Zařídila, že tam nikdo nechtěl do koalice s ODS. Do vedení radnice se vrátila levice. Tak jí za to dali cenu. Přestože to odporuje statutu té organizace. Ta totiž může cenu udělit až na základě pravomocného rozsudku. Pravomocný rozsudek přitom není a ten nepravomocný říká, že korupčník nejsem a nic jsem nezmanipuloval. A Horáková si může vesele užívat tři sta tisíc. Hlavu si s tím ale nelámu. Koneckonců mých tři sta tisíc to nebylo.

Vyšetřovatelé ale nevycházeli jen z jejího tvrzení. Kontrolovali přece i vaše příjmy…

Jenže špatně. Tvrdili, že pro můj příjem je rozhodující můj plat.  Podle nich jsem měl za ty roky plat asi dva a půl milionu a neměl vedlejší příjmy. Jenže vedlejší příjmy jsem za ty roky měl  devět milionů díky prodeji nemovitostí. Vůbec se nepodívali na věci nesouvisející s daní z příjmu. Protože jsem totiž pozemky měl přes pět let, neplatil jsem daň z příjmu, ale z převodu nemovitostí. Kdyby si to dali dohromady, zjistili by můj pravý příjem.

Jak vaše rodina reagovala, když jste se přiznal, že Horáková byla dřív vaše milenka?

Upozornil bych na jednu zásadní věc. Horáková nebyla moje milenka v tom obsahu, jak je to slovo chápané. V žádném případě jsem s ní neplánoval život. Po několika letech nadbíhání z její strany jsem jí krátkodobě podlehl. Je to moje osobní selhání. Brzy jsem si ale uvědomil, co jsem udělal a okamžitě jsem vycouval. Jsem rád, že to moje  žena i děti pochopily. V žádném případě nešlo o nějaký dlouhodobý vztah, a vůbec  ne o citový. Prostě jsem selhal.

Horáková ale nebyla jediným člověkem, který proti vám svědčil…

Když hledala podporu, aby zůstala ve vedení odboru, spojila se s opozicí. Především s Jiřím  Ludvíkem, který organizoval ve Znojmě festival. Kdyby přitom nebylo vedení radnice, festival by neexistoval, protože byl ohromně zadlužený. Dostal ale příspěvky od města a spousty organizací. Firmy, které mu daly miliony, pak označil za korupčníky. Z lidského hlediska to nejsem schopen strávit. Člověk, který z firem tahá peníze, je vzápětí udává, že jsou korupčníci. Přitom vůbec nechápe základní principy řízení města. Nechápe, co je státní správa a samospráva.

A co říkáte na jeho svědectví?

U všech zakázek, o kterých vykládal, že jsou zmanipulované, se ukázalo, že jsou průhledné a prošly radou. To znamená, že jsem je neschvaloval já a už vůbec ne bez souhlasu rady. Nakonec se ukázalo, že to je jinak, jenže po dvou a půl letech to nikoho nezajímá. Před volbami to ale splnilo účel. Každý Znojman si však nyní může položit otázku, jestli ta radnice, na které jsem byl, pro lidi něco dělala. A jestli něco dělá i ta současná a zda dělá víc.

Na začátku vyšetřování jste byl ve vazbě. Jak dlouho?

Dva měsíce a sedm dní.

Jak jste se s tím vyrovnával vy a vaše rodina?

Rodina si na to pochopitelně nezvykla a ani já ne. Je to psychicky náročné. Prakticky celý den je člověk zavřený v malé místnosti. Ven se dostanete jen na hodinu denně, sprchovat se můžete dvakrát týdně. Jídlo dostáváte okénkem jako v útulku, protože se nesmíte s nikým stýkat.

Ani s návštěvami?

Právo na návštěvy je, ale hned první jsem odmítl. Nechtěl jsem, aby mne rodina viděla jako kriminálníka sedícího za sklem. Návštěva totiž vypadá tak, že sedíte za sklem, máte v ruce telefon a na druhé straně je policista a poslouchá, jestli si nepředáváte tajné informace. Příbuzní nesmějí člověku donést ani knihy, protože by v nich mohly být zašifrované informace. Zakázané je i nošení léků, protože by v nich mohly být drogy.

Rozhovory s advokáty jsou podobné?

Ne, advokát je jediný, s kým můžete mluvit kdykoliv. Ať přijde ve dne nebo v noci. Dozorci vás předtím i potom několikrát prohlédnou, jestli mu něco nechcete dát nebo si něco neodnášíte. Je to dost tvrdá zkouška psychické odolnosti. A pak přijde den, kdy se skládá kauce a člověk, že brzy půjde domů. Přijdou advokáti a řeknou, abych druhý den hned ráno běžel honem k doktorce pro prášky na uklidnění, protože to nejhorší teprve přijde. A skutečně přišlo.

Jak to?

Když jste tam, není to taková hrůza jak ta noc, když nevíte, kde jste – jestli jste zavřený, nebo na svobodě. První noc se mi nespalo dobře. Pak jsem si vzal prášky na uklidnění a zase jsem si neuvědomoval. co dělám a jaké to může mít důsledky. Bavil jsem se třeba se známým a popřál mu hezké Vánoce. A nenapadlo mne, že policie zadokumentuje, že jsem mu volal. A i když jsem mu jen přál hezké svátky, můžu skončit znovu ve vazbě s odůvodněním, že se moc stýkám s lidmi a snažím se je ovlivňovat. Přestože jsem se o kauze s nikým nebavil.

Co jste dělal?

Odjel jsem z Brna a odstěhoval se na chalupu. Pořídil jsem si tam psa a na radu advokátů si změnil telefonní číslo. Rodina tam za mnou pravidelně každý týden jezdí.

Už jste se s tím vyrovnal?

Myslím, že ano. Člověk na to ale vzpomíná pořád. Hodně mi ale pomohlo, že se ode mne rodina neodvrátila. Přestože jsem ženě říkal, že došlo k absurdní situaci a má kvůli tomu muže zavřeného, hrozí mu dvanáct let a má nálepku korupčníka. Říkal jsem jí, že po ní nemohu  chtít, aby na mne dvanáct let čekala. A že pochopím, když mne opustí. Přesto mne rodina neopustila a zůstala se mnou.

Litoval jste někdy toho, že jste se stal tajemníkem?

Asi by pro mě bylo lepší, kdybych tam nenastoupil. I když to byla zajímavá zkušenost. Když jsem se hlásil do výběrového řízení, byla to pro mne výzva. Chtěl jsem si dokázat, že v pětapadesáti dokážu ten úřad zvládnout. Nikdy jsem to nebral tak, že bych to měl nadosmrti. Od začátku jsem říkal, že když bude zvolené jiné vedení, se kterým bych si nerozuměl a kterému bych nevyhovoval, odejdu. Problémy bych nedělal. Stejně jako jsem se vzdal funkce hned první dny, kdy jsem tu možnost měl.

U soudu zaznělo, že jste myslivec. Říká se, že právě na honech se dá domluvit spousta věcí…

To je takový mýtus některých lidí. Na honu musíte být velice obezřetný. Když je společný lov, máte kolem sebe spoustu myslivců a soustředíte se jen na to, abyste něco ulovil a zároveň se jim nepřipletl do rány. Po honu se v hospodě pije, tam se žádné úplatky určitě neřeší. A když jde člověk na lov sám, chce klid, a ne aby se k němu někdo škrábal na posed a pak se tam nějak bavili, a notabene řešili nějaké úplatky.

Jak jste na tom nyní s prací?

Po nedobrovolném konci ve Znojmě práci nemám. Ani si nedovedu představit, že by mne někdo zaměstnal s tou nálepkou, kterou mám. Naštěstí jsem se už v době, kdy jsem podnikal, snažil zabezpečit například pronájmem nemovitostí, abych jednou nemusel spoléhat na důchod.