O pokračování diplomatického tlaku na norské úřady ji v úterý ubezpečil předseda vlády Bohuslav Sobotka. Pár hodin nato vyjádřila podporu Michalákové legenda českého hokeje Dominik Hašek. Prohlásil, že tomu, kdo bude mít největší zásluhu na návrat synů, věnuje svou zlatou olympijskou medaili z Nagana.

Michalákové odebrali syny Denise a Davida, nyní devítiletého a šestiletého, norští sociální pracovníci v květnu 2011 kvůli údajnému obtěžování ze strany otce. I když se neprokázalo, děti, které mají české občanství, zůstávají rozdělené u různých pěstounů. Právě pravomocného rozhodnutí o svěření chlapců do pěstounské péče brání v návratu synů matce.

Michaláková: Se syny bych se vrátila do Hodonína

Hodonín /ROZHOVOR/ - Příběh dvou malých bratrů Denise a Davida Michalákových z Hodonína, kteří už čtvrtým rokem vyrůstají v norských pěstounských rodinách, zaměstnává českou diplomacii, média i jejich rodinu. Všichni bojují o návrat dětí k jejich matce Evě Michalákové. Ta se nyní vrátila do svého rodného Hodonína, aby načerpala síly i podporu. Deníku Rovnost poskytla exkluzivní rozhovor.

Máte v současnosti zprávy o Denisovi a Davidovi. Jak se jim daří?

Zpráv mám velmi málo. A pokud jsou z Barnevernu (norský úřad zajišťující sociálněprávní ochranu dětí - pozn. red), tak k nim nemám moc důvěru. Z úřadu obvykle dostávám univerzální odpověď, že se děti mají dobře. Jeho pracovníci nejdříve tvrdili, že jsou kluci zaostalí a nemohou začít v první třídě. Jenže poté, co starší syn Denis do školy nastoupil, byl najednou nejlepší. Jako první se naučil číst. Oba synové uměli počítat, poznali barvy i písmenka ještě v době, kdy žili v naší rodině. Malý David byl zvědavý. Když se Denis učil, často si k němu sedal.

Po jak dlouhé době jste se vrátila do rodného města?

Naposled jsem byla v Hodoníně loni na podzim. Chci se setkat s tátou, mámou, sestrou, přáteli a členy petičního výboru.

V úterý jste absolvovala jednání s předsedou české vlády, s jakými pocity jste odcházela?

Na schůzce jsem se dozvěděla, že Česká republika v tlaku na Norsko nepoleví. I když pan Sobotka říkal, že v jednání mezi Norskem a Českem jsou problémy. Norské úřady totiž odmítají odpovídat nebo s odpověďmi na nóty, maily i dopisy otálejí. Pak jste se setkala se členy petičního výboru.

Jak jste reagovala na gesto Dominika Haška, který nabídl medaili z Nagana?

Opravdu mě překvapil. Navíc mi bylo řečeno, že se sám přihlásil. Byl znepokojený, když jsem mu řekla, jaká mám k dětem práva, o norských poměrech a jak tamní úřady vůči mně vystupují.

Vnímala jste podporu lidí, kteří sepisovali petici za návrat dětí přímo v Hodoníně? Bylo to pro vás více osobní?

Ano a velmi si podpory z Hodonína i celé České republiky vážím. Chtěla bych poděkovat členům petičního výboru a lidem, kteří přispěli přes sbírku na výdaje na norského advokáta. Díky patří mimo jiné i prezidentu Zemanovi, který mi vyjádřil podporu.

Máte podporu lidí také v Norsku?

Tam ještě můj případ příliš známý není, protože v Norsku je problém dostat věc týkající se Barnevernu do novin. Pokud nějaký článek na internetu vyjde, tak je velmi rychle stažený.

Máte už ohledně svého případu naplánovaný další postup?

Podali jsme žalobu o znovuprojednání návratu dětí do mé péče. Pokud by tento krok nevyšel, tak máme připravené rezervní řešení aby děti získala má sestra ve Vnorovech.

Zájem získat vaše syny do péče měl i jejich dědeček…

Ano, ale můj otec je starší člověk, takže úřady by mohly oponovat. Proto si myslím, že sestru by mohly považovat za vhodnější. Navíc už má dceru i syna. Dcera je asi o rok a půl mladší než můj starší syn. Rádi si spolu hrávali.

Kdy byli oba kluci naposledy na Slovácku?

Rok před tím, než mi je úřad odebral. V roce 2010 jsme tady zažili naše poslední společné léto. Ještě pár dnů před odebráním jsem měla koupené letenky do České republiky. V červnu jsme chtěli přijet k rodičům a sestře na prázdniny. Jenže v květnu nám kluky vzali. Když jsem pak přišla za dětmi a chtěla jsem jim říct, že měli jet k rodině, nemohla jsem. Stejně tak můj otec, který s nimi mluvil později. Na nahrávkách, které mám k dispozici, ho pracovnice Barnevernu hned zastavila. Směl se bavit jen o současné situaci.

Jaký máte plán, pokud by vám děti svěřili?

Vrátila bych se do České republiky. Ze začátku určitě do Hodonína, protože tady mám rodinné zázemí. Až by se situace ustálila, tak bych se zřejmě přesunula do Prahy nebo do nějakého většího města, kde bych měla více pracovních příležitostí.

Stýká se s dětmi i váš exmanžel?

Nejsem s ním v kontaktu. Po rozvodu spolu nekomunikujeme, zatajil mi totiž své psychické problémy v předchozím vztahu. O tom, jestli bojuje o děti, bohužel nevím.

Kde v současnosti pracujete?

V domově pro důchodce jako domácí pomocnice. Práce zahrnuje umývání domu, případně vaření pro starší lidi, doprovod k lékaři nebo vyřizování jejich záležitostí s úřady. Jsem taková holka pro všechno. Kromě toho ještě pomáhám ve dvou školkách.

Měli vaši synové rádi české pohádky?

Jejich absolutně nejoblíbenější pohádkou je Pat a Mat. Úplně ji milují. Ptali se mě, jestli bych jim mohla sehnat DVD. Na schůzku jsem přinesla hned dvě, protože Denis s Davidem žijí odděleně.