Přehlídka historických traktorů je součástí akce nazvané Jarní práce v muzeu. Je vlastně takovou neplánovanou vložkou. „Chtěli jsme už dopoledne předvést ukázku polní práce našich předků na poli s koňmi, ale v pátek nás trošku zaskočilo počasí. Po silném dešti byla půda ještě vlhká, proto jsme na dopoledne museli vymyslet náhradní program. A tak jsme se rozhodli dát do pohybu traktory. Zájem z řad návštěvníků je, při návštěvě muzea vidí stroje v hale, ale kolikrát se zmíní, že by je chtěli vidět stroje v pohybu. Je to větší zážitek,“ vysvětluje správce muzea Jiří Cupák.

Lidem přibližuje, že Lanz Bulldog, kterého v muzeu vidí, pochází přibližně z roku 1930. „Konstrukce je pro někoho dokonalá, pro někoho ne, jednoznačně se však jedná o sběratelskou zvláštnost,“ vyzdvihuje Cupák.

Jak dodává, ani po nahřátí žárové hlavy dieselového dvoutaktního motoru však nebyla dřina u konce. „Poté se sundal volant s kusem hřídele, nasadil se na setrvačník klikového hřídele a jeho kývavým pohybem se traktor nastartoval,“ popisuje.

Milovníci techniky obdivují i další historické kousky z hoštického muzea. Na své zážitky vzpomíná například Jaroslav Málek z Vyškova. „Vztah k zemědělské technice mám od dětství. Moji rodiče i prarodiče byli sedláci. Nevím, jestli už jsem tak starý, ale zjistil jsem, že spoustu techniky, která je dnes v muzeu k vidění, jsem jako kluk zažil nebo s ní dokonce jezdil,“ usmívá se Málek.

Zážitky vykládá svým dětem, se kterými na akci přišel. „Třeba kombajn, který zde stojí, je od mého známého z Valašska a pamatuji si, jak se s ním mlátilo,“ přibližuje.

Nejvíc ho ovšem zaujaly traktory Zetor 25 a 15. „Na Zetoru 25 A jsem jezdil, když jsem byl ve věku mého syna. Ano, už ve dvanácti letech jsem uměl jezdit s traktorem. Zetor 15 je ještě starší, míval ho strýc, který je už třicet let mrtvý. Jsou to pro mě nostalgické vzpomínky,“ dodává muž.

Do nostalgie upadá nejeden návštěvník i u stolků, kolem kterých pobíhá Jiří Štěrba z Hoštic. Vyskládané na nich má totiž historické hračky. Jak jinak, nejvíc jich tvoří traktory a nákladní i osobní auta. „Mám tady stovky kousků, doma mám ještě tak jednou tolik,“ rozhlíží se sběratel.

Jeho vášeň před lety odstartoval trambus a buldozer, se kterými si jako malý hrával a které našel ve sběrném dvoře v Prostějově. „To bylo v květnu. Pak jsem je dlouho vozil v autě, až jsem si v listopadu řekl, že bych je mohl přes zimu spravit. Chytlo mě to a stala se z toho vášeň,“ říká Štěrba.

Dnes už hračky shání na internetu. Zajímají ho především ty z padesátých, šedesátých i sedmdesátých let. „Nejstarší je vál z padesátých let, který vyrobili bratři Sedláčkové. Pak jim ale komunisté výrobu zatrhli. Než jsem ho složil, musel jsem koupit tři, jeden neměl kolečka, druhý přední válec a třetí komín a boudu. To se stává často,“ ukazuje opravený a vyleštěný vál.

A zatímco se dospělí vrací zpět do dětství, nejmladší návštěvníci si to své vychutnávají plnými doušky. Šplhají po traktorech, pojídají cukrovou vatu anebo obdivují zvířata, které na akci představují vyškovští chovatelé.

Největší hlouček je u mláďat králíka českého strakáče. Jejich majitel je totiž dětem dovoluje pohladit i pochovat. „Králíci se mi líbí ze všeho nejvíc. Doma mám rybičku, ale ušák je lepší, protože si ho můžu chovat. Nějakého bych chtěla, ale nevím, jestli by mi ho maminka dovolila. Líbil by se mi černý,“ sní desetiletá Karolína Navrátilová, která mládě podává k pohlazení i svému čtyřletému bratrovi.

„Byli už jsme také na traktorech, i to mě bavilo. A chceme počkat i na koníky,“ plánuje dívka.

Přestože je akce zaměřená zejména na ukázky polních prací, můžou příchozí obdivovat i různé koňské povozy. „Představujeme historický kočár a bryčku, zvanou rychlička, od kočárníka Františka Komárka z Ivanovic na Hané. Ostatně tato významná ivanovická firma na výrobu kočáru by si jistě zasloužila víc pozornosti na některých příštích setkáních,“ naznačuje další plány Cupák.