Dopravnímu podniku města Brna dlužil dvacet tisíc korun. Pak se do případu vmísili exekutoři. „Když mi přišla pokuta, schoval jsem ji do šuplíku a šel na pivo. Ignoroval jsem ji. Exekutoři ale dokázali udělat za půl roku z tisícové pokuty třiceti tisícovou," pokračuje ve svém příběhu šestadvacetiletý Sova. Pět let se pokoušel splatit exekuci. Zjistil ale, že z malé výplaty českého kuchaře to nejde snadno. Dluh spíše narůstal. „Zaměstnavatelé mi často platili nepravidelně, proto jsem exekuce nemohl splácet včas,"  dodává.

Když se exekuce vyšplhala na bezmála tři čtvrtě milionu, odjel za prací do Německa. „Nejdéle jsem dělal kuchaře v bavorském Waldshutu. Práce to nebyla jednoduchá," vzpomíná.

Sova po čtyřech letech vaření v Německu svůj dluh splatil. S exekutory se vyrovnal letos v lednu „Ještě jsem to nestihl oslavit. V létě ale uspořádám futsalový turnaj a pojmenuji ho Exekuce Cup," žertuje fanoušek futsalu.

Na revizory ale nezanevřel. „Jsou to jen lidé, kteří dělají svou práci. S většinou jsem si za ty roky začal tykat. Občas mě nechali jet zadarmo," vzpomíná Radek.

Opačný názor má na exekuční systém. „Vláda zlegalizovala lichvu, to bylo ještě v devadesátých letech trestné. Dostával jsem obálky s exekucemi a současně s nimi i nabídky výhodných půjček. Často oběma firmám šéfoval stejný člověk," říká Brňan, který se rozhodl dál pracovat v Německu.

VLADIMÍRA KREJSOVÁ