V noci ze čtvrtka na pátek nespal. Bál se, aby se neopakovala situace z loňska, kdy mu pomrzla téměř celá úroda. „Od dvou hodin ráno jsem autem objížděl sady a okolní kopce a měřil teplotu v jednotlivých lokalitách. Klesla až na mínus pět stupňů. Tam, kde byly meruňky v plném květu, jsme se synem zapalovali ohně, abychom zachránili co nejvíc úrody,“ přibližuje sadař letošní noční pohotovost.

Štěstím podle něj bylo, že mráz netrval tak dlouho, jako loni. Tehdy mu odolávaly květy i dlouhých osm hodin. Tentokrát to bylo kratší dobu. „Jak účinné byly ohně, či zakuřování, poznáme tak za týden. Při zběžné kontrole, to ale vypadá, že není vše ztraceno. Když rozlomíte květ vidíte, že tady ta blizna je zelená, to znamená, že mráz přežila. Těch hnědých je ale většina, ty už jsou odepsané,“ ukazuje Krejčiřík.

Nesmí přijít další mrazy

Optimismus neztrácí. „Každý rok stejně úrodu na stromech probíráme, nesmí jich být moc, proto, aby byly plody meruněk velké. Jestli z deseti tisíc květů na stromě zůstalo pět set, je to dobré. Dá se i říct, že možná za nás tu redukční práci udělala příroda. Nesmí, ale přijít další mrazy, nebezpečí je tu pořád, až do poloviny května,“ je stále v pozoru pěstitel.

Radost má z jiné části sadů, v nichž roste pozdější odrůda meruněk. „Květy jsou ještě chráněné v pouzdře, těsně před rozpukem. Na nich mráz takové škody nezpůsobil,“ poukazuje.

Pečlivě kontroluje každý strom, zkoumá jednotlivé květy. „Už začínají létat včely, to je dobré znamení. Doteď květy neopylovaly protože bylo chladno,“ vítá hmyzí brigádníky Jan Krejčiřík.