Už několik let se mluví o zápisu vinice Šobes do dědictví UNESCO. Její jedinečnost ukázaly průzkumy pracovníků ústavu vinohradnictví a vinařství Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity. „Místní terroir se výrazně odlišuje od ostatních viničních tratí. Snaha o zápis mezi památky UNESCO je proto logická,“ řekl Pavel Pavloušek, který průzkum vedl.
Lokalita byla osídlená už ve starší době kamenné. Pravěké hradiště zde bylo v době bronzové, osídlení i v čase Keltů a v době římské. „Už ve středověku lidé lokalitu využívali k pěstování vinné révy. Víno bylo proslulé svojí kvalitou a zejména v devatenáctém století dodáváno na císařský dvůr a do význačných vídeňských restaurací," zmínil Petr Lazárek na webu Správy národního parku Podyjí.
V nejužším místě šobeského meandru je pěkný výhled na obě strany hřbetu. „V okolí je teplomilná doubrava s hojným výskytem ochmetu evropského," sdělil Lazárek.
Turisté hojně navštěvují také třeba Hardeggskou vyhlídku na hranicích s Rakouskem. Loni v říjnu uplynulo třicet let od jejího znovupostavení.
Strhli ji pohraničníci
Zanikla v době totality. „Po roce 1951 se vyhlídka ocitla v nepřístupném hraničním pásmu a rychle chřadla. V osmdesátých letech pak byla stržena pohraničníky a zůstaly jen základy stavby. Její zbytky jsou snad dodnes v kamenném poli pod současným altánem,“ přiblížil mluvčí Správy Národního parku Podyjí David Grossmann.
Znovu na svět pomohla vyhlídce podle něj euforie z nabyté svobody v České republice na počátku devadesátých let minulého století. „Otevření hranic po čtyřiceti letech komunistické nadvlády přinesl i nový impuls pro budování společné česko-rakouské turistické infrastruktury. Na podzim roku 1990 tak byla vyhlídka znovu postavena Rakouským turistickým klubem a za významného přispění Vídeňana Waltera Wenzela. Dostala jméno Hardeggská,“ připomněl Grossmann.
V roce 2019 ji navštívilo přes padesát tisíc výletníků.