Jedná se o ceněnou takzvanou nadnárodní nominaci společně s Německem, Rakouskem, Slovenskem a Maďarskem. „Nominace měla nejen vynikající ocenění mezinárodní hodnotící komise, ale úspěch je o to větší, že nadnárodní společné nominace se podávají zřídka, protože je to komplikované, a stojí to velké úsilí,“ dodal Straka.

Podle mluvčí ministerstva kultury Simony Cigánkové vzala komise v potaz mimořádnou univerzální hodnotu modrotisku. „Význam díla musí široce přesahovat národní hranice a je potřeba je zachovat pro příští generace. V případě modrotisku jde o ukázku výrazného řemeslného umu lidské tvořivosti a provázanosti našich zemí. Výbor letos posuzuje na čtyřicet žádostí,“ řekla pro ČT Cigánková. Na jižní Moravě zůstaly už jen dvě dílny, které se modrotisku věnují. V Olešnici na Blanensku a ve Strážnici na Hodonínsku.

Nadšení ze zapsání na seznam neskrýval Jiří Danzinger mladší, který dílnu v Olešnici vede. „Jste první, kdo nám to říká. Je to pro nás obrovské zadostiučinění proto, co děláme. Jak vidno, co děláme, má smysl. Už chladíme šampaňské,“ neskrýval radost Danzinger.

Jak dodal, modrotisk měl i slabší chvilky. „Prošel si různými vlnami. Bylo lépe, bylo i hůř, ale nakonec vše přežil. Určitě nám toto ocenění pomůže i v další propagaci naší ruční výroby modrotisku. Je to pěkná živnost,“ dodal Danzinger.

Počátek historie modrotiskové dílny v Olešnici sahá do roku 1816. Tradici tam už po několik generací udržuje právě rodina Danzingerů. „V podstatě se jedná o nejvyšší ocenění, jakého můžeme dosáhnout. Ale zároveň je to velký závazek. Určitě nezpychneme, jde nám hlavně o pokračování v tradici a udržení tohoto řemesla,“ svěřil se Jiří Danzinger starší.

Olešnický modrotisk je nadále pouze rodinným podnikem. „Vše děláme tradičním způsobem a ručně. Máme i vlastní prodejnu, naše výrobky si kupují turisté, různé obchody zaměřené na folklorní věci, zájem o modrotisk je i v zahraničí,“ doplnil Danzinger.

Hlavně větší propagaci modrotisku si od případného zápisu na seznam UNESCO slibují i ve strážnické dílně, kde rovněž ručně látky potiskují od roku 1906. „Záleží nám na tom, aby tato výroba zůstala zachována, a myslíme si, že být součástí UNESCO tomu hodně napomůže. Zároveň se o nás dozví více turistů, pro které pořádáme exkurze,“ řekla již dříve dcera nynějšího spolumajitele dílny Iva Bartošková.

Žádosti o nominaci do seznamu předcházely asi dva roky příprav. „Museli jsme se například zavázat, že nadále zachováme technologické postupy a že jsme schopni zajistit pokračovatele dílny,“ doplnila Bartošková.

Modrotisk se zejména ve venkovských oblastech rozvíjel od sedmnáctého století, oblíbený byl například na krojích. Se strojovým tiskem začaly modrotiskařské dílny mizet, hromadně se pak likvidovaly po roce 1948. Do jednadvacátého století se přetrvaly jen ty v Olešnici a Strážnici. Ornamenty tam nadále tisknou pomocí forem, které se dědí z generace na generaci.

Na seznamu UNESCO byl z jihu Moravy dosud zapsaný pouze Lednicko-valtický areál, vila Tugendhat v Brně a jako nehmotná památka Jízda králů a mužský tanec Slovácký verbuňk.