Narodil se jako dívka. Teď jsem se sebou spokojený, říká po proměně Toby Švédů

Jak složité bylo vaše uvědomování a kdy jste měl jasno v tom, kým chcete být?

Poprvé jsem si připadal jako dívka nepatřičně v nějakých patnácti letech. Vůbec mi ale nevadilo dívčí tělo, spíš to, jak vnímám sám sebe a jak mě vnímá okolí. Všechno to bylo v hlavě. Když se dívám na fotky, byl jsem vlastně moc pěkná holka.

Co vám pomohlo si ujasnit, co se s vámi děje?

Nejvíce ze všeho mi pomohla moje znalost angličtiny, studuji totiž tlumočení a překladatelství na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dostal jsem se ke spoustě anglických textů o přeměně pohlaví a dospěl k tomu, že všechno na mě sedí. Cítil jsem se nepatřičně a nevěděl proč. Pak následovala návštěva sexuologa a psychologa, než se vůbec mohla rozjet celá „mašinérie“ úkonů. Pro mě bylo velmi důležité změnit si jméno na neutrální. A Toby Švédů se mi líbí, už u něj zůstanu.

Jak dlouho už proměnou procházíte a co vás ještě čeká?

Na rozdíl od ostatních translidí na změny nespěchám. Přerodem procházím už pátým rokem, mám za sebou hormonální terapii, začaly mi růst vousy a změnil se hlas. A mám jednu operaci za sebou na jednu před sebou. Že není změna úplně dokonaná, mi tak úplně nevadí a jsem spokojený s tím, jak teď vypadám. Pokud vím, spousta mladých mužů zvažuje, že si nechají udělat finální operaci v Německu, ale je to pro ně stejně finančně neúnosné. U nás bohužel v této oblasti medicína trochu pokulhává.

Bydlíte na malém městě, jak těžké bylo pro vás jít s pravdou ven?

Sebepoznání a složité počátky proměny jsem prožil v Olomouci, což bylo pro mě samotného jednodušší. Je to studentské město plné „exotů“. Rodičům a nejbližšímu okolí jsem vše oznámil s přesvědčením, že to pochopí. A nepletl jsem se. Mám totiž štěstí na skvělé a chápající rodiče. Krumlov je sice malé město, ale vracím se sem jen čas od času. Pokud si o mně lidé myslí něco divného, do očí mi nikdo nic neřekne. A ani rodiče nemluvili o žádných negativních nebo nepřátelských reakcích. Když tak o tom přemýšlím, žádný relevantní pohled veřejnosti na transmuže není. Když se řekne transsexuál, spousta lidí si totiž představí muže v ženském oblečení. A tím to hasne.

Jaro začalo i v nižších soutěžích. Hrabětice zdolaly rezervu Kounic díky penaltě

Očekával jste chápající přijetí rodiny?

Řada známých z transkomunity mi říká, že ani nevím, o čem to je, když jsem si neprošel peklem odmítnutí a zavržení. Ale to přece nemá být norma. Rodiče by nás měli chápat a podporovat úplně ve všem.

Jak jste překonával všechny potřebné byrokratické úkony? Co bylo nejsložitější?

Nezbytná byla návštěva sexuoložky a vyšetření psychologa, jak už jsme zmínil. Pak následovala návštěva endokrinologie. Rok jsem žil ve své nové roli a teprve pak jsem mohl začít užívat hormony. A pak následovala první operace. Ze zákona je dané, že každý, kdo změnou prochází, musí projít povinnou sterilizací. Spousta z nás je ale proti tomu a snad by měl vyjít v brzké době zákon, který se postaví proti tomu. I Světová zdravotnická organizace uznala, že je to vlastně týrání.

Posuzuje vaše rozhodnutí nějaká komise?

Ano, je to tak. A když jdou lidé před komisi, už nesmí mít vůbec žádnou pochybnost. Když jsem šel poprvé k sexuologovi, šel jsem s tím, že úplně nevím, co se se mnou děje. A dlouho jsem zůstával uprostřed. Pak, před samotnou komisí, záleží na každém slovu. S odpovědí se musíte vejít do stanovených kolonek a často je to o slovíčkaření.

Řidič narazil do mostku. Má těžká poranění hlavy a je v umělém spánku

Co vaše změna ovlivnila ze všeho nejvíc?

Oblékám se velmi podobně, nikdy jsem nechodil v šatech. Ale co řešili rodiče ze všeho nejvíc – bylo mé mutování poté, co jsem začal užívat hormony. Na rok jsme museli stopnout koncerty s rodinnou kapelou Švédova trojka. A pak jsme měnili repertoár. Musel jsem se učit znovu zpívat mužským hlasem. Jiných komplikací jsem si ani nevšiml.

Jaký je váš osobní život?

Jsem introvert, všechen volný čas věnuji studiu a zatím ani žádný vztah nehledám. Až přijde, bránit se nebudu.